"Nejlepší sport je kafe a dort," láká cedule v Poštovské ulici nedaleko brněnského náměstí Svobody do cukrárny Mlsná holka. Otevřela si ji devětadvacetiletá Hana Pokorná, která se kdysi chtěla stát zubařkou. Dnes si k ní lidé naopak chodí pro něco na zub.

Když po třetím ročníku na medicíně ze školy odešla, začala nejprve v malém kamrlíku prodávat americké donuty, které v Brně před pěti lety nikdo nesmažil. "Říkala jsem si, že jsem našla díru na trhu. Ideální recept a přípravu jsem ale dlouho pilovala," přiznává Hanka.

Momentálně mívá každý den v nabídce devět druhů donutů s nejrůznějšími polevami i náplněmi. Nechybí mezi nimi donuty s vanilkovým krémem zalité čokoládou, ovocné s bílou čokoládou a sušenými malinami ani karamelové, které chutnají po oblíbených sušenkách Lotus.

Z jejích donutů se v Brně stal takový hit, že se Mlsná holka během pandemie koronaviru z původní maličké prodejny o 17 metrech čtverečních přestěhovala do nových prostorů. Dnes Hanka vede velkou cukrárnu s desítkami míst k sezení i vlastní výrobnou a má pod sebou dvanáctičlenný tým.

U donutů ale Mlsná holka nezůstala a brzy v její vitríně přibyly třeba i makronky. "Jejich příprava mi vždycky připadala jako velká alchymie. A právě proto jsem se hecla, že se je naučím péct. Základ těsta tvoří mandlová mouka, bílky a cukr. Makronky ale stojí hlavně na náplni," upozorňuje Hanka.

Častý nedostatek makronek na pultech běžných obchodů podle ní spočívá v tom, že lépe vypadají, než chutnají. "Když je rozkousnete, tak kolikrát ani nepoznáte, jakou mají příchuť. Já se naopak snažím, aby člověka už při prvním soustu trklo, jakou makronku si vzal," vyzdvihuje.

"Zakládám si na dezertech, které si zákazníci doma jen tak nepřipraví. Sice by mohli, ale když se do toho pustí, tak obvykle zjistí, že jim to zabralo příliš práce, v kuchyni mají příšerný nepořádek a výsledek často nebývá úplně povedený," zmiňuje Hanka.

Obzvlášť pyšná je na roládu Red Velvet s konfitovanými malinami a krémovým sýrem, obalenou v sušených malinách a dozdobenou lehkým šlehaným krémem s ovocem. Velké oblibě se mezi lidmi těší taky punčový řez s mangem a malinovou marmeládou.

Když rodičům oznámila, že vymění medicínská skripta za kuchařské knihy, snažili se jí její rozhodnutí nejdřív rozmluvit. "Přesto mě podpořili a zafinancovali mi počáteční investice. Mamka se navíc živí jako bytová návrhářka a taťka má stolařství, takže mi pomohli i s vybavením. Mamka nábytek navrhla, taťka ho vyrobil a pak mi všechno společně přivezli do Brna," říká Hanka.

Zpočátku všechny fáze provozu obstarávala sama. "Ve čtyři ráno jsem vstávala, abych stihla nasmažit donuty, pak jsem je celý den prodávala, a když jsem zavřela, jela jsem na nákup, abych mohla další den začít nanovo. Zpětně nechápu, že jsem tenhle šílený koloběh zvládala," vrací se Hanka ke svým cukrářským začátkům.

Aby zákazníky nalákala, založila si krátce před zahájením provozu facebookovou stránku, kam přidala pár fotek a napsala, že se Brno konečně dočká svého obchůdku s donuty. Vůbec nečekala, že se jí před vchodem hned první den utvoří dlouhá fronta.

Ve své cukrárně v současnosti zaměstnává samé holky. Jenom jedna je přitom vyučená cukrářka, zbytek ženského kolektivu si ke kreativní práci v kuchyni stejně jako Hanka odskočil z jiných oborů.

Hanka se při pečení ráda odváže a přidává do zákusků nečekané suroviny. "Nedávno nám zbyly grepy, a protože s kolegyněmi po pracovní době rády popíjíme gin, vymyslely jsme si punčový řez napuštěný ginem a grepem. Kupodivu se chytil i mezi zákazníky, což se ne vždycky podaří," připouští.

"Už jsme se naučily držet nohama na zemi, protože příliš divoké dezerty se tolik neprodávají a pak je do sebe cpeme samy," směje se Hanka. Po klasikách, jako jsou větrníky s karamelovou polevou, se naopak vždycky rychle zapráší.

Rozhodnutí vyměnit medicínu za podnikání Hanka prý dodnes nelituje. "Jako cukrářka sice taky občas prosedím hodiny nad knihami, ale nedělám to z donucení. Učím se věci, které mě baví," dodává.