

Větrná elektrárna Věžnice.


Její dvě věže se tyčí nad stejnojmennou vsí uprostřed Vysočiny. Ta si projekt sama vymyslela.


Obě věže měří 80 metrů. Tedy skoro jako dva jedenáctipatrové panelové domy postavené na sebe.


Dohromady mají věže výkon 4,1 megawattů. Lopatky se otočí osm- až 15krát za minutu


Pojďme se podívat nahoru.


Správné jištění je nutností.


Nejprve je třeba elektrárnu vypnout. "Když je v provozu, tak se kýve, mohli bychom spadnout," říká Němec.


V koši se odvíjí napájecí kabel pro výtah.


Nejprve je ale třeba vylézt pár metrů po žebříku, který vede k výtahu.


Výtah jede k vrcholku věže zhruba čtyři minuty - za doprovodu mírného kývání.


Kdo nechce použít výtah, může po žebříku až nahoru.


U vrcholu nás vítá hluk strojů.


Takto to vypadá ve strojovně větrné turbíny, nazývané také gondola. Právě zde vzniká elektrická energie - vítr se opře do tvarovaných lopatek, ty roztočí generátor a v něm vznikne elektrický proud.


Gondola elektrárny se otáčí podle směru větru i ve chvílích, kdy je elektrárna vypnutá.


Řídící elektronika a převodovka větrné elektrárny.


Nouzový východ pro statečné - dolů se lze slanit.


Občas je potřeba vylézt i na střechu elektrárny - třeba kvůli opravám nebo údržbě.


Dohlédnout lze kilometry daleko.


"Na gondole je meteorologický stožár. Na něm jsou korouhvičky a metr, které měří odkud a jak rychle fouká. Podle toho řídicí systém ovládá natočení věže i sklon lopatek."


Vyrobená energie se skrze trafostanici posílá do okolí.


Stroje pokryjí svou roční produkcí spotřebu více než dvou tisíc domácností.
8/27


