Většina lidí z Modlešovic u Strakonic už nevěřila, že se památkově chráněný dům na návsi někdy podaří zachránit. Několik desítek let na něj nikdo ani nesáhl a místní se smířili s tím, že jednoho dne spadne. A tak když se před čtyřmi lety na vsi přihlásili zájemci o koupi, sousedé je měli za blázny. Rodina se ale nedala odradit, dům koupila a začala ho postupně zachraňovat.

Kateřina Čadková a Jakub Kovář se potkali v Lednici na Moravě, kde oba studovali zahradní architekturu. Usadili se v Brně, ale jelikož Kateřinini rodiče vlastní v Modlešovicích chalupu, víkendy trávili často u nich na jihu Čech.

Na dvoře rodičů si postupem času zrekonstruovali starý chlév, kam se dnes vejdou i se svými sedmiletými dvojčaty. I když jsou na chalupě u rodičů rádi, časem se ukázalo, že ke štěstí jim chybí mít něco svého. "Moje maminka tu má svůj ráj květin a nám na zahradě začal chybět vlastní prostor, kde bychom se mohli realizovat. Chtěli jsme sehnat něco tady v obci, ale v Modlešovicích se domy dědí z generace na generaci, a tak jediné, co připadalo v úvahu, byla ruina na návsi," popisuje Kateřina, která se stejně jako Jakub živí navrhováním zahrad.

Statek ve stylu selského baroka byl sice památkově chráněný, jeho vlastník, který ho koupil v 90. letech minulého století, ho ale neudržoval, a tak se stal strašákem obce. Úřednice o něm dokonce tvrdila, že je nejzchátralejší památkou v jižních Čechách. V horní části štítu padala omítka i cihly, každou chvíli hrozilo, že se zřítí. "Původní majitel chtěl údajně v domě provozovat erotické služby, památkáři mu to ale zatrhli a on pak na truc na dům ani nesáhl. Koupili jsme ho od něj a on v době, kdy jsme už podepsali smlouvu, přijel na statek a vzal z dvora pět cenných žulových kamenek," popisuje Jakub s Kateřinou.

Rodina nakonec chování bývalého majitele hodila za hlavu a začala s odvážnou opravou celého areálu. Zjistila, že jeho základy stojí v obci už několik staletí, pravděpodobně na místě bývalé tvrze. Za první republiky se na něj přiženil legionář František Slavík, který štít stavby ve stylu selského baroka proměnil do netradiční podoby, zřejmě dle italského vzoru. Legionáři se totiž z Vladivostoku vraceli lodí přes Singapur a Apeninský poloostrov, kde často čerpali inspiraci. Během několika desítek let ale původní ráz domu nenávratně zmizel a rodina tak s opravou musela začít od začátku.

"Lidé moc nechápali, proč opravy začínáme fasádou, ale je to tak, že krov hnil, a abychom ho mohli zachránit, museli jsme nejprve opravit štít, který byl sám v dezolátním stavu. Náhodou jsme narazili na Milana Bláhu, opravdového mistra ve svém oboru, a ten nám štít vypiplal do posledního detailu. Přesně tak, jako to bylo v minulosti," popisuje Jakub, který dodává, že dvojice se dlouho rozmýšlela, jestli historický štít opravit do zjednodušené "áčkové" podoby, nebo mu navrátit jeho prvorepublikový vzhled. Nakonec vyhrála varianta štítu s kamennými sloupky po stranách, což domu prospělo.

Dům na návsi s atypickým štítem dnes v obci nelze přehlédnout. Když se do opravené fasády opírá slunce, svítí jako v záři reflektorů.

Při průzkumu, který předcházel stavební dokumentaci, dvojice zjistila, že fasáda domu měla v minulosti hned několik barev. Byla nejen tradičně okrová, ale měla i prvky modré a také růžové barvy, jež u rodiny nakonec zvítězila. Zahradní architekti si přáli, aby dům ladil s okolními domy a přilehlou zvonicí.

Dvojici zná teď celá obec a většina lidí jí v její práci fandí. "Je to na několik let, ale dává nám to smysl. Kdykoliv si sáhneme na ručně otesané trámy v krovu nebo na pečlivě vyskládané kameny ve zdech, cítíme obrovskou pokoru k práci našich předchůdců. Díky tomu si uvědomujeme, že jsme součástí něčeho, co přesahuje náš život, co tu zůstane, a zároveň tu zanecháme svou stopu,“ říká pár.

V Modlešovicích bývaly statky řazeny do lánových pozemků, a tak na hlavní budovu navazují chlévy a až potom zahrada. Tu uzavírá stodola, jíž se dříve procházelo do ovocného sadu a dále na pole.

Když dvojice na pozemek poprvé přišla, byl celý zarostlý nálety stromů a keřů. Zahradu vyčistila a odhalila rozpadající se nosnou zeď u stodoly, což byl jeden z důsledků zanedbané péče předchozího majitele.

Dnes se dá přes dvůr pohodlně dostat dovnitř domu. Kameny, které současní majitelé nasbírali po pozemku, nyní využívají na stavbu zídek a v budoucnu z nich vybudují kamenné zápraží a zahradní cestu.

Hlavní dům má základy na skále. Dole jsou rozsáhlé sklepy s klenbami a rodina má vizi, že v nich jednou vybuduje vinný bar.

Přízemí je historicky jediným místem, kde sedláci dříve bydleli. Skládá se ze dvou velkých světnic, přístěnku, kuchyně a bydlení pro schovanku. V interiéru čeká dvojici ještě hodně práce, zatím nechala udělat nová špaletová okna, která rámují výhled do návsi.

"Když nás navštívil pravnuk původního majitele, legionáře Františka Slavíka, byl to pro nás zážitek. Ještě si pamatuje, jak byly místnosti zařízené a kde rodina trávila čas. Ukazoval nám, kde stával velký jídelní stůl nebo kde měl jeho pradědeček dílnu," popisuje Kateřina.

V druhém křídle přízemí byla malá kuchyně, v níž paní domu připravovala jídlo. Pro dvanáct lidí tu pekla chleby na celý týden.

Za kuchyní je místnost, která podle původních majitelů sloužila k uskladnění ovoce a zeleniny přes zimní období. Díky silným zdem a podsklepení tady neklesla teplota pod nulu.

V místnosti se zachovaly původní dlaždice a Jakub s Kateřinou přemýšlí, jak ji využijí do budoucna. Historicky cenné jsou tu valené klenby s výsečemi.

Nad obytnou částí domu se dříve nacházela půda. Kvůli chybějícím taškám do ní ale desítky let zatékalo. To se podepsalo na stavu krovu, který silně poškodila hniloba. Některé trámy musely řemeslníci vyměněnit celé, u jiných odstranili poškozené části a nahradili je novými.

Za první republiky se na půdě sušívaly bylinky. "O tom nám zase vyprávěl potomek Františka Slavíka. Statek jsme si pracovně nazvali Bylinková chalupa a on si myslel, že je to kvůli jeho pradědečkovi. Jako zahradní architekti máme záměr bylinky pěstovat venku na zahradě, a tak se to krásně spojilo," popisuje Jakub.

Řemeslníci teď spravují střechu, na niž se páru podařilo získat dotace od ministerstva kultury. Kvůli ochraně musí každou úpravu v domě konzultovat s památkáři.

Stodola na konci pozemku byla staticky v nejhorším stavu. Odpadávaly z ní kusy zdiva a měla vysazený krov. "Na začátku jsme si mysleli, že nejhůř na tom je obytné stavení s polorozpadlým štítem. Když jsme ale začali odstraňovat nálet dřevin ze zahrady, odkryli jsme stodolu, která měla zborcenou celou jednu stranu nosné zdi,“ popisuje Kateřina. "Museli jsme začít hasit požár. Plánovali jsme, že začneme opravovat obytnou část, a místo toho jsme museli zachránit stodolu. Zborcená zeď ohrožovala statiku celého krovu. Tuhle stavbu jsme díky skvělým kameníkům zachránili za pět minut dvanáct,“ doplňuje Jakub.

Kameníci ze střechy sundali všechny tašky, aby odlehčili krov. Následně ho zafixovali zpět do pozednice. Poté co byla hotová nosná zeď, mohli majitelé opravit krov a vyměnit tašky za nové bobrovky. Z kamenů se jim podařilo postavit i novou ohradní zeď, kterou dříve prorůstal jilm. Dnes je vyspravená a pokrytá vápnem, tak jako to bylo v minulosti.

V zahradě už Kateřina s Jakubem mají první truhlíky s květinami.

Pěstují tu různé druhy rostlin, z nichž vážou kytice pro své blízké a známé, kteří je navštěvují a podporují v jejich činnosti. "Jsou to vyvýšené záhony z dubových trámů, v nichž vedle květin k řezu pěstujeme také staré odrůdy zeleniny a zajímavé bylinky jako například benedikt lékařský, ostropestřec mariánský nebo šalvěj muškátovou," popisuje Jakub.

Jakub už navrhl i vizualizaci, jak bude zahrada v budoucnu vypadat. Rodina ji chce částečně zpřístupnit veřejnosti například během akcí, jako je Den otevřených zahrad, nebo pro workshopy zaměřené na zahradní architekturu a design.

Lidé se na zahradě budou moct inspirovat. Podél východní ohradní zdi jsou už stinné záhony s ukázkou rostlin, kterým se daří v horších světelných podmínkách. Na otevřeném prostranství je zase slunný záhon se středomořskými rostlinami, jako jsou levandule, šalvěje nebo tymiány.

"Zahradu plánujeme dodělat během příštího roku. Máme sen, že když sem lidé přijdou, nadchnou se a třeba si pak na své zahradě udělají něco podobného. Něco, co bude nejen krásné, ale bude přinášet potravu pro různé druhy důležitého hmyzu, potažmo dalším živočichům," dodává Kateřina s Jakubem.