Japonské město Nagasaki vstoupilo na samém konci druhé světové války do historie jako jedno ze dvou míst, které se staly terčem jaderného bombardování. (Vybuchující atomová bomba v Nagasaki, 9. srpna 1945.)

Plutoniová bomba přezdívaná „Fat Man“ (Tlouštík) zde 9. srpna 1945 způsobila podobnou zkázu jako o tři dny dřív uranová puma nad Hirošimou.

Místo nad Nagasaki přitom bombardér B-29 nazvaný Bockscar po kapitánovi Fredericku Bockovi, který s ním běžně létal (na misi s jadernou bombou ale velel jinému stroji, určenému k měření následků výbuchu), původně mířil na Kokuru, historické hradní město, které je centrem současného Kitakjúšú. (Oběti výbuchu v Nagasaki, 12. srpna 1945.)

Kokuru, kde byly vojenské sklady, ale zachránilo počasí, přes oblačnost a dým nebylo nic vidět, a tak se posádka po třech marných pokusech vydala k náhradnímu cíli, za který bylo už dopředu určené Nagasaki. V tomto městě byly dva významné závody firmy Mitsubishi. (Ruiny po jaderném výbuchu v Nagasaki, 9. srpna 1945).

Oblačnost sice zakrývala také Nagasaki, nakonec ale bombometčík Kermit Beahan - který ten den slavil 27. narozeniny - našel v mracích mezeru a stříbrný letoun vypustil smrtonosný náklad. Bomba s pěti kilogramy plutonia vybuchla dvě minuty po jedenácté hodině dopoledne půl kilometru nad městem, asi tři kilometry od plánovaného místa.

Nepřesně shozená bomba i charakter krajiny kolem Nagasaki přispěly k tomu, že ačkoli byl „Tlouštík“ silnější a ničivější než hirošimský „Little Boy“ (Chlapeček), způsobil poněkud nižší škody.

Tlakovou a tepelnou vlnu částečně odstínily kopce v okolí epicentra, vliv na následky měla také nepravidelná zástavba, jež zabránila šíření požáru. Přesto bylo zhruba 40 procent Nagasaki zničeno nebo vážně poškozeno. Hned po výbuchu zahynulo přes 35 tisíc lidí, další desetitisíce zemřely později. (Nagasaki, 9. srpna 1945.)

Celkový počet obětí se v Nagasaki odhaduje na 75 tisíc až 80 tisíc, což je přibližně třetina toho, kolik lidí zemřelo v Hirošimě. Většina obyvatel obou měst přitom podlehla komplikacím způsobeným ozářením. (Voják drží miminko, 9. srpna Nagasaki.)

„Na zkroucených nebo k zemi smetených skeletech zbrojovky Mitsubishi se dá doložit, co dokáže jaderná puma proti železu a kameni. Ale to, co provede uvolněný atom s lidským masem a kostmi, leží ukryto za zdmi dvou nemocnic v Nagasaki,“ napsal krátce po výbuchu novinář George Weller. (Továrny Mitsubishi, srpen 1945.)

Jeho svědectví z poničeného města si ovšem na zveřejnění muselo počkat 60 let, potíže s vojenskou cenzurou měly i další dobové články popisující zkázu způsobenou jadernými bombami.

A dodnes se vedou spory o to, jaký vliv mělo jaderné bombardování, které si vyžádalo statisíce životů, na japonské rozhodnutí kapitulovat.

Ani po dvou jaderných bombách (více jich v tu dobu přitom Američané neměli) nebyla japonská Nejvyšší rada schopná se na kapitulaci dohodnout - a požádala proto o stanovisko samotného císaře Hirohita. (Nagasaki, 9. srpna 1945.)

Božský imperátor se vyslovil jasně: „Ukončení války znamená jedinou cestu k obnově světového míru a záchraně národa před utrpením, jemuž je nyní vystaven.“ (Nagasaki, 13. srpna 1945.)

Šest dní po zkáze Nagasaki, 15. srpna 1945, japonský rozhlas oznámil rozhodnutí kapitulovat národu. (Trosky katolické katedrály svaté Marie v Nagasaki, 7. ledna 1946. Jaderná bomba vybuchla asi 500 metrů od ní).