Fotoprojekt „Zeď jako plátno“ představuje graffiti ve veřejném prostoru. A to jak jako nelegální, tak legální prvek města.

Moderní podoba graffiti vznikla v 60. a 70. letech v New Yorku, kde mladí lidé začali podepisovat své „tagy“ na stěnách a vagonech metra. Byl to pro ně způsob, jak být vidět a slyšet ve společnosti, která je často přehlížela.

Postupem času se graffiti vyvinulo v samostatný umělecký směr s vlastní estetikou, pravidly a komunitou.

V dnešním světě je jedním z hlavních problémů spojených s graffiti právě otázka legality a veřejného vnímání.

Mnozí odsuzují graffiti bez rozlišení mezi destruktivním tagováním a skutečným uměním.

Druhou výzvou je komercionalizace street artu. Z původně rebelského autentického díla se stává tak trochu módní zboží.

Často je graffiti spojováno s ničením majetku, bez ohledu na jeho vizuální nebo obsahovou kvalitu.

Mnoho z „tagů“ je beze smyslu, ale jsou umělci, kteří do graffiti vnáší silná sociální a politická sdělení…

… a tím mohou narušovat stereotypy a oživovat jinak fádní městský prostor.

V některých městech dokonce graffiti přispívá k turistickému ruchu a kulturní identitě.

…

Někteří umělci jsou vyhraněni na jeden styl, kterého se drží…

… jako například ten s kočičkou.

Jaký bude přístup ke graffiti v budoucnu?