

Fotoprojekt „Zeď jako plátno“ představuje graffiti ve veřejném prostoru. A to jak jako nelegální, tak legální prvek města.


Moderní podoba graffiti vznikla v 60. a 70. letech v New Yorku, kde mladí lidé začali podepisovat své „tagy“ na stěnách a vagonech metra. Byl to pro ně způsob, jak být vidět a slyšet ve společnosti, která je často přehlížela.


Postupem času se graffiti vyvinulo v samostatný umělecký směr s vlastní estetikou, pravidly a komunitou.


V dnešním světě je jedním z hlavních problémů spojených s graffiti právě otázka legality a veřejného vnímání.


Mnozí odsuzují graffiti bez rozlišení mezi destruktivním tagováním a skutečným uměním.


Druhou výzvou je komercionalizace street artu. Z původně rebelského autentického díla se stává tak trochu módní zboží.


Často je graffiti spojováno s ničením majetku, bez ohledu na jeho vizuální nebo obsahovou kvalitu.


Mnoho z „tagů“ je beze smyslu, ale jsou umělci, kteří do graffiti vnáší silná sociální a politická sdělení…


… a tím mohou narušovat stereotypy a oživovat jinak fádní městský prostor.


V některých městech dokonce graffiti přispívá k turistickému ruchu a kulturní identitě.


Někteří umělci jsou vyhraněni na jeden styl, kterého se drží…


… jako například ten s kočičkou.


Jaký bude přístup ke graffiti v budoucnu?
11/14

