Obří proces se konal v Justičním paláci v Norimberku. První důvod byl praktický: šlo o prostornou budovu a přitom neponičenou válkou a bombardováním. Norimberk byl navíc místem velkých shromáždění a přehlídek nacistů, proto byl zvolen jako vhodné město pro soud s těmi, kteří páchali zločiny ve jménu této ideologie.

Proces začal 19. listopadu 1945. Mezi soudci zasedli občané čtyř vítězných mocností, které po válce obsadily Německo: Spojených států, Velké Británie, Sovětského svazu a Francie.

Americký žalobce Robert H. Jackson hovoří před tribunálem 20. listopadu 1945.

Jedna z nejznámějších fotografií lavice obžalovaných v Norimberku. V první řadě zleva Hermann Göring, Rudolf Hess, Joachim von Ribbentropp, Wilhelm Keitel a Ernst Kaltenbrunner. V zadní řadě: Karl Dönitz, Erich Räder, Baldur von Schirach a Fritz Sauckel.

Historik Tony Judt ve své slavné knize Poválečná Evropa píše o norimberském tribunálu: "Smysl soudů s německými válečnými zločinci od počátku spočíval spíše ve výchovném působení na veřejnost než ve výkonu spravedlnosti. Zprávu z norimberského procesu vysílal dvakrát denně německý rozhlas a s důkazy, které tribunál shromáždil, se německá mládež seznamovala ve školách a veřejnost ve filmových týdenících a v převýchovných střediscích po celé zemi."

"V říjnu 1946, kdy skončil norimberský proces, se jen šest procent Němců odvážilo přiznat, že jej považují za nespravedlivý, ale o tři roky později zastávala tento názor třetina dotázaných. Že to viděli právě takhle, by nás nemělo překvapovat, protože v letech 1945 až 1949 jasná většina německého obyvatelstva věřila, že nacismus byl dobrá myšlenka, jenom špatně realizovaná. Podle výsledků průzkumu, který proběhl v americké okupační zóně v listopadu 1946, zastávalo 37 procent Němců názor, že vyhlazování Židů, Poláků a jiných neárijských národů bylo nutné pro bezpečnost Německa," napsal Tony Judt.

Vůdci nacistického režimu byli v hlavním procesu, konaném od 19. listopadu 1945 do 1. října 1946, obviněni z: 1) účasti na spiknutí a plánu spáchat zločiny proti míru, 2) plánování, přípravy, rozpoutání a vedení války, 3) válečných zločinů, 4) zločinů proti lidskosti.

Rozsudky na závěr procesu četli soudci dva dny.

1. října 1946 zaznělo v soudní síni dvanáct rozsudků smrti. Popraveni oběšením byli 16. října Wilhelm Keitel, Julius Streicher, Fritz Sauckel, Alfred Jodl, Joachim von Ribbentrop, Ernst Kaltenbrunner, Alfred Rosenberg a Hans Frank. Trest smrti dostal i Martin Bormann, osobní tajemník Adolfa Hitlera. Ten byl ale souzen v nepřítomnosti. Až v sedmdesátých letech vyšlo najevo, že již 2. května 1945 spáchal v Berlíně sebevraždu.

Popravy odsouzených oběšením dostal na starost americký voják John Woods. Později o 16. říjnu 1945 vypověděl: "Jsem hrdý na to, že jsem ty nacisty pověsil. Nervózní jsem nebyl. Když děláte takovou práci, nemůžete být nervózní." Woods zemřel v roce 1950 na Marshallových ostrovech na následky zásahu proudem, když se pokoušel opravit elektrické vedení. Podívejte se na následujících snímcích na medailonky nacistických zločinců odsouzených v Norimberku.

Wilhelm Frick byl od převzetí moci Adolfem Hitlerem v roce 1933 německým ministrem vnitra a od roku 1943 říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Na snímku si Frick potřásá rukou s Hitlerem v březnu 1937.

Wilhelm Frick se svým právníkem v Norimberku 15. dubna 1946.

Jako ministr vnitra se Frick podílel na norimberských rasových zákonech, které znamenaly zavraždění milionů lidí. Norimberský tribunál ho odsoudil k smrti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Oběšen byl 16. října 1946.

Hans Frank byl právník, od roku 1934 ministrem bez portfolia. Po invazi v roce 1939 jej Hitler pověřil správou okupovaného Polska.

Polský odboj se pokusil Franka zabít v lednu 1944 a výbušninou vykolejil vlak, ve kterém cestoval do Lvova. Frankovi se ale nic nestalo. Snímek je ze soudní místnosti v Norimberku.

V Norimberku Franka tribunál odsoudil k smrti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. 16. října 1946 byl oběšen.

Karl Dönitz byl admirál a vrchní velitel německého loďstva. Po smrti Hitlera 30. dubna 1945 se stal jeho nástupem v čele Německa a vedl několik dní vládu, která sídlila v přístavu Flensburg. Tam jej 23. května zatkli Britové.

Dönitz (na snímku ve své cele v Norimberku) byl uznán vinným ve dvou ze čtyř bodů obžaloby. Dostal desetiletý trest vězení. Po propuštění žil až do konce svého života poblíž Hamburku. Napsal knihu pamětí, ve kterých se hájil, že byl voják, a ne politik a nenese tedy vinu na nacistických zločinech. Zemřel na Štědrý den 1980.

Walther Funk byl ekonom a ministr hospodářství Německa v letech 1938 až 1945. Účastnil se klíčových schůzek Hitlera s nejužším vedením země a jako ministr řídil konfiskaci majetku Židů.

V Norimberku se hájit tím, že měl na Hitlera a jeho rozhodnutí minimální vliv. Tribunál jej odsoudil za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti k doživotnímu vězení. Kvůli zdravotním důvodům se dostal na svobodu v roce 1957, o tři roky později zemřel v Düsseldorfu. Na snímku pořízeném během procesu večeří Funk (první zprava) s Hermannem Göringem, Alfredem Rosenbergem, Baldurem von Schirachem a Karlem Dönitzem (zády k fotografovi).

Polní maršál Wilhelm Keitel byl náčelníkem Vrchního velení Wehrmachtu. V této funkci vydával rozhodnutí, která vedla k válečným zločinům a zločinům proti lidskosti.

8. května 1945 podepsal Keitel v Berlíně jménem Německa bezpodmínečnou kapitulaci do rukou zástupců Sovětského svazu. Během procesu v Norimberku říkal, že musel přijmout rozkazy, které mu vydával Hitler. Tribunál jej odsoudil k smrti a oběsil 16. října 1946. Na snímku z Norimberku je Keitel ve své cele.

Alfred Jodl (vlevo) byl náčelníkem operačního štábu Vrchního velení Wehrmachtu. Patřil k blízkým a vlivným vojenským poradcům Hitlera a k nejbližším spolupracovníkům Wilhelma Keitela.

Norimberský tribunál Jodla odsoudil k trestu smrti, rozsudek zněl vinen ve všech čtyřech bodech obžaloby. 16. října 1946 popravčí četa Jodla oběsila. Po vynesení rozsudku prohlásil, že není vinen před Bohem, historií ani německým lidem.

Baldur von Schirach pocházel ze šlechtické rodiny z Berlína, v letech 1931 až 1940 vedl nacistickou mládežnickou organizaci Hitlerjugend.

V roce 1940 jej Hitler jmenoval říšským místodržícím ve Vídni. Von Schirach organizoval transporty rakouských Židů do vyhlazovacích táborů.

Během procesu v Norimberku Von Schirach tvrdil, že o existenci vyhlazovacích táborů nevěděl. To zopakoval i ve své knize pamětí z roku 1967, nazvané Věřil jsem v Hitlera. Tribunál ho za zločiny proti lidskosti odsoudil k dvaceti letům vězení. Po propuštění žil v Bavorsku, zemřel v roce 1974.

Hermann Göring patřil mezi nejmocnější muže nacistického Německa. Zakládal tajnou policii gestapo a byl vrchním velitelem německých vzdušných sil (Luftwaffe).

Patřil mezi ty, které norimberský tribunál 1. října 1946 odsoudil k trestu smrti. Trest ale nemohl být vykonán, protože Göring ve své cele v Norimberku 15. října 1946 - v předvečer popravy - spolkl kyanid draselný a otrávil se.

Mrtvola Hermanna Göringa v norimberské cele. Popravených 16. října 1946 tak bylo jen jedenáct mužů, přestože odsouzených bylo dvanáct.

Rudolf Hess se stal v roce 1933 zástupcem Adolfa Hitlera v jeho Národně socialistické německé dělnické straně (NSDAP). V roce 1939 jej Hitler jmenoval vedle Göringa svým zástupcem v čele země.

Hesse norimberský tribunál odsoudil na doživotí. Ve vězení skutečně zůstal až do roku 1987, kdy zemřel ve věku třiadevadesáti let.

Ernst Kaltenbrunner byl Rakušan a naprosto oddaný, fanatický stoupenec Adolfa Hitlera. Podílel se na anšlusu Rakouska v roce 1938 a stál v čele tamního oddílu SS. Na snímku je Kaltenbrunner zachycen se šéfem SS Heinrichem Himmlerem v dubnu 1941 v táboře v Mauthausenu.

Po pražském atentátu na Reinharda Heydricha se Kaltenbrunner stal šéfem Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, jehož úkolem byla likvidace Židů a lidí označených za nepřátele Německa. Během norimberského procesu Kaltenbrunner žádal o milost s poukazem na zdravotní problémy a tvrdil, že pracoval hlavně na poli rozvědky a špionáže.

Ernst Kaltenbrunner dostal trest smrti a byl oběšen časně ráno 16. října 1946.

Joachim von Ribbentrop byl německý ministr zahraničí od roku 1938. Jeho jméno je známé hlavně prostřednictvím sovětsko-německého paktu o neútočení a rozdělení sfér vlivu z roku 1939. Smlouva se nazývá podle jmen ministrů zahraničí obou zemí "Pakt Molotov-Ribbentrop."

Obžaloba von Ribbentropovi v Norimberku dávala za vinu kromě jiného podíl na ozbrojených agresích proti všem zemím, které německá armáda okupovala. Ribbentrop u soudu tvrdil, že o všem podstatném rozhodoval Hitler sám a že on vždy hledal mírové řešení. 16. října 1946 byl v Norimberku popraven.

Rakouský rodák Arthur Seyss-Inquart se podílel na vraždách a deportacích lidí v Nizozemsku, kde ho Hitler jmenoval říšským komisařem.

V Norimberku Sayss-Inquart tvrdil, že s deportacemi Židů měl "morální problém," ale někdy jsou taková opatření nutná. Rozsudek smrti 1. října 1946 přijal klidně a prohlásil, že s ním počítal. Oběšen byl 16.října.

Alfred Rosenberg byl baltský Němec narozený v Tallinu. V letech 1941 až 1945 vykonával funkci ministra pro okupovaná východní území. Je považován za jednoho z podstatných autorů teorií o árijské nadřazenosti, nutnosti životního prostoru pro Němce ve východní Evropě (Lebensraum) a o nebezpečí moderního "degenerovaného a neárijského" umění.

V Norimberku dostal Rosenberg trest smrti a když byl dotázán krátce před popravou 16. října 1946, zda chce ještě něco říci, odpověděl stručně "ne".

Fritz Sauckel byl Hitlerem jmenován v roce 1942 generálním zmocněncem pro distribuci pracovních sil. Organizoval přísun lidí z okupovaných území na otrockou práci do Německa.

Soud ho uznal vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Prohlásil, že se cítí být nevinný. Dostal trest smrti, který popravčí četa vykonala 16. října 1946 brzy ráno oběšením. Na snímku Sauckel hovoří se svým právníkem.