

Voní tu kuchyně jihovýchodní Asie, občas zasmrdí motor staré dodávky, auta parkují všude včetně těch nejluxusnějších. Obří areál Sapa v pražské Libuši měl kdysi kontroverzní pověst a byl nepřístupný. Už roky sem ale může každý a po covidových omezeních se vrátili i zájemci o exkurze za vietnamskou kulturou, náboženstvím a hlavně gastronomií.


Dnešní návštěva představuje rychlý pohled do východoasijské komunity, kterou tvořilo v době sametové revoluce v roce 1989 v celém tehdejším Československu 40 tisíc lidí, dnes už jich je jen v Česku 80 tisíc.


V Sapě blíže pochopíte mentalitu vietnamského národa. Vaří se tady pro Vietnamce, takže můžete ochutnat jejich nejautentičtější jídlo v Česku.


Pro srovnání – pražské Václavské náměstí má rozlohu 42 tisíc metrů. Sapa je osmkrát větší.


Na 350 tisících metrech čtverečních se nacházejí i pobočky pojišťoven a mobilních operátorů, zmíněné ordinace, školy, ale také salony masérské, kadeřnické i tetovací.


Vietnamce inspirují historické a turistické destinace v zemi jejich původu k pojmenování vlastních lokalit a podniků v Česku...


Sapa je původně město na severu Vietnamu, údajně jediné, kde tam sněží a kam se místní lidé jezdí díky nejvyšší hoře jihovýchodní Asie osvěžovat.


Duc Anh chtěl být průvodcem přímo ve Vietnamu. Dnes provádí Sapou.


Při výběru restaurací doporučuje dobře se rozhlížet. Větší podnik, to podle něj neznamená lepší podnik.


V Sapě blíže pochopíte mentalitu vietnamského národa. Vaří se tady pro Vietnamce, takže můžete ochutnat jejich nejautentičtější jídlo v Česku.


Stánky a kamenné prodejny v Sapě.


Sapa se podle našeho průvodce neustále modernizuje, proto se i maso od stánků začalo stěhovat do kamenných provozoven evropského střihu, třeba do té s prostým názvem Maso.


Zájemci o exkurze do Sapy se dostanou do restaurací a bister, do obchodů s exotickými pokrmy, ke stánkům se závitky a koblížky, do buddhistického chrámu i do obřích hal s oblečením.


V Sapě je ordinace, kde má vietnamská lékařka českou sestřičku a český zubař vedle má zase vietnamskou sestřičku.


V modlitebně je fotka Václava Havla.


I vlastní jména samotných Vietnamců mají významy – třeba Duc Anh, náš průvodce, znamená v překladu Velká ctnost.


Jedna ze vstupních bran do Sapy.


Průvodce mluví plynule česky, aby také ne, sám se označuje za příslušníka takzvané banánové generace – že je zvenku žlutý jako Vietnamec, ale uvnitř bílý myšlením jako tradiční Evropan.


Zájemci tu seženou i vepřová ouška poprášená rýžovou moučkou nebo vykostěné kuřecí pařátky s mungem jako salát.


Rodiče velmi dbají na vzdělání svých potomků, obecná poučka pro výběr profese zní – právník, doktor, architekt, podnikatel nebo ostuda.


Je tu několik doučovacích center, kam chodí hlavně žáci základních škol na odpolední a víkendovou výuku, je tu ale i modlitebna.
15/24

