Havárie japonské elektrárny Fukušima byla po Černobylu druhou nejhorší jadernou katastrofou v historii. Vyvolalo ji zemětřesení a následně vlna tsunami, která prorazila protipovodňovou zeď a zaplavila jaderné reaktory. Dnes je už z části postavená nová stěna, která má zabránit zaplavení oblasti.
Hisae Unuma se po deseti letech vypravila podívat se na svůj rozpadlý dům, který stojí necelé tři kilometry od místa havárie. Kousek od její rodné vesnice vláda nechala postavit spalovnu, která zbytky z elektrárny proměnila v popel. Na sobě má ochranný oblek a je přesvědčená, že se do oblasti jen tak rychle nevrátí.
Rychlost, s jakou lidé před deseti lety z místa utekli, dokládají opuštěná auta...
Unuma se do oblasti vrátila uctít památku svého muže, který tu zemřel při havárii před deseti lety. Jí se podařilo uniknout ve chvíli, kdy chladiče elektrárny přestaly pracovat.
Dům sice ustál zemětřesení, ale vlivem větru, rostlin i deště se rozpadá. "Jsem překvapená, že pořád stojí," řekla žena agentuře Reuters.
Míra radioaktivity je u domu dvacetinásobně vyšší než hodnoty naměřené v Tokiu. Nejvíce ale ženě vadí riziko, že vybuchne samotné jádro. "Těmhle reaktorům stačí, aby někdo na špatném místě upustil nářadí."
Oproti tomu Sakae Kato, který ze zakázané zóny nikdy neodešel, strach nemá.
Žije 30 kilometrů od domu Hisae Unumy a každý den venčí zachráněného psa u zátarasy, která upozorňuje na míru radioaktivity.
Jeho dům se nachází kousek od pole, které vláda postupně zbavuje kontaminace.
Okolo černých pytlů s radioaktivní půdou prochází i několikrát denně.
Kato v roce 2011 odmítl z domu odejít, protože nemohl přenést přes srdce, že by kočky, které jiní opustili po jaderné havárii, zůstaly na pospas osudu.
Dnes se jich má 41. Dvě žijí u něj doma...
... zbytek přespává ve vedlejší opuštěné budově.
Každý den u sebe zabavuje kočky Mokkun a Charm, které obě trpí kočičí leukémií, a proto musí žít odděleně od ostatních.
Jeho denní náplň spočívá v tom, že kočkám čistí klece...
... kontroluje jejich zdravotní stav...
... a stará se, aby všechny měly co jíst.
On sám večeří skromně, často jen instantní nudle ze sáčku.
Kočky ale nejsou jedinými zvířaty, o které se Japonec denně stará.
Těsně před setměním chodí na silnici poblíž domu krmit divoká prasata, která se v zakázané zóně objevila až po havárii.
Některá zvěř už vlivem radiace uhynula. Od roku 2011 Kato pohřbil 23 koček. Nadpoloviční většina ale stále žije a to ho tu motivuje zůstat.
"Zůstanu tu, dokud se nepostarám i o to poslední zvíře. Až pak chci umřít, i kdyby to mělo být jen hodinu nebo den poté," pomyslí si ještě před tím, než zavře oči a začne snít.
Hisae Unuma mezitím při své návštěvě po deseti letech zašla i na rodinný hrob.
Hřbitov, kde leží její matka s otcem, se nachází nedaleko jejího domova.
Zastavila se také na farmě, kterou v zakázaném pásmu vlastní Masami Yoshizawa. I on po roce 2011 odmítl z oblasti odejít a na protest neutratil dobytek, jak mu nařídila vláda.
Yoshizawa svým pastvinám říká Farma naděje.
Většinu dne shání potravu pro býky.
Yoshizawa společnosti Tokyo Electric Power Co, která spravovala jadernou elektrárnu, katastrofu nikdy neodpustil. Dotklo se ho i to, že po něm chtěla, aby utratil své milované stádo. Jeho odpor dnes symbolizuje kříž na jeho farmě, který nese lebku býka, na soklu je znak radioaktivity.
Okolo kříže jsou úmyslně ponechané ostatky uhynulých zvířat.
Svůj názor jezdí Yoshizawa vyjádřit i do města, kde firma sídlí. Na přívěsu dodávky má na protest sochu býka a přede dveřmi křičí slogany.
2/32