Horní Mokropsy, které jsou dnes součástí Všenor, skrývají nebývalý skvost. Továrník Edmund Teyrovský si ke své letní vile vybudoval v polovině 20. let 20. století na strmém srázu přírodní park, kterému vévodilo triumfální schodiště s jezdeckou sochou Jana Žižky.

Edmund Teyrovský si místo oblíbil už dříve, kdy si s rodinou pronajal část vily Libuše (Květoslava Mašity č. 250).

Údolí, v němž první vily na sklonku 19. století vznikaly, vévodí unikátní vila Boženka (Květoslava Mašity č. 292).

V okolí je několik dalších pozoruhodných letních sídel. Například Víškova vila (Květoslava Mašity č. 253), jejíž reprezentativnější průčelí je otočené ke Všenorskému potoku.

Naproti přes ulici stojí vila Jaroslávka (Květoslava Mašity č. 255).

A vedle i další z prvních vil ve Všenorech (Květoslava Mašity č. 254).

Vila Libuše se téměř dotýká další historizující letní vily, která stojí za povšimnutí (Květoslava Mašity č. 249).

Ve stejné ulici blíže centru obce se zámkem zaujme i toto letní sídlo bohatých Pražanů (Květoslava Mašity č. 247).

Kruhovou vilu, nazývanou Sluneční pavilon, si Edmund Teyrovský nechal postavit v polovině 20. let 20. století na druhé straně kopce v Horních Mokropsích podle návrhů architekta Aloise Dlabače. Zde je vila dobové pohlednici (Lipová č. 128).

Kolem vily si postupně nechal Teyrovský vybudovat přírodní park zvaný voluptuár, čili jakousi zahradu rozkoší s mnoha drobnými, slohově pestrými zahradními stavbami a sochami či cizokrajnými dřevinami. Jednou ze stavbiček je osmiboký pavilonek v cípu Teyrovského zahrady (ul. Karla Majera).

Pohled z křižovatky (ul. Karla Majera).

Dominantou Teyrovského parku v Horních Mokropsích bylo triumfální schodiště z 20. let minulého století navržené architektem Aloisem Dlabačem. Desítky let bylo překryto neprostupným křovím. Pohled z ulice Karla Majera.

Teyrovského park se rozkládal na strmém svahu. K jeho překonání sloužilo schodiště osazené sochami a ústící do tunelu pod silnicí, která park rozdělovala.

Schodiště na úpatí strmého srázu stráží dva sedící lvi.

Vedle je i fontánka. Podobných drobných staveb bylo několik. Dnes jsou ukryté v soukromých zahradách.

Torza drobných sošek zdobí betonové zábradlí.

Triumfálnímu schodišti utopenému ve vegetaci dominuje jezdecká socha Jana Žižky.

Donedávna nebyla pod rozbujelými rostlinami a stromy ani vidět.

V těchto místech vede pod silnicí tunel, který navazuje na točité schodiště vzhůru.

Branka ve zdi oplocení, která umožňuje přístup na točité schodiště.

Kousek vedle ve stráni je jedna se zachovalých soch. Mistr Jan Hus.

Na sochy upozorňovaly betonové tabule s nápisy osazené ve zdi u silnice. Tato odkazovala na sv. Václava.

Socha sv. Václava byla z Teyrovského parku v Horních Mokropsích přemístěna ke zdejšímu kostelu.

Historizující vila, která sousedí z Teyrovského Slunečním pavilonem.

Historizující vila, která sousedí z Teyrovského Slunečním pavilonem.

Nad Všenory na Jánské výši se tyčí další gloriet. Tento je však o poznání starší - z roku 1884.

Původně barokní zámek ve Všenorech získal nynější pseudobarokní podobu v letech 1928-29, kdy jej vlastnil Hanuš Kasalický. Poblíž se napojuje na hlavní silnici cesta k Brunšovu - další vilové čtvrti, která je dnes součástí Dobřichovic.

První parádní stavbou je Štencova vila (Brunšov č. 357) od slovutného tvůrce Jana Kotěry, otce moderní české architektury.

O něco dál se vymyká někdejší hotel Stejskal (Brunšov č. 365). Na snímku z roku 2022. V okolí vznikly v roce 2025 další moderní objekty.

Letní sídlo z roku 1885 právníka Miroslava Krajníka (Krajníkova č. 109), bez něhož by zřejmě na Brunšově žádná výstavná čtvrť ani nevznikla.

Vila Louisa (Krajníkova č. 118).

Vila Louisa (Krajníkova č. 118).

Šimkova vila (Krajníkova č. 122).

Šimkova vila (Krajníkova č. 122).

Štěpánkova vila (Krajníkova č. 116).

Staňkova vila (Krajníkova č. 115).

Staňkova vila (Krajníkova č. 115).

Pelléova vila (Krajníkova č. 105).

Chata gen. Syrového (Strmá č. 330).

Frantova vila (Pod Pensionátem č. 143).

Maternova vila (Pod Pensionátem č. 161).