Svobodní chlapci se poznají podle kohoutích per na klobouku, tzv. kosárků.
Den před samotnou jízdou se návštěvníci mohli podívat například na soutěž tanečníků verbuňku.
A kdo se neostýchal, mohl i sám na konci soutěže předvést své „cifry“.
Zatímco v kulturním domě si králové předávají svou vládu, lidé se trousí k Vlčnovským búdám.
Akce se jmenuje podle lidové písně Do bílého rána.
Do bílého rána ale vydrží jen ti, co ránu nemusí na slavnostní mši.
Mše se slouží za královskou družinu, děvčata a krále letošní jízdy.
A ti, co se nevešli dovnitř, poslouchají mši z reproduktorů.
Tím vychází z kostela letošní král, jedenáctiletý František Dacík.
Pracuje se precizně a rychle, zanedlouho již budou muset být jezdci v sedle.
V sedle je ale nejdříve zručná švadlena dokončující poslední úpravy.
Mohou se ale jít podívat na ukázky tradičního venkovského života.
Na jejich věnce z barevných textilních
kvítek, perliček a zrcátek.
... a žádat diváky a starousedlíky o finanční dary. Na krála matičko, na krála.
Dostává do úst bílou růži a celý průvod již nesmí promluvit.
Vyškrábat se v ženském kroji do sedla není pro malého Františka nic jednoduchého.
Velkým oříškem pro pořadatele je udržet diváky v bezpečné vzdálenosti od koní.
Král je doprovázen po stranách dvěma legrúty s tasenými šavlemi.
Vlčnovští organizují jízdu krále tradičním způsobem.
Mnozí obyvatelé podél cesty průvodu na ně čekají také v tradičních krojích …
Jako předjezdec před průvodem jede člen hasičského sboru.
Za jezdci se před náměstím připojí krojovaný průvod.
Organizátoři mají co dělat, aby se prodrali davem s mobily v rukou.
Příští rok už budou sedět v sedlech ozdobených koní.
Jízda králů končí a příští rok předá František kralování svému nástupci.
5/60