Po smrti 13. dalajlámy Thubtena Gjamccho dorazila vyhledávací komise do malé vesnice v severovýchodním Tibetu. Rodiče budoucího tibetského vůdce zrovna před domem odhazovali přes metr sněhu, jejich syn Lhamo Döndub měl dva roky a bez váhání rozpoznal pravé předměty předchozího dalajlamy od napodobenin. (Tändzin Gjamccho se stal ve věku čtyř let duchovní hlavou Tibetu, září 1939, Kumbum, Tibet.)

Následovalo několikaleté ověřování jeho identity a souladu s duchovními znameními. Nakonec byl chlapec z prosté zemědělské rodiny ve věku čtyř a půl let, v únoru 1940, intronizován v Potálském paláci ve Lhase jako 14. dalajláma, „oceán moudrosti“. Dostal jméno Tändzin Gjamccho. (Jeho Svatost (vlevo) a pančhenlama (druhý nejvyšší tibetský duchovní vůdce) hovoří u jídelního stolu, 24. května 1954 v Tibetu.)

Plnou světskou i duchovní odpovědnost vyplývající z funkce musel převzít v 16 letech, a to kvůli postupující čínské okupaci. Čínská armáda vstoupila do Tibetu v roce 1950, krátce po oficiálním vzniku Čínské lidové republiky. Peking tento krok označil za „mírové osvobození Tibetu“, Tibeťané i mnozí světoví odborníci hovoří o čínské okupaci. (Dalajláma pronáší svůj projev v tibetské Lhase, 12. července 1956.)

Dalajláma tváří v tvář násilné čínské invazi a genocidním praktikám v Tibetu odmítl ozbrojený odpor a zvolil cestu dialogu, soucitu a diplomacie. Nejen za jeho „nenásilný boj za svobodu Tibetu“, ale také za „globální étos soucitu“ mu byla roku 1989 udělena Nobelova cena míru. (Dalajláma leží a píše v posteli, červen 1957, Lhasa.)

Po vypuknutí Tibetského povstání v roce 1959, které mělo desítky tisíc obětí, musel dalajláma opustit zemi. Ve svých 23 letech uprchl v přestrojení a usadil se na severu Indie v Dharamšale, kde zřídil uprchlické tibetské centrum, v němž nyní sídlí tibetská exilová vláda. (Fotografie dalajlámy z jeho života v exilu, 1965, Indie.)

Během čínské kulturní revoluce (1966–1976) iniciované Mao Ce-tungem došlo k masivní destrukci tibetského kulturního dědictví. Cílem bylo zničit „čtyři staré věci“ (myšlenky, kulturu, zvyky a tradice). (Dalajláma s indickou premiérkou Indírou Gándhíovou, listopad 1965, Indie.)

Zničeno bylo až 90 procent klášterů a náboženských symbolů. Pronásledováni byli mniši i duchovní, tibetská kultura byla (a stále je) masivně potlačována. Důsledkem bylo hluboké kulturní a psychologické trauma. Toto systematické ničení kulturní identity nejen Tibeťané, ale také mnozí nezávislí historici a lidskoprávní organizace považují za kulturní genocidu. (Dalajláma zdraví stoupence buddhismu, 1965, Indie.)

Během let v exilu předložil dalajlama Pekingu řadu návrhů k navázání seriózního dialogu. Původně pro Tibet, jenž je od roku 1965 autonomní oblastí Číny, žádal nezávislost. Vůli dosáhnout kompromisu naznačil v červnu 1988 před poslanci Evropského parlamentu. (Dalajláma na návštěvě v New Yorku, 1979.)

Tehdy poprvé veřejně připustil, že by Tibet zůstal součástí Číny, ale správa vnitřních záležitostí by přešla do tibetských rukou a ústřední vláda by přebrala odpovědnost za zahraniční politiku a obranu. Ani tyto návrhy, které vyvolaly vlnu kritiky mezi některými exilovými skupinami, čínská strana neakceptovala a označila je za skrytý požadavek nezávislosti. (Představitel tibetského buddhismu se na snímku setkává s tehdejší hlavou katolické církve Janem Pavlem II., 1988, Řím.)

V březnu 2011 14. dalajláma požádal tibetský exilový parlament, aby ho zprostil politických funkcí formální hlavy státu. „Pokud budeme muset ještě řadu desetiletí zůstat v exilu, nevyhnutelně přijde čas, že už nebudu schopen naši věc vést. Proto je nezbytné, abychom vytvořili solidní vládní systém, dokud jsem toho schopen a zdraví mi slouží,“ zdůvodnil dalajlama svoje rozhodnutí. Novým tibetským premiérem v exilu se následně stal právník Lozang Sanggjä. (Na snímku se spisovatelkou Luise Rinserovou během jedné z návštěv Berlína, 1989.)

Během života v exilu se ze 14. dalajlámy na Západě postupně stávala politická celebrita. V životě se dalajlamovi povedlo získat stovky mezinárodních ocenění a titulů a přátelství s duchovními, politickými i kulturními představiteli. Československo dalajlama poprvé navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla v únoru 1990. Od té doby navštívil Prahu ještě devětkrát. (Vyfoceno v roce 1997.)

14. dalajláma a Václav Havel na Pražském hradě, 1997. Prezident dostal darem šál.

Přes své výrazné postavení ve světě jeho charisma není postaveno na moci, ale na autenticitě, laskavosti a smyslu pro humor. (Dalajláma v roce 1998.)

Jeho zájmy dalece přesahují duchovní rámec – zabývá se klimatem, migrací, mezikulturní komunikací, vědou i školstvím. (Dalajláma promlouvá během veřejné přednášky v newyorském Central Parku, 21. září 2003.)

Při příležitosti oslavy svých 80. narozenin vystoupil dalajlama v roce 2015 na hudebním festivalu v britském Glastonbury. „Smyslem života je prožít šťastný život,“ zdůraznil ve svém proslovu. (Na snímku v Glastonbury se zpěvačkou Patti Smith.)

„Všichni by se měli vážně zamyslet nad tím, jak udělat 21. století šťastnějším. To je nejlepší dárek, jaký mi můžete k narozeninám dát,“ dodal. (Dalajláma během svých 80. narozenin v Jahrhunderthalle, 13. července 2015 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu.)

Tibetský duchovní vůdce žehná buddhistickému mnichovi, 30. června 2025 u severoindické Dharamšaly. Dalajláma dal během těchto modlitebních oslav svých 90. narozenin zatím nejsilněji najevo, že 600 let stará instituce bude pokračovat i po jeho smrti. Ve své knize Voice for the Voiceless (Hlas pro umlčené), která vyšla letos v březnu dalajlama napsal, že jeho následovník se narodí ve „svobodném světě“, a tedy mimo Čínu.