Školy, školky, veřejné budovy - často jediná místa, kde najdou vojáci zázemí, sklepy, ve kterých se můžou v relativním klidu vyspat, vysvětluje Klicperová.

"V každé vesnici na frontě, o kterou se bojuje, armáda obsadí především školu - a to ať jde o armádu útočící (ruskou) nebo tu bránící se ruské invazi."

"Války současnosti jsme si mnozí asi představovali ještě před pár lety úplně jinak. Techničtěji, jaksi vyspěleji. S menšími dopady na civilisty. Jenže to tak není."

Vojáci ve školách. Logické, říká Klicperová. "Co je ale naprosto nezbytnou podmínkou takovéhoto fungování, je nepřítomnost civilistů v takové škole nebo okolí."

Školy - často jediné budovy, kde vojáci najdou zázemí - dostatek prostoru, podzemní prostory, zdůrazňuje Klicperová.

"To, že vojáci obsadí školu, to jsem viděla mnohokrát na vlastní oči a není na tom nic nelogického. Aby mohli přežít i nějací civilisté v týlu, musí přežít vojáci na první linii."

"Odtáhnete, abyste nepřitahovali palbu na civilní cíle, a přenecháte vesnici Rusům? Nebo najdete jedinou budovu, která vám může poskytnout krytí a odkud můžete vyrážet na výpady?"

"Nenapadlo by mě chtít po vojácích, aby šli někam, kde nejsou civilisté. Kam? A mají je nechat přímo napospas nepříteli? "

"Vsituaci, že víte, že nepřítel má zmapovaná všechna vaše velitelství, posádky, kasárna - necháte vojáky a techniku v nich a budete čekat, až je Rusko srovná se zemí pár raketami?"

Veřejné budovy jsou často jediným útočištěm, kde se můžou vojáci před agresorem účinně ukrýt, říká Klicperová.

Ukrajinská armáda využívá k umístění pozic (prázdné!) civilní objekty - jako každá jiná armáda v jakékoliv jiné válce, říká Klicperová.

"V Severní Saltivce jsem viděla přesně místo, kde stál ukrajinský tank a odkud pálil. Schovaný za jedním z paneláků. Prázdných paneláků."