Aby velitel Waffen-SS Karel von Treunfeld mohl dostat prostor kolem kostela „do kleští“, nasazuje 307 mužů z jednotky (E) SS „D“ a 350 příslušníků SS strážního praporu „Prag“. Dohromady 17 důstojníků a 740 poddůstojníků a mužstva. Spolu s úředníky gestapa je proti sedmi čs. parašutistům nasazeno 800 mužů.
Od 04.15 hodin jsou vnitřní i vnější okruhy kolem kostela hermeticky uzavřeny, okolní budovy obsazeny a kostel obklíčen. Na protějších domech jsou umístěna kulometná hnízda, která mají udržet v šachu kostelní střechu. Do Václavské ulice je dopraven malý kanón a v postranních ulicích operují bojová vozidla. Několik osobních automobilů s příslušníky gestapa zastavuje přímo před kostelem.
Zadní vchod do kostela. Kostelník Karel Louda otevírá po delším zvonění dveře a je komisařem gestapa Fleischerem ihned sražen k zemi a spoután. Další gestapák Kiesewetter přivádí z auta zatčeného kaplana Vladimíra Petřeka a faráře Václava Čikla. Mezi tím další skupina postupuje dlouhou chodbou a vedlejšími místnostmi.
Zdemolovaný byt kostelníka Vladimíra Petřeka.
Tmavým kostelním prostorem postupuje čelní skupina s komisařem Pannwitzem a dalšími gestapáky Kowalczykem, Ewerdingem, Kehrem, Herschelmannem, Kahlem a Oberhauserem, posílená příslušníky SS: Teixem, Ahlem, Walterem, Marxem, Beckem, Wittingem, Kochem, Schaurem a Grahlertem. Pomalu se dostávají až k ikonostasu. Jen okna prosvětlují přítmí ranního úsvitu. Padá první výstřel a zazní mohutná exploze bomby parašutistů. Kahlo je zraněn na ruce. V nastalém zmatku velí kdosi k ústupu. Časomíru vlastní smrti spustili parašutisté již prvním výstřelem.
Kurt Kahlo (*19. 1. 1909 v Döbelu), vrchní kriminální asistent. 4. 3. 1941 se zúčastnil dopadení bývalého čs. letce velitele paraskupiny vyslané ze Sovětského svazu četaře Bohuslava Seluckého a výslechů okruhu jeho spolupracovníků. Gestapo zatklo přes 200 osob, z nichž bylo 58 zastřeleno a 22 umučeno v koncentračním táboru. Kahlo se zúčastnil i přestřelky s kapitánem Václavem Morávkem na Prašném mostě. 18. 6. 1942 je prvním raněným z řad gestapa. Po vyléčení vyznamenán a později povýšen. Až do května 1945 bydlí v Praze XII, Přemyslovská č. p. 2345/9. Jeho další osudy nejsou známy.
Snímek z fotopřílohy závěrečné zprávy gestapa. Parašutisté Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík ovládali palbou z kůru a galerie celý prostor kostela. K nim nahoru vedly pouze tyto úzké točité schody. Houževnatý odpor parašutistů si vynutil protiopatření. Skončila přehradná palba z protějších domů, která ohrožovala i příslušníky gestapa a SS. Generál Karel von Treunfeld pověřuje SS-Sturmbannführera Königa a SS-Obersturmführera Sohna vedením úderných komand. Oba zkušení frontoví velitelé nastupují se svými muži k drtivému náporu.
Když po dešti střel německých ostřelovačů utichá řinkot skla a usedají oblaka prachu, zůstává v prostoru kostelního kůru těžce zraněný Jan Kubiš od střepin granátů a úlomků zdiva. Na dřevěném zábradlí jsou dodnes viditelné četné stopy střel - jeden z důkazů urputného boje parašutistů.
Jediná přístupová cesta na galerii, kam se postupně přesunul boj.
O každý metr členitého prostoru galerie museli muži pod vedením SS-Unterscharführerů Teixe a Kusse těžce bojovat. Rovněž oni měli raněné, které však ihned vynášeli z kostela. Těžce zraněný Adolf Opálka polyká v bezvýchodné situaci ampuli s kyanidem a ještě svůj život ukončuje výstřelem z pistole do pravého spánku. Josef Bublík, raněný četnými střepinami, se rovněž pokusí ukončit svůj život výstřelem z pistole. Umírá ale až během převozu do nemocnice. Jak Bublík, tak Kubiš již nenabydou vědomí a zemřou následkem vykrvácení v lazaretu SS v Podolí.
Obraz Spasitele z rozstříleného ikonostasu.
Pohled na následky boje z ulice.
Každý kout zpustošeného kostela nesl stopy urputného boje. Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík vzdorovali přesile přes dvě hodiny. Po zdolání odporu uvnitř kostela se obléhatelé zaměřují na parašutisty ukryté v kryptě.
Celkový pohled na západní vchod kostela.
V blízkosti západního vchodu obléhatelé objevují kamenný poklop s větracím otvorem 60 × 40 cm. Jde o jediné spojení mezi prostorem kostela a chladnou ponurou kryptou. Vhazují dovnitř granát. Pak spouštějí po laně dobrovolníka SS. Nestačil ani zmizet v otvoru, když zdola zaznějí výstřely. Bezvládný esesman je vytažen okamžitě zpět. Až poté přivádějí zmučeného Vlastimila Moravce a parašutistu Karla Čurdu, kteří mají za úkol vyzvat obránce k zanechání odporu. Aťa to odmítá, avšak Čurda do otvoru volá: „Kamarádi, vzdejte se! Nemá to cenu… Složte zbraně a nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo. To jsem já, Karel Čurda.“ Odpovědí je mu sprška střel.
Zatímco se německé velení dohaduje, je svolána 2. četa protektorátní požární policie Požárního sboru Prahy ze Sokolské ulice č. p. 1599. Hasiči zkoušejí nejdříve beranidlo. Rozjeli se s ním proti kostelní stěně. Ta ale nepovolila. Jeden z hasičů dostává rozkaz vyrazit mříž z větracího okénka o rozměru 60 × 20 cm.
Bomby se slzným plynem vhazované okénkem do krypty měly vypudit čtveřici parašutistů. Ti je však pohotově vyhazovali zpět na ulici. Parašutisté použili i několik lahví se zápalnou směsí (Molotovovy koktejly). Až poté dostávají vojáci Waffen-SS příkaz hodit do okénka granáty. Měl to provést další dobrovolník SS. Než tak učiní, pokřižuje se… Velitel hasičů Jaroslav Klouček spolu s Karlem Tržickým a vrchním požárním kontrolorem Binderem se chápou iniciativy. Vodními čerpadly začínají vhánět do krypty 3000 litrů vody za minutu.
Parašutisté hadice přeřezávají a vyčnívajícím žebříkem vystrkují ven.
Hasiči dávají do okénka ucpávku a vhánějí dovnitř vodu a dráždivý kouř. Voda ale nestoupá v kryptě dostatečně rychle. Útočníci se navíc obávají, že v podzemí existuje průnik do kanalizační stoky, kudy by mohli parašutisté ještě uniknout. Dávají proto hasičům rozkaz, aby vody z krypty opět vypumpovali a stlačeným vzduchem odstranili dráždivý kouř.
Když si velitel hasičů všimne, že parašutisté na jeho muže nestřílejí, využívá situace a nařizuje zmocnit se žebříku. Hasič Oldřich Hertl jej v příhodném okamžiku zachycuje hákem a jeho kolega Josef Soustružník rukama. Jde o rozhodující obrat. K. H. Frank, jenž netrpělivě vše sleduje z protějšího chodníku, zvolá „bravo“ a krátce zatleská. Gestapo odeslalo po akci na bankovní konta českých hasičů nemalé finanční částky. Žádný z nich ale z těchto peněz nepoužil až do konce války ani korunu.
Jediným východiskem k přemožení parašutistů Josefa Gabčíka, Josefa Valčíka, Jana Hrubého a Jaroslava Švarce je nasazení úderných komand SS. Zatímco větrací otvor u západního vchodu byl pod neustálou palbou obou bojujících stran, v blízkosti oltáře Němci pod kobercem objevují dosud nepřístupný vchod do podzemí. Spočíval na něm těžký, čerstvě zazděný kamenný blok. Němečtí vojáci a čeští hasiči do něho proto navrtávají otvory pro nálože ekrazitu. Výbuch uvolnil vchod do podzemí. Z nejbližší možné vzdálenosti pak nastává boj muže proti muži. Dobrovolníci SS se sice dostávají až do poloviny schodiště, ale zůstávají na něm ležet zasaženi či raněni. Sanitní služba je ihned odnáší a odváží do nemocnic.
Drtivé několikavlnové útoky úderných skupin sílí, avšak pro zvířený prach a temnotu v podzemí postupují jen zvolna. Dobrovolníci jako třeba SS-Oberscharführer Glückner a SS-Unterscharführer Ostermeier mohou střílet jen naslepo. Avšak rovněž oni jsou střelami parašutistů zasaženi.
Když parašutisté ztrácejí šanci na únik, dochází jim střelivo a ubývají po hodinách odporu i síly, rozhodují se boj skončit. Všichni čtyři: Josef Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý končí své životy výstřelem do pravého spánku.
8. června 1942 kolem poledne jsou padlí obránci krypty vynášeni na kobercích na nároží Resslovy a Václavské ulice. Z lazaretu jsou zpět přivezena těla Jana Kubiše a Josefa Bublíka. Všech sedm parašutistů spočinulo po boji vedle sebe.
Elita pražského gestapa a SD vyhodnocuje výsledek. Vedoucí i zástupci, úředníci jednotlivých referátů, snad kompletní III. oddělení. S kým a o čem diskutuje komisař Heinz Pannwitz (uprostřed), se už nedozvíme.
Komisař Pannwitz ukazuje na mrtvého parašutistu. S postojem vítěze K. H. Frank.
Komisař Pannwitz a parašutista Karel Čurda nad skloněným K. H. Frankem při identifikaci kamarádů, které zradil.
Šéfové SS, SD, gestapa a K. H. Frank. V popředí šéf řídicí úřadovny gestapa Hans-Ulrich Geschke, pravo generál SS Karel von Treuenfeld. Mezi ním a úředníky gestapa dochází k dalšímu ostrému výstupu, při kterém velitel Waffen-SS říká na adresu komisaře Pannwitze: „Ať už ten malý civilista přestane blekotat. Toto byla bojová akce úderného oddílu na frontě!“
Další zatčení jsou postupně přiváděni k identifikaci sedmi parašutistů: například Josef Svatoš, Aťa Moravec, parašutista Viliam Gerik, Hana Krupková…
Věci po parašutistech. Mimo předmětů na snímku byly nalezeny spací pytle, matrace, oděv, kuchyňské nádobí, lihové vařiče, petrolejové osvětlení, toaletní potřeby, potraviny a další věci denní potřeby.
Prostřílené lopatky a světlomety dobývajících jednotek Waffen-SS.
Komando Waffen-SS. Samopaly zn. Bergmann mají ještě horké hlavně. Aby tito budoucí veteráni mohli vyprávět vnukům o boji v českém kostele, musí splnit jedno: přežít válku!
Po dobytí kostela si gestapáci Oberhauser, Kiesewetter a další navlékli roucha pravoslavných duchovních a „z žertu na památku“ se nechali zvěčnit.
Následujícího dne, 19. června 1942, byl v Resslově ulici obnoven dopravní i pěší provoz. Lidé procházeli často jen ze zvědavosti, ale i s jistou úlevou. Ten den byla zrušena rozsáhlá pátrání, obsazení výjezdových silnic či nádraží. Odvolána byla i kontrola nahodilých chodců.
Titulek článku dobového tisku.
Titulek článku dobového tisku.
26/39