

Plukovník Paul Tibbets (1915–2007) mává z pilotního sedadla amerického bombardéru B-29 Superfortress. Letadlo Enola Gay poté vzlétlo ze základny Tinian v západním Pacifiku a svrhlo atomovou pumu na město Hirošima. Sám Tibbets později patřil k velkým zastáncům provedení útoku. „Měli jsme city, ale museli jsme je potlačit. Věděli jsme, že to zabije lidi vpravo i vlevo. Ale hnal mě zájem provést nejlepší práci, jakou jsem mohl, abychom to zabíjení ukončili tak rychle, jak to jen jde,“ řekl v jednom z rozhovorů.


„Druhé slunce.“ Tak o efektu, který výbuch uranové pumy nazvané Little Boy (Chlapeček) vyvolal, hovořili ti, kteří útok na Hirošimu přežili.


Díky ohromující záři, jež explozi atomové bomby provázela, také získala hrozivá zbraň v japonštině své jméno - pikadon, jež doslova znamená záblesk-bum. Vedle jasného světla ale Chlapeček způsobil hlavně mohutnou a ničivou tlakovou vlnu, provázenou spalujícím žárem. (Snímek Hirošimy po výbuchu.)


Jeden z lidí, kteří přežili, řekl: „Hirošima nepřipomínala město, které zničila válka, ale děsivý obraz posledního soudu.“ (Hirošima, 1945.)


Vydrželo jen málo budov, nejznámější z nich byl železobetonový Průmyslový palác. Dílo českého architekta Jana Letzela z let 1912 až 1915 leželo sice jen 150 metrů od výbuchu, díky pevné konstrukci ale stavba vydržela, všichni úředníci i návštěvníci však zemřeli. Torzo kdysi pyšné budovy je dnes Atomovým palácem - mementem, jež připomíná nebezpečí jaderného konfliktu.


Tlaková vlna a žár přinesly těsně po výbuchu smrt velké části z 350 tisíc obyvatel Hirošimy. Při explozi zemřelo nebo bylo smrtelně zraněno kolem 80 tisíc lidí - téměř každý, kdo byl v té chvíli blíže než kilometr a půl od hypocentra. (Na snímku přeživší z Hirošimy, srpen 1945.)


Atomová bomba ale přímo zabíjela i ve dvojnásobné vzdálenosti. (Přeživší procházejí okolo ruin Hirošimy, 1945.)


Další tisíce lidí byly zraněny, téměř všechny přeživší pak postihla i do té doby zcela neznámá nemoc z ozáření. Té podlehly tisíce obyvatel Hirošimy i v dalších měsících a letech. (Nagasaki, 1945.)


Do konce roku 1945 zemřelo v důsledku výbuchu atomové bomby 140 tisíc lidí, v letech 1946 až 1951 přibylo dalších 60 tisíc obětí a na komplikace spojené s ozářením umírají lidé dodnes. (Oběti z Hirošimy, srpen 1945.)


Podle japonských oficiálních údajů přesahuje celkový počet mrtvých z Hirošimy 260 tisíc. (Muž, který přežil výbuch atomové bomby v Nagasaki. Vláknité výrůstky mu přerůstají přes zjizvenou tkáň.)


Bomba zničila téměř celé město - stavby ze dřeva a cihel neměly šanci proti tlakové vlně, jež v hypocentru dosahovala rychlosti zvuku a ještě kilometr daleko byl nápor vzduchu větší než při hurikánu. (Hirošima, 1945.)


Japonské velení v čele s císařem první bomba svržená na Hirošimu nepřiměla ke kapitulaci. Až zkáza druhého města, přístavu Nagasaki, přiměla Japonsko k přistoupení na požadavky Spojenců. Bezpodmínečnou kapitulaci císař Hirohito oznámil národu v rozhlase. (Na snímku muž zatmeluje sestavenou atomovou bombu Fat Man, která bude o několik měsíců později svržena na japonské město Nagasaki, vyfoceno počátkem roku 1945.)


Použití atomové pumy na Hirošimu (a Nagasaki, zničené o tři dny později) je dodnes předmětem sporů. (Nagasaki, 1945.)


Zastánci poukazují na to, že bomba zachránila mnoho životů amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250 tisíc mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Proti těmto číslům ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo. (Hirošima, 1945.)


Na druhou stranu také existují hlasy, podle kterých atomové bombardování Japonska - dodnes jediný případ nasazení těchto ničivých zbraní v historii lidstva - pomohlo zabránit podobnému kroku za studené války.


Statisíce mrtvých a raněných obyvatel Hirošimy a Nagasaki se staly názorným příkladem toho, že použití jaderných zbraní by vedlo jen ke zkáze a zmaru. Bez ohledu na to, kdo by atomovou pumu nebo raketu vypustil na nepřítele jako první. (Hirošima, 1945.)
12/16

