Bývalý hotel Intercontinental na Starém Městě v Praze je po rozebrání a technickém průzkumu zase pohromadě. Řemeslníci důkladně očistili kostru budovy a upravili některé její části, které vlivem nekvalitních postupů z dob socialismu a polistopadové rekonstrukce ohrožovaly statiku budovy.

Bývalý státní hotel ze 70. let minulého století od architekta Karla Filsaka dnes vlastní miliardáři Oldřich Šlemr, Eduard Kučera a Pavel Baudyš. V loňském roce začala jeho proměna na Fairmont Golden Prague Hotel, která sejmula plášť a odhalila železo-betonový skelet, což u veřejnosti budilo vášně.

Podle architekta Marka Tichého, který má za sebou například rekonstrukci bývalých Elektrických podniků, je ale sejmutí jednotlivých částí budovy osvědčený postup. Umožnilo to dům detailně prozkoumat a napravit nekvalitní práci z dob socialismu. "Některé postupy a technologie byly v budově použity experimentálně a později se ukázaly jako nevhodné," vysvětluje Tichý s tím, že ze stavby odváželi dělníci i 35 tun azbestu.

Pětihvězdičkový hotel v místech bývalé Staroměstské brány patřil ke špičce normalizačního luxusu a dnes ho odborníci považují za jednu z největších ikon českého brutalismu. Národní památkový ústav od roku 2015 usiloval o to, aby stavba byla na seznamu nemovitého dědictví, ministerstvo kultury ale jeho návrh odmítlo s tím, že stavbu poškodily úpravy z 90. let. Kvůli nim "došlo k zásadním změnám jak v interiéru, tak exteriéru budovy".

Na výzdobě ikonického hotelu pracovali nejlepší sochaři a výtvarníci své doby. Hotel měl turisty seznámit s českou kulturou, historií a uměním. Jen fasádu tvořily pásy z betonu, skla a keramických tvarovek od sochaře Zbyňka Sekala.

Architekt rekonstrukce Marek Tichý musel vyřešit otázku, jak tvarovkám navrátit ztracený lesk a celistvost. Plášť byl podle něj oprýskaný a v případě zachování jeho originálu by se musel zabalit do zhruba centimetrové vrstvy izolantu. Keramickou mozaiku proto z velké části nahradily nové odlitky podle původního vzoru. "U moderní architektury, která je složena z průmyslových výrobků, nemá smysl hájit jeden prvek, ale architekturu jako celek. Autentické repliky jsme s důrazem na rozdílnou šířku, strukturu i barevnost rok a půl vyvíjeli a následně vyráběli v malé rodinné cihlárně," říká šéf studia TaK Architects Tichý.

Přestože se Národní památkový ústav rekonstrukce hotelu obával, jeho ředitel Jaroslav Podliska postup Tichého zatím chválí. "Vzhledem ke skutečnosti, že se nejedná o nemovitou kulturní památku, považujeme přístup architektů i stavitele zejména k fasádním plášťům za velmi ohleduplný, respektující původní architektonické řešení a kompozici," říká.

Výměnu nových odlitků za originální kusy museli řemeslníci řešit i při obnově konferenčního sálu. "Skelet jsme museli sanovat patnácttisíckrát a ani to někde nestačilo k úplné nápravě. Strop konferenčního sálu jsme museli celý nahradit. Geometricky je přesnou kopií původní verze od architekta Jana Šrámka, bude mít ale lepší nosné i akustické vlastnosti," popisuje.

Takhle vypadal strop v době socialismu. Původní křišťálové lustry, které navrhl výtvarník René Roubíček, se dochovaly a v uplynulých měsících je restauroval sklářský ateliér Bejvl. Klíč k obnově křehkých skleněných prutů našli architekti v umělcově ateliéru.

Série zrestaurovaných svítidel se příští rok vrátí zpět do konferenčního sálu.

Jak moc je železo-betonový skelet poškozený, se ukázalo až postupem času při podrobném průzkumu pražského Kloknerova ústavu ČVUT.

"Jako by stavbu plánovali jen na padesát let, bez ohledu na ekonomiku jejího provozu, nároky na opravy a údržbu. Kostra měla defekty i geometrickou nepřesnost, která byla daleko od tolerance stavebních norem. Jedna z hlavních částí objektu se od svislé roviny naklání o neuvěřitelných devatenáct centimetrů," popisuje Tichý kvalitu odvedených prací v 70. letech minulého století.

Během průzkumu vznikl model stavby, do nějž architekti zanášeli údaje o odebraných vzorcích, sanacích a postupech oprav pro daná poškození. Výsledný soubor poslouží jako databáze pro budoucí údržbu.

"Bez ohledu na to, jestli je dům kulturní památkou, nebo není, snažíme se postupovat pečlivě, protože si to ten dům zaslouží. U moderních poválečných staveb se setkáváme s problémem, že neexistuje metodika na jejich obnovu. Co vnímám jako největší úskalí, je otázka energetické udržitelnosti. Řada těchto staveb je pro jejich majitele neudržitelných ve stávajícím provozu, potřebuje nové technologie a měla by se najít shoda, jak rekonstrukci prolnout s památkovou ochranou, jinak budeme svědky zbytečného bourání cenných domů a jejich postupného nahrazování ekologičtějšími variantami," myslí si Tichý.

Architekt teď společně s investory mění energeticky náročnou stavbu na udržitelnou a ekologickou budovu. "Kromě toho, že jsme se výrazně snažili zlepšit tepelnou techniku pláště, doplňovali jsme ho izolantem, tak jsme nahradili konečné zdroje vytápění a chlazení. Využili jsme polohy hotelu v blízkosti Vltavy a vybudovali jsme biotermální pole s 37 zemními vrty a kaskádou tepelných čerpadel se zásobníky, do nichž zpětně proudí i teplo z provozu hotelu, například z ohřívání teplé vody," vysvětluje architekt.

Návrh konečné podoby hotelu počítá se zelenými střechami, zahradami, vodními prvky a stromy. K zavlažování bude budova využívat zbytkovou šedou vodu. "Chceme tím ukázat, že i domy s vysokou historickou hodnotou může veřejnost vnímat jako stavby s přesahem k udržitelnosti a ekologii," dodává architekt.

Směrem k Vltavě vzniká i nová plzeňská restaurace, kterou spojí lávka pro pěší s Dvořákovým nábřežím. "Hotel Intercontinental byl pro Pražany jako pevnost. Chceme, aby se stal místem, které mohou navštívit i běžní kolemjdoucí. Hotel bude přístupný i z druhé strany, z náměstí Miloše Formana," dodává Tichý.

Každá společenská místnost v bývalém hotelu Intercontinental měla vrstvu užitého umění. To, co se dochovalo, teď restaurují řemeslníci. Do bývalé lidové restaurace Primátor se vrátí dřevěné desky s českými cechovními znaky od Čestmíra Kafky.

Jednou z nejatraktivnějších částí hotelu bývala restaurace Zlatá Praha. Nacházela se v nejvyšším poschodí a nabízela výhled na Staré Město. "Měla být nostalgickou a luxusní vzpomínkou na zlatou éru secesní Prahy," píše Kateřina Houšková v knize Hotel Intercontinental v Praze, která vyšla pod hlavičkou Národního památkového ústavu.

"Velká státní zakázka umožňovala architektům nedodržovat regulace, hotel o patro převyšoval okolní zástavbu, což dnes otevírá panoramatický výhled na střechy města. Restauraci Zlatá Praha i dřívější noční klub chceme v hotelu obnovit a znovu zpřístupnit veřejnosti," slibuje Tichý.

Takto restaurace vypadala v době své největší slávy.

Teď z ní zbyla jen holá betonová konstrukce…

… a kovové lustry, které vypadají jako shluk bublin. Jejich autorem byl český sochař Hugo Demartini. "Když jsme je zrestaurovali, začaly se nám lustry různě kymácet a kácet. Zjistili jsme, že svítidla vyvažoval písek, který se dosypával do jednotlivých jejich částí. Teď ten postup obnovujeme," dodává Tichý.

Součástí nové restaurace s dobovými prvky bude i střešní terasa.

Tady si návštěvníci budou moct užít výhled na všechny strany, včetně pohledu na řeku a zelenou Letnou.

Hotel se má otevřít už příští rok. Část projektu, která se týká úpravy okolí hotelu, ale od začátku budí spory. Problematické jsou zejména proměny náměstí Miloše Formana a takzvaného dolního náměstí, na nichž architekt navrhuje postavit celkem tři skleněné budovy.

Proti záměru, který loni získal potřebná razítka, přišlo na stavební úřad patnáct odvolání. Mezi odpůrce zástavby patří například Národní památkový ústav. "Jelikož se jedná o urbanisticky jasně definované náměstí, které je svou plochou větší než nedaleko umístěné Mariánské náměstí. Otevřený prostor citlivě odděluje Filsakovu novostavbu ze 70. let od poasanační zástavby počátku 20. století. Tento plynulý přechod by byl novou zástavbou náměstí - byť částečnou - narušen. Zcela zásadní v této debatě je především fakt, že umístění plánované novostavby do tohoto prostoru je v rozporu s platným územním plánem hlavního města Prahy," říká ředitel Jaroslav Podliska.

Podle místopředsedy Klubu Za starou Prahu Richarda Biegela navíc zástavba "škodí funkcím náměstí a přistupuje k němu, jako by to byla pouhá proluka, což klub považuje za velkou urbanistickou i architektonickou chybu".

Na základě připomínek letos své závazné stanovisko stáhlo ministerstvo pro místní rozvoj, které teď přezkoumává, je-li projekt skutečně v souladu s územním plánem Prahy, jak v minulosti tvrdilo hlavní město. Podle historika Zdeňka Lukeše by pro projekt bylo příznivější, kdyby prosklená budova měla například jen jedno patro. Marek Tichý ale na projektu už nic měnit nechce. "Pro nás je ta celá práce dílem, které jsme začali a jemuž věříme. Kdyby to tak nebylo, nebudeme tu jako architekti, ale replikátoři státní správy. Doposud je to jediná napadená část celého projektu a ne všichni se shodují. Například hlavní město napsalo k náměstí tak pozitivní stanovisko, jaké jsem dlouho nečetl. Projekt podporuje, protože veřejný prostor ztratil svůj původní účel už před mnoha lety," říká Tichý s tím, že pokud zástavba neprojde přes současný územní plán, bude s investory čekat na jeho změnu nebo nový Metropolitní plán.