Tito poprvé přijel na Brijuni v roce 1947 (událost zachycuje snímek), svoje oficiální sídlo sem přesunul o šest let později. Až do své smrti v roce 1980 tu pak trávil nejméně čtyři měsíce každý rok. Úřadoval, hostil význačné osobnosti z celého světa, ale také pěstoval mandarinky.

Jugoslávský vůdce jako místo svého sídla vybral ostrovy, jejichž krás si všimli už mnozí před ním. Ještě na konci 19. století přitom na bažinatých ostrůvcích řádila malárie a strávit na nich jen pár hodin znamenalo velké riziko nakažení. Název ostrova pochází nejspíš z latinského výrazu pro mělčinu, "brevona".

To se změnilo, když celé souostroví v roce 1893 koupil bohatý rakouský průmyslník Paul Kupelwieser. Oblast tehdy patřila Rakousku-Uhersku. Sám se malárií okamžitě nakazil, na ostrovech chtěl ale podnikat, a tak se rozhodl s neutěšenou situací něco dělat. Pozval si sem mimo jiné slavného německého mikrobiologa Roberta Kocha, který společně se svými kolegy nemoc vyhladil.

Na ostrově Veliki Brijun, který je největší a nejblíž pevnině, začal průmyslník Kupelwieser budovat hotely. V jednom z nich se v roce 1908 ubytoval i následník trůnu rakouského mocnářství František Ferdinand d'Este.

Poptávka po pobytu na Brijuni mezi tehdejší elitou rostla. Podél přístavu, kam i dnes jezdí přívoz z asi dva kilometry vzdáleného pevninského přístavu Fažana, vyrostlo několik luxusních hotelů. Vnitřní výzdobu tvořil mramor a samet, koupelny byly zásobovány slanou i sladkou vodou a hosté mohli zajít i do kina.

Vnitřní bazén byl na dlouhou dobu jedinou vyhřívanou plovárnou s mořskou vodou na celém Jadranu.

Cestovat sem nebylo ani pro pohodlné hosty složité: z Vídně jezdil přímý vlak do Puly na pobřeží - a odtud zbývala už jen krátká cesta lodí.

Nejvěrnější hosté tu pobývali i několik měsíců, často spíš v zimním období. Čas si krátili tenisem, jízdou na koni a také pólem. Po bývalém hřišti se dnes návštěvníci projíždí na kole nebo v malých vypůjčených elektrických vozítkách. Auta sem z pevniny nesmí.

Kupelwieser na Brijuni přivezl také první antilopy, pštrosy, vybudoval opičí výběh a jezírko pro plameňáky. Kromě toho jsou na ostrově dnes také kozy - oficiální symbol celé Istrie, tedy severní části jaderského pobřeží.

Krásná a rozmanitá příroda byla přirozeným místem k odpočinku. Bohatí Evropané si sem jezdili léčit dýchací ústrojí do "vzdušných lázní". Na snímku jedno z vozítek ve slavné borovicové aleji.

Jenže idylka skončila s příchodem světových válek. Ještě před rozpadem Rakouska-Uherska se tady usídlily ponorky císařského námořnictva. Mezi roky 1918 a 1943 ostrovy připadly Itálii a vzniklo tu i největší golfové hřiště tehdejší Evropy.

Golf se tu hraje dodnes. Osmnáctijamkové hřiště má délku přes 5,5 kilometru. Za den hry se platí 350 kun (necelých 1200 korun), v ceně je i jízdenka na ostrovy z pevniny.

Hráči si ale musí dát pozor, aby golfovými míčky kromě jiných návštěvníků nezasáhli antilopy nebo pávy, kteří tu volně pobíhají.

Když se z Chorvatska na konci druhé světové války stahovala nacistická vojska, utíkala právě přes Brijuni. Spojenci ostrovy bombardovali a četné škody utrpěly hlavně hotely na pobřeží. Rekonstrukce začala za Tita a i dnes se tak zájemci mohou v luxusních resortech ubytovat.

Maršál Tito, válečný hrdina a vůdce nově vzniklé socialistické Jugoslávie, si jako svoje první ostrovní sídlo vybral vilu s názvem Madonna, později překřtěnou na Jadranka. Stejně se jmenovala i poslední luxusní jachta, kterou jugoslávský vůdce využíval.

Na Brijuni je k vidění i Titův vůz značky Cadillac z roku 1953. Dostal ho darem od jugoslávských emigrantů v Kanadě, politik s ním jezdil výhradně na ostrově Veliki Brijun. Projížďku nabízel i svým početným hostům.

Dnes je možné si vůz tmavě zelené barvy, který je udržovaný v excelentním technickém stavu, i pronajmout. Podle chorvatských médií to vyjde na 700 eur za hodinu jízdy (skoro 18 tisíc korun).

Po Jadrance se Tito přesunul do proslulé Bílé vily. Vyrostla na místě, kde se nacházela dvě stavení z éry rakouského mocnářství a Tito je nechal srovnat se zemí. Autorem návrhu je slovinský architekt Jože Plečnik (mimo jiné projektant rozsáhlé přestavby Pražského hradu z éry prezidenta T. G. Masaryka). Po Titově smrti dům příležitostně využívali chorvatští politici, jezdili sem ale spíše sporadicky.

Bílá vila vlevo dole, nad ní vila Jadranka a vpravo nahoře vila Brijunka. Dole na koláži Tito se svými hosty na Brijuni. Přímo v Bílé vile u něj pobýval etiopský císař Haile Selassie, egyptský prezident Gamál Násir nebo herci Sofia Lorenová, Richard Burton a Elizabeth Taylorová.

Nejblíž je možné se dostat nejspíš k vile Brijunka, a to z areálu rozsáhlých římských vykopávek. Fotit je zde ale zakázané.

Dům byl postavený ze světlých kamenů dovezených z ostrova Brač, a má proto podobu typickou spíš pro jižnější pobřeží Jadranu. V Brijunce pobývali indičtí premiéři Džaváharlál Néhrú, Indíra Gándhíová nebo také libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. Vpravo na fotce jsou pozůstatky římské přímořské vily a pozdější středověké vesnice.

Přijížděli sem za státnickými povinnostmi. Právě Egypt, Indie a Jugoslávie totiž společně v červenci 1956 založily takzvané Hnutí nezúčastněných zemí - spolek, který se chtěl distancovat od bipolárního světa éry studené války. Jednalo se o velký zahraničněpolitický projekt Tita, který chtěl šířit ideje a ekonomický systém Jugoslávie po celém světě. Později se v něm angažovala komunistická Kuba, po pádu koloniálních říší i řada afrických zemí.

Titovy zahraničněpolitické úspěchy připomíná muzeum na ostrově.

"O tobě vypovídají tvá díla, ty přetrváš," vítá návštěvníky muzea velký portrét jugoslávského vůdce. Za 27 let v čele federace si vybudoval silný kult osobnosti. Titovo jméno nese dodnes řada náměstí a ulic.

Podpis Brijunské deklarace z 19. července 1956, kterou první zájemci stvrdili záměr založit Hnutí nezúčastněných zemí. Zleva doprava: egyptský prezident Násir, jugoslávský vůdce Tito a indický premiér Néhrú. Fotka je z ostrovního muzea.

Hnutí existuje dodnes a má asi 120 členů. Po OSN se tak jedná o druhé největší uskupení států na planetě.

Tita na Brijuni nakonec přijelo navštívit celkem 60 hlav států a celkem přes 250 delegací. Na snímku z roku 1976 kubánský lídr Fidel Castro. Fotka je z ostrovního muzea.

Indická premiérka Gándhíová.

Muammar Kaddáfí s Titem v roce 1977.

Lídr SSSR Leonid Brežněv.

Za Titem na Brijuni přicestovala i britská královna Alžběta II.

Stejně jako západoněmecký sociálnědemokratický kancléř Willy Brandt.

Početní hosté s sebou vozili i dary. Ve spodním patře vily jsou vystaveny pozůstatky nebo makety zvěře, kterou návštěvníci darovali do Titova zdejšího rozsáhlého safari parku. Měl tu tygry, velbloudy, lvy, opice i hrochy a navázal tak na tradici založenou už Kupelwieserem.

Gándhíová přivezla dva slony, Sonyho a Lanku. Dnes jejich jméno nese bistro v safari parku, který je přístupný návštěvníkům ostrova.

Sony před několika lety uhynul, Lanka ale žije dál. Podle informací od strážců parku je velmi přátelská a užívá si pozornosti návštěvníků.

Vláček, kterým se dá objet skoro celý ostrov.

Dnes už exotická zvířata v parku nepřibývají, stále tu ale žijí například zebry.

A také pštrosi (na fotce krátce poté, co si vychutnali chladivou sprchu od ošetřovatele).

Jinak se národní park snaží faunu obohacovat spíš místními druhy, jako jsou zdejší plemena koní, ovcí, koz nebo ptáků.

Kromě zvířat jsou na ostrově vidět také cenné archeologické pozůstatky z doby Římanů i pozdějších obyvatel. Ti tu měli luxusní lázně, včetně kamenné přímořské promenády. Ta je dnes pod hladinou moře a prohlédnout si ji mohou ti, kdo se umí potápět se šnorchlem.

Na západním cípu ostrova je možné si prohlédnout a "osahat" i některé z celkem 200 stop, které na Brijuni zanechali asi před 126 miliony lety dinosauři.

Loď z přístavu ve Fažaně sem jezdí prakticky každou hodinu, jízdenka i se vstupným do národního parku stojí 200 chorvatských kun (680 korun). Stejný obnos stojí i půjčení jízdního kola na jeden den. Vlastní kolo se na ostrov přepravovat nevyplatí, autem se sem dostat nedá.

Kromě největšího ostrova Veliki Brijun celé souostroví sestává z 13 dalších ostrovů.

Přístupný návštěvníkům je také druhý nevětší z nich - Mali Brijun. Tam se nachází rakouská pevnost a Ulysseovo divadlo, kde se v létě konají představení. Loďka sem jezdí jen při této příležitosti, jinak se na ostrov nesmí.

Tajemný ostrov Vanga je pak místem, kde si Tito nechal vybudovat svou soukromou rezidenci. Dodnes patří státu a platí tady zákaz vstupu. Jugoslávský vůdce sem jezdil odpočívat. Rád rybařil, fotografoval a také pěstoval mandarinky, které pak posílal jako dárky do dětských domovů po celé Jugoslávii.

Titův dům na ostrově Vanga.

Na ostrůvky Kozada a Sveti Jerolim se dá doplout loďkou a navštívit zdejší prázdné pláže. Gaz, Vrsar, Galija, Madona, Obljak, Grunj, Supin, Sveti Marko a Spunić jsou malé, neobydlené a nepřístupné.