Michail Gorbačov pochází z vesnice Privolnoje, která leží nedaleko města Stavropol na jihozápadě Ruska. Jeho otec byl Rus, matka Ukrajinka. Bývalý lídr Sovětského svazu se narodil v roce 1931. Krátce předtím než jih Ruska zasáhl hladomor, způsobený kolektivizační politikou Stalina. Gorbačov uvedl, že hladem a vysílením zemřeli tři jeho strýcové. Na snímku je malý Michail s prarodiči z matčiny strany.

Gorbačovův otec bojoval za války v Rudé armádě a byl těžce zraněn v Československu nedaleko Košic. Rodina dostala zprávu, že otec zahynul. Nebyla ale pravdivá a nakonec se vrátil domů živ a zdráv. První dva poválečné roky zasáhla jih Ruska znovu neúroda. "Viděl jsem, jak prach a vítr ničí pole," vzpomínal Gorbačov. Na snímku je ve škole v poválečných letech.

Do Komunistické strany Sovětského svazu vstoupil v roce 1952. Řekl, že o tom neměl pochybnosti, protože ve straně byli jeho děd i otec. Gorbačov vystudoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě (fotografie je z dob těchto studií), ale když se vrátil do rodné oblasti, zvolil stranickou kariéru.

Krátce působil jako šéf propagandistického oddělení v Komsomolu, mládežnické organizaci KSSS.

Později se věnoval hlavně zemědělství a zemědělským strojům, což obnášelo kontrolovat sklizeň a zajišťovat traktory, valníky a kombajny. V roce 1970 rodný Stavropolský kraj definitivně opustil a začal pracovat v aparátu Ústředního výboru KSSS v Moskvě.

Svoji manželku Raisu potkal Gorbačov během studií v Moskvě. Fotografie je z roku 1954, pár se vzal v září 1953.

V roce 1966 vycestoval Gorbačov poprvé do zahraničí. Navštívil vepřín v Německé demokratické republice.

Sám Gorbačov tvrdí, že v době svého působení ve Stavropolském kraji pomáhal vymyslet novou metodu stříhání ovcí a podílel se na stavbě Velkého stavropolského zavlažovacího kanálu. V Kremlu mu za to předal vyznamenání tehdejší sovětský vůdce Leonid Brežněv, o kterém se později Gorbačov vyjadřoval velmi kriticky a vinil ho z ekonomických problémů země.

Mladý Gorbačov na tribuně stranických funkcionářů ve Stavropolu na konci šedesátých let.

V březnu 1985 se dostal Gorbačov do čela KSSS jako nejmladší generální tajemník v historii. Bylo mu 54 let. Nakonec byl vůbec posledním šéfem této strany v historii.

Gorbačov vedl Sovětských svaz mezi lety 1985 a 1991. Období charakterizovala dvě ruská slova: perestrojka (přestavba) a glasnosť, což v tehdejším žargonu znamenalo snahu o větší transparentnost režimu a uvolnění tvrdé cenzury. Tehdy Sovětský svaz zápasil s těžkou ekonomickou krizí. Regály obchodů zely prázdnotou a nefungovalo to, čemu se v socialismu říkalo dodavatelsko-odběratelské vztahy.

Dobový plakát propagující Gorbačovovy reformy. Lídr SSSR razil heslo více socialismu, více demokracie. Hlásil se k Leninovi, ale zároveň tušil, že bez prvků tržní ekonomiky se sovětský hospodářský propad nezastaví. Sám o svém působení v čele země jednou napsal: "Roku 1988 jsem pochopil, že bylo třeba udělat změny, jež vykročí za tradiční rámec systému, nikoliv však za hranice socialismu."

Dobová propagandistická fotografie zachycující dělníky, jak si čtou v novinách o reformách Gorbačova. Kritici tehdy i později poukazovali na to, že Gorbačov reformoval nereformovatelné a výsledkem byl chaos. Přestala fungovat státní plánovaná ekonomika, aniž by začala fungovat tržní. Bývalý maďarský premiér Miklós Németh vzpomínal na údiv Gorbačova nad rozdílem mezi tehdejším Maďarskem a SSSR: "Naše regály v obchodech byly plné, vzal jsem ho na prohlídku venkova. Viděl jsem, že je úplně jiný než ostatní sovětští politici. Pokládal dobré otázky. Jak to, že je Maďarsko v potravinách soběstačné a Sovětský svaz ne? Nepil alkohol a na rozdíl od předchozích sovětských aparátčíků si nenechal v Maďarsku ušít myslivecký oblek na hony."

Gorbačov s manželkou Raisou na návštěvě pionýrského tábora v Artěku na Krymu.

Gorbačov na návštěvě elektrárny v Černobylu v únoru 1989. Jaderná havárie z roku 1986 patřila k nejdůležitějším momentům jeho období v čele SSSR a ukázala, v jak špatném stavu země je. Gorbačov v rozporu se skutečností dodnes tvrdí, že rozsah katastrofy Kreml netajil a informoval všechny státy, co se ve skutečnosti stalo.

Na Západě byl Gorbačov populární, protože jeho reformní politika vedla ke zmírnění napětí. V pamětech uvedl, že konec studené války byla hlavně zásluha Sovětského svazu. Na snímku je Gorbačov s britskou premiérkou Margaret Thatcherovou. Ta byla ostře protikomunistická, ale vůči Gorbačovovi projevovala sympatie a zastávala názor, že je třeba mu se změnami v SSSR pomoct.

Summit Michaila Gorbačova a amerického prezidenta Ronalda Reagana v islandském Reykjavíku v roce 1986. Sovětská strana prezentovala dvoudenní schůzku jako svůj velký ústupek, protože Island je členem NATO.

8. prosince 1987 podepsali Gorbačov a Reagan ve Washingtonu smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu.

V dubnu 1987 navštívil Gorbačov poprvé Prahu. Československé vedení mělo z návštěvy obavy, protože k reformám se stavělo vyhýbavě a vidělo v nich - důvodně - obdobu reforem Alexandra Dubčeka. Gorbačov se ale v Praze vyhnul citlivým tématům a o roce 1968 se vůbec nezmínil.

V roce 1990 už jednal v Moskvě s Gorbačovem za Československo Václav Havel.

Gorbačov na schůzce se západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem. V Německu dodnes přetrvává velmi pozitivní hodnocení Gorbačova jako muže, který svým souhlasem umožnil sjednocení Německa a zároveň stáhl sovětskou armádu z území NDR. Mnoho důstojníků to Gorbačovovi naopak vyčítalo jako zradu.

"Děkujeme, Gorbi!" Německo se sjednotilo v říjnu 1990, ještě když byl Gorbačov ve funkci.

Na rozpadu Sovětského svazu měly velký podíl etnické konflikty a snaha některých republik o obnovení nezávislosti. To se týkalo především Litvy, Lotyšska a Estonska, ale také Gruzie nebo Arménie. Snímek je z demonstrace za nezávislost Litvy v roce 1990.

V noci z 18. na 19. srpna 1991 se pokusila Gorbačova svrhnout skupina pučistů, vedená dosavadním viceprezidentem Gennadijem Janajevem. Gorbačov byl internován na Krymu, bez možnosti komunikace s okolním světem. Převrat se ale nepodařil, protože neměl jednoznačnou podporu v armádě ani ve straně a proti se postavil v té době už ruský prezident Boris Jelcin.

Neúspěch puče urychlil rozpad Sovětského svazu. 25. prosince Gorbačov rezignoval na funkci sovětského prezidenta a o šest dní země zanikla.

Gorbačov se vrátil z Krymu do Moskvy, ale ne jako hrdina. Spíše jako vyhořelý politik, který už nemá žádný vliv na události. Jelcin prosadil zákaz komunistické strany a Gorbačov zůstal jako "federální prezident" bez jakýchkoliv pravomocí.

Jelcin a Gorbačov se neměli rádi, přestože oba patřili k odpůrcům konzervativních a stalinských komunistů. Rok 1991 se stal triumfem pro Jelcina, Gorbačovova politická kariéra naopak skončila.

V roce 1992 se Gorbačov v USA setkal - už jako řadový ruský občan - s Ronaldem Reaganem. K tématu studené války a americko-sovětské rivality později řekl: "Američané si myslí, že vyhráli studenou válku, a to zůstalo v jejich hlavách. Ale všichni jsme ji vyhráli, bylo to naše společné vítězství."

Rok 1994. Michail Gorbačov se svou ženou Raisou při návštěvě Petrohradu. Mezi nimi je tehdejší předseda městského výboru pro zahraniční vztahy a pozdější ruský prezident Vladimir Putin.

Gorbačov s dcerou a vnučkou na pohřbu své manželky v roce 1999. Raisa Gorbačovová zemřela v německém Münsteru, kde se léčila s leukemií.

Minulost a současnost. Gorbačov na procházce s Angelou Merkelovou v centru Berlína v roce 2011.

Michail Gorbačov na vojenské přehlídce v Moskvě v roce 2018. Od té doby se na veřejnosti neukazuje. Stále finančně podporuje list Nězavisimaja Gazeta, jedno z mála ruských nezávislých médií kritických k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.