Thanaa žije se svými dvěma dětmi v Idlibu na severozápadě Sýrie v provizorním domě bez oken a dveří. O domov je připravil téměř jedenáct let trvající konflikt. "Život před válkou byl úplně jiný. Všeho byl dostatek a můj manžel se o nás staral. Od té doby, co zemřel, jsem na všechno sama. Starám se o chlapce a snažím se naši rodinu uživit," říká žena, která o muže přišla v roce 2012.

Z domova rodina utekla poprvé už na začátku občanské války v roce 2011. "Často jsme doma zůstali třeba jen tři nebo čtyři dny, a pak jsme zase museli utéct. Jednou jsme se vrátili domů, vařila jsem oběd a v tu chvíli začaly na vesnici padat rakety," vzpomíná Thanaa.

Thanaa s rodinou utíkala z domu, který si roky zvelebovala, například vykopala studnu, pořídila nový generátor a čerpadlo, zůstal po nich i kus zemědělské půdy. "Pěstovala jsem zeleninu a pak ji prodávala, abychom měli z čeho žít. Docela se mi dařilo," líčí.

Natrvalo odešli ze svého domu před dvěma lety. "Naše vesnice byla často ostřelována a už to bylo neúnosné. Odešli jsme navždy," vzpomíná. "Nic z toho, co jsem pořídila, jsem nemohla vzít s sebou. O všechno jsme přišli."

Na cestu se vydali v zimě. Lidé po cestě jim nabízeli ubytování a říkali, že po nich nic chtít nemohou. Během jednoho roku tak bydleli na čtyřech různých místech. "Cítila jsem, že by zaplatit nájem potřebovali, ačkoliv nám o něj neřekli. Ale já jsem na něj stejně neměla peníze," vypráví.

...

Nyní její rodina žije v opuštěném a částečně rozbořeném domě. Jsou tu dva pokoje, ale žádná kuchyň ani jiné zařízení. "Nemusíme tu platit nájem a to je důvod, proč tady jsme. Asi šest měsíců tu s námi žije i můj bratr s rodinou," říká Thanaa.

Dům je ale ve velmi špatném stavu. "Musela jsem okna zalepit plachtami a plastovou fólií," popisuje.

Uvnitř mají jen pár matrací a dek, co si přinesli. Nábytek tam zanechal majitel.

...

Ani tady ale rodina nezůstane natrvalo. "Nejtěžší na tom všem je, že tu nejsme doma. Nikde nemáme stálý domov," vysvětluje.

"Dřív jsem chodil do školy v naší vesnici, ale dodělal jsem jen první třídu, protože pak jsme museli pořád utíkat před ostřelováním. Bylo mi šest," popisuje Thaniin synovec Mohamed. "Teď jsem ve třetí třídě, přitom bych měl být v páté, ale kvůli válce nejsem. Nevídám ani svoje kamarády z dřívějška. Každý žijeme jinde," dodává.

...

Na odloučení od zbytku rodiny si stěžuje i Thanaa. "Co mi v zimě dříve přinášelo pocit tepla, byli moji rodiče. Jen ta možnost navštívit je, vidět je, mi přinášela pocit klidu. Teď je vídám jen zřídka, žijí daleko odtud. Moc mi chybí."

"Mívali jsme spoustu plánů a snů. Chtěla jsem studovat na univerzitě v Bejrútu. Plánovali jsme s manželem, jak rozšíříme dům pro naše děti. Vždycky snil o tom, že na zahradě vykope studnu. Alespoň tenhle jeho sen jsem později splnila," líčí Thanaa. "Jediné, co si teď přeji, je, aby se situace zlepšila a my se mohli vrátit domů do naší vesnice."

"Moc doufám, že se věci zlepší. Dříve jsem byla úplně soběstačná, dokázala jsem se postarat o sebe i své syny, o pomoc jsem neříkala ani svému otci. Milovala jsem ten pocit soběstačnosti. A pak jsem v jednom jediném okamžiku přišla o všechno," uvádí Thanaa.

...

Thanaa je samoživitelka a nemá téměř žádné peníze. Podporují ji proto nevládní organizace, stejně jako mnoho dalších ohrožených rodin.

Před třemi měsíci začala dostávat poukázky na nákup jídla od české organizace Člověk v tísni.

Kromě poukázek na nákup potravin pomáhají humanitární organizace lidem také připravit se na nadcházející zimu. Teploty v Sýrii v zimním období klesají k nule a lidé si díky této pomoci mohou nakoupit to nejnutnější.

Thanaa tak mohla koupit svým synům teplé oblečení a materiál na otop.

Loni česká organizace pomohla více než 1,3 milionu Syřanům. Kromě poukázek na nákup potravin se podílí také na opravách nemocnic či infrastruktury. Podporuje také tisíce dětí ve školní docházce.