Kateřina Černá, narozená roku 1937, absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Karla Součka. Ještě na škole však místo malování začala tvořit asambláže, tedy díla spojující různé předměty a materiály. Asambláž je trojrozměrnou obdobou koláže.

Místo štětce a olejových barev dnes užívá tempery, tuš, odstřižky látek, barevné papíry, krajky, stuhy, provázky, korálky, voskovaný povrch nebo stříbrnou kovovou fólii, do jaké se balí čokoláda. Obrazy doplňuje krátkými, rukou psanými texty.

První výstavu měla Kateřina Černá (na černobílé fotografii vzadu) v pražském Mánesu roku 1962, kdy také vydala svou první knihu, ručně psaný sešitek s osobitou poetikou. V popředí je kurátorka její nynější výstavy Martina Vítková.

Černá se chtěla živit jako ilustrátorka, její kresby otiskl časopis Host do domu a doprovodila třeba novelu Mladý muž v neděli a ve všední den od Julese Superviella. Práce však nebylo dost a Černá po rozvodu potřebovala uživit sebe i syna. Proto nastoupila jako vychovatelka do školní družiny. Dva roky nato začala učit děti kreslení na lidové škole umění v pražských Modřanech. Tam zůstala do penze.

Výtvarnice, jejíhož slovenského dědečka a politika Ivana Dérera za protektorátu zatklo gestapo a roku 1954 jej znovu uvěznili komunisté, se nevyslovovala k politice. Neucházela se o zakázky, které za socialismu rozděloval Fond výtvarných umělců, ani se oficiálně nepostavila proti režimu.

„Byla to blbá doba. Nemohlo se cestovat. Nevycházely knížky, které by se daly číst. Nemohla jsem vystavovat. Zároveň mě to netrápilo. Nebyla jsem součástí oficiálního proudu, ani jsem jí být nechtěla. Nestýkala jsem se ani s disidenty. Neměla jsem k tomu příležitost. Byla jsem mimo," vzpomínala v rozhovoru pro Paměť národa.

Celou dobu tvořila "především pro radost", jak říká. Autorských knih s vlastními texty a obrázky vydala pod hlavičkou takzvaného Soukromého rukodělného vydavatelství Grafoman přes třicet. Vždy v jednom exempláři nebo vlastním nákladem jako příležitostné tisky.

Například titul nazvaný Viděla jsi černošky? získal roku 1995 ocenění v soutěži o nejkrásnější knihu. Sebrané spisy Černé před pěti lety publikovalo nakladatelství Bylo nebylo.

Od roku 1977 se autorka zaměřovala na grafiku, v 90. letech začala používat techniku linorytu, také například malovala na sklo. Na současné výstavě návštěvníci spatří "poklidné košaté zahrady, přeludně graciézní země amazonek a nymf, líbezné krajiny nedělního dětství mezi promenádami s kolotoči, loukami a nádhernými výhledy", popisuje kurátorka Martina Vítková (na snímku).

Další plátna zprostředkovávají starosvětský šarm Prahy na trati tramvaje číslo 17. "Podél Vltavy míjíme Rašínovo náměstí, budovu Mánesa, Národní divadlo," uvádějí pořadatelé.

Díla Kateřiny Černé se dnes nacházejí ve sbírkách pražské Národní galerie, kutnohorské Galerie Středočeského kraje nebo liberecké Oblastní galerie. Výstava jejích děl nazvaná Sny zaznamenané potrvá v Museu Kampa do 12. března.