Maringotka Ondřeje Váchy stojí na pozemku v Plzeňském kraji.

V obci, která má jen 13 stálých obyvatel, je stádo ovcí, výhledy do zalesněné přírody a božský klid.

Zahrada byly zarostlá. Aby se na ni maringotka vůbec vešla, musel ji majitel nejdříve kultivovat a zbavit se náletů křovin i některých stromů.

Sám Ondřej Vácha 15 let pracoval v korporátních firmách. Loni v létě dal v jedné výpověď a řekl si, že než se požene do další práce, vyřeší, jak využít pozemek, který kdysi koupil pro stavbu chaty. S ženou se shodli na tom, že jim k chataření stačí něco menšího, a začali se shánět po maringotce z druhé ruky.

"Nejprve jsem hledal starší maringotku na prodej, postupně jsem se ale dostával k novějším a s tím rostla i cena. Zjistil jsem, že v Německu mají už maringotky krásně vybavené, ale stojí víc než milion korun. Nakonec jsem usoudil, že si ji můžu postavit i sám," říká čtyřicetiletý stavitel.

Konstrukce maringotky je hlavně ze dřeva. Má zápraží a po straně venkovní posezení, odkud je vidět na sousední stádo pasoucích se ovcí.

Namísto plastových rámů oken zvolil Vácha přírodní variantu. "Problém u těchto menších staveb je to, že do nich neproudí vzduch. Plastová okna prostor utěsní a výsledkem je, že máte uvnitř stále vydýchaný vzduch. Proto jsme zvolili raději dřevěná s dvěma skly," říká Vácha.

Maringotku sehnal Vácha z druhé ruky od Holanďana žijícího v Česku. Měla hotovou základní dřevěnou konstrukci, a tak bylo pro začátek na čem stavět.

"Je to jako s domem. Hrubou stavbu máte postavenou hned a relativně levně. Nejtěžší je to dokončit. Tím, že jsem si všechno dělal sám od podlahy přes okna a elektřinu, vyšla celá maringotka levněji, než kdyby mi to někdo stavěl na zakázku," říká majitel.

Maringotka má vyvýšenou střechu, které se v angličtině říká molly croft. Do interiéru proudí více světla malými postranními okny a je v něm také prostor na spaní v patře.

Nové dřevo kontrastuje se starým lustrem, který je upomínkou na Váchovu babičku.

Interiér má kromě kuchyně pohovku, postel vyrobenou přesně na centimetry a rozkládací stůl, který si Vácha sám navrhl a postavil. Potřeboval, aby nabízel dostatek prostoru pro hraní společenských her a zároveň se dal rychle složit a zasunout tam, kde nebude překážet. Během minuty se tak stůl dá schovat do mezery mezi sedací soupravou a postelí.

Když je čas jít do postele, rodina si rozloží sedací soupravu...

... a ke spaní v patře připevní malé schůdky. "Mám dvě náctileté dcery, ta mladší spí vedle nás, starší si ráda zaleze do patra. Je to taková její zašívárna," usmívá se otec.

V interiéru, především na doplňcích, je vidět ženská ruka. "Manželka je vystudovaná interiérová designérka, a tak jsme spolu často konzultovali, kde co má být a pak už si sama doladila detaily. V návrhu jsme museli pečlivě přemýšlet i nad takovými věcmi, kam dát zásuvky na nabíjení telefonů, abychom se k nim snadno dostali," říká Vácha.

Přestože maringotka není napojená na inženýrské sítě, má kompostovatelný záchod, umyvadlo...

... i sprchu. Na vodu má rodina vlastní zásobníky a ve dřevě nad sprchou je skrytý bojler.

Svým malým bydlením Vácha inspiroval už řadu lidí. Sešly se mu také žádosti o stavbu na zakázku a kvůli tomu si založil vlastní stránky. "Nechci z toho dělat byznys, myslím, že by mě to ani neuživilo. Ale baví mě to, a tak jsem si říkal, že bych lidem mohl občas pomoct," dodává.