Československé parní lokomotivy patřily ve své době k technologickým špičkám. Ať už ty z dílen plzeňské Škodovky či ty z pražského ČKD. Jejich krásu si připomínají každoroční Dny páry v muzeu v Lužné u Rakovníka.

Strojvedoucí Kamil Pavlíček nás pozval do své „kuchyně“ na palubě lokomotivy Šlechtična. Při víkendových jízdách mu pomáhá skupina mladých kluků. Mezi nimi i Martin Běl, strojvedoucí v přípravě, který právě kontroluje pec. Lokomotiva se rozjíždí.

„Nic se nevyrovná fantastické chuti a vůni buřtů v alobalu ohřátých u vodoznaku parního kotle. No a k tomu čerstvý chléb s hořčicí… jedinečný zážitek,“ sní mašinfíra Miloš Nový.

Strojvedoucí ze třetí rodinné generace Kamil Pavlíček řídí posun lokomotivy Šlechtična po nádraží v Lužné. Cestující nedočkavě očekávají příjezd. Lokomotiva za nimi dorazila z plzeňského Iron Monument Clubu.

Lokomotiva byla vyrobena v roce 1947. Posádka je mladá, historie tak žije dál.

Kamil Pavlíček dostává povely skrze vysílačku. Posunujeme se po nádraží…

... a kolem sviští další parní skvosty.

Na snímku lokomotiva Kafemlejnek, která si vysloužila název podle svého vzhledu.

Na snímku je lokomotiva Rosnička z roku 1956 z olomouckého depa, která patří do majetku Národního technického muzea v provozu Českých drah.

Pěkný pohled je na ni i shora.

Vyrobena byla v plzeňských Škodových závodech pouze ve dvou kusech.

...

„Kdo maže, ten jede,“ říká mašinfíra během mazání kolového ústrojí. Nejlépe by se prý měly závity kontrolovat každých 50 km.

K pohledu na krásné lokomotivy se hodí i dobrý nápoj.

O páru je velký zájem a přitahuje hodně „šotoušů“. Na snímku přijíždí vlaky od Rakovníka a Kolešovic.

O každoroční akci je velký zájem.

Je to romantická podívaná. „Stačí jeden větší magnetický pulz a ještě se k parním vlakům jako lidstvo rádi vrátíme,“ upozorňuje jeden ze strojvůdců. S nadsázkou.