Fara, kterou před více než deseti lety koupili Petr Horký a Denisa Pavlová, se nachází ve Zdoňově pod Křížovým vrchem, odkud je výhled na Mirošovské stěny, Krkonoše i samotnou obec.

Pár žil dlouhodobě v Praze, na Broumovsko ale často odjížděl na víkendy. Denisa Pavlová má v kraji rodiče a Petr Horký si jako horolezec zamiloval labyrint pískovcových skal, který je jedním z největších v Evropě.

Fara je historicky i místně spjata s kostelem Nejsvětější Trojice, který je hlavním orientačním bodem v krajině. Při procházkách zelenými pastvinami a zvlněným terénem je kopule vidět i z velké dálky.

Ke kostelu přiléhá obecní hřbitov a místo má tak lehce tajemnou atmosféru.

"Nejprve jsme uvažovali spíše o nějaké malé chalupě na víkend. Denisy otec nám ale dal tip na faru s velkým pozemkem, která se zdála být jako dobrá investice do budoucna. Zpočátku jsme sem jezdili jen na zahradu a kempovali v autě, časem jsme se sem postupně přestěhovali a rozrostli se o dvě děti a početné zvířectvo," říká Petr Horký.

Dvojice koupila faru v roce 2009. V té době oba cestovali po světě a nedovedli si moc představit, že se v následujících letech uvážou k práci na stavbě.

Na faře z 18. století bylo hodně práce.

Pozemek byl zarostlý nálety křovin a technicky byla budova v havarijním stavu. "V roce 2012 se nám narodila první dcera a po roce jsme se rozhodli, že už nechceme žít v Praze," říká Petr. "Já jsem si vždy přála žít na samotě, obklopená přírodou a zvířaty, a tady šlo mé přání splnit," dodává Denisa.

Rodina si půjčila peníze a faru začala postupně opravovat. Zahradu, která je v úrovni prvního patra, s ní propojila mostkem a nechala udělat novou střechu.

Další náročná investice byla v samotném interiéru. Petrově firmě, která zajišťuje sportovní a kulturní akce, se ale tehdy podařilo získat zakázku na olympiádě v Soči. Čtyřměsíční práce rodině zajistila příjem, který investovala do dalších technických prací.

Vstupní hala v prvním patře je dnes k nepoznání.

Kromě klavíru ji zdobí spousta starých obrazů s krajinkami a artefakty z cestování.

Schodiště vedoucí z přízemí s klenutým stropem chtěla rodina zachovat v původní podobě.

Dnes do přízemí znovu vedou krásné dubové schody.

"I když byla fara v havarijním stavu, věděli jsme, že její interiér má velký potenciál. Ta samotná architektura se něčím podobá malému zámečku. Všechno se dělalo znovu, bylo tu spoustu prachu ze stavby a chvíli trvalo, než jsme získali přípojku na vodu. Měsíce jsme žili na stavbě v polních podmínkách," vysvětluje dvojice.

V místnosti, kde byl původně jen jeden malý radiátor, je dnes koupelna, do které se dá vstoupit ze vstupní haly se schody.

V některých pokojích se pod nánosem omítek objevily původní malby.

Faru rodina postupně rozdělila na dva apartmány. V jednom bydlí, druhý pronajímá lidem, kteří do kraje míří za dovolenou. Takhle před osmi lety vypadal vstup do bytu pro hosty.

Dnes spaní na faře evokuje atmosféru starých časů. V apartmánu je kuchyň, vlastní sprcha s toaletou a spaní pro pět lidí. "Ubytování je taková naše vize na důchod. V blízké budoucnosti bychom se chtěli přestěhovat do stodoly, kterou měníme v modernější rodinný dům. Na faře tak budeme moct poskytnout více apartmánů a my budeme mít soukromí. Vše má ale svůj čas," vysvětlují Petr a Denisa.

Petr a Denisa mají práci, dvě děti, čtyři psy, dva koně a pár koček, a tak nemají moc času na zbyt. K faře, které chybí dodělat fasáda, si od loňska přibrali i sousední kostel ve špatném stavu.

Kostel Nejsvětější Trojice ve Zdoňově je renesanční přestavbou původně gotického stylu z roku 1384. Je jedním z nejstarších svého druhu v kraji, a protože nespadá do takzvané Broumovské skupiny kostelů významných architektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových, církvi na jeho opravu chybí finance. Kvůli poničené střeše ale do jeho útrob zatéká voda. Denisa Pavlová a Petr Horký v něm se spolkem Trinitas od loňska pořádají benefiční koncerty s dobrovolným vstupným, které chtějí investovat do opravy střechy. Pomoct by mohla i veřejná sbírka s transparentním účtem 2002000222/2010.

Stavbu tvoří hlavní loď, věž a kněžiště, na které ze severu navazuje sakristie s oratoří. Ve své době byl krásně vyzdoben, po první a hlavně druhé světové válce ale téměř všechny cenné artefakty nenávratně zmizely.

Specifická je v kostele kamenná kazatelna na levé straně lodi.

Kamenný anděl, který kazatelnu podpírá, drží dva erby a ty dokazují, že chrám nechal vystavět majitel adršpašského panství Adam Abraham Bohdanecký z Hodkova.

Kostel i fara jsou silně spjaty s osobností faráře Cölestina Baiera, který ve Zdoňově sloužil celý kněžský život a po druhé světové válce vyzýval k smíru mezi sudetskými Němci a Čechy. V roce 1945 byl ale neprávem popraven. "Cölestin Baier je mezi bývalými německými obyvateli považován za hrdinu, který neobětoval lásku ke svým farníkům a obci, protože svým mlčením některé z nich uchránil před vězněním, nebo jim dokonce zachránil život," vysvětluje Denisa Pavlová.

Původně měl kostel čtyři zvony, po druhé světové válce zbyl ve věži jeden jediný. "V době před druhou světovou válkou měl Zdoňov 2500 obyvatel. Byla to bohatá obec, rostl v ní len a slévalo se stříbro. Dnes tu trvale žije jen 160 lidí," podotýká Denisa Pavlová a demonstruje, jak velký vliv měl na obec odsun pohraničních obyvatel.

U kostela je už zmíněný obecní hřbitov, který se časem opticky rozdělil na dvě poloviny.

Na jedné straně jsou zašlé náhrobky etnických Němců…

… na straně druhé jsou pohřbení ti, co přišli po nich.

"Jednou začas sem přijedou potomci Němců a na hřbitově vybírají jména svých předků. O náhrobky se dlouhá léta nikdo nestaral, je to smutné," podotýká matka dvou dětí.

Obětem druhé světové války a násilí po roce 1945 byl na hřbitově vybudován památník v bývalé márnici. Jména padlých či neprávem popravených, včetně faráře Cölestina Baiera, v ní připomínají kříže z březového dřeva.

Před hřbitovem je ještě kus torza původního pomníku věnovaného obětem první světové války, který byl zničen po roce 1945.

Samotný hřbitov je poblíž pastvin, po nichž se dá dojít do Hrnčířského údolí a z něj vystoupat na Svatý kopeček, kde stojí další tajemná stavba spojená s historií kostela Nejsvětější Trojice.

Na kopci uprostřed lesa stojí torzo původního kostela Panny Marie, který byl s církevní stavbou ve Zdoňově údajně propojený tajnou chodbou. Navíc byl hrobkou pro majitele adršpašského panství.

Církvi sloužil do josefínských reforem v 18. století, potom byl odsvěcen a rozebrán. Ostatky byly v té době přeneseny do kostela Nejsvětější Trojice.

Místo má tajuplnou atmosféru a podle Denisy Pavlové do něj občas zabloudí i vlci. Reportáž ze Zdoňova vznikla ve spolupráci s audiovizuálním projektem Monument/um, který upozorňuje na ohrožené a méně známé památky.