Televizní reportér Ladislav Hruška je doma tam, kde je jeho francouzský buldoček. Do rodného domu se zahradou v Městci Králové utíká, kdykoli má volno. Kvůli dlouhým směnám v televizi ale většinu týdne musí trávit ve svém bytě v pražském Karlíně.

Hruškův byt se nachází v budově z 60. let minulého století a je součástí experimentálního sídliště Invalidovna. Zchátralou ubytovnu developer před časem proměnil na rezidenci s malometrážními byty. Reportéra tehdy nadchla nejen jejich velikost, ale i poloha nedaleko MHD. Ačkoli má respekt z výšek, vybral si byt v desátém patře. Nad ním už nic není, jen komunitní terasa a výhled na rychle se měnící čtvrť. "Nevím proč, ale fascinuje mě, když jsem ve výšce a cítím se naprosto bezpečně," říká.

Do Hruškova bytu o velikosti 2+1 se vchází malou chodbou s velkým zrcadlem a úzkým botníkem.

Zrcadlo v chodbě opticky zvětšuje prostor a pouští do ní více světla. Po pravé straně jsou dveře na toaletu a do koupelny se sprchovým koutem. "Je tak malá, že se do ní nevejde ani pračka. Koncept téhle rezidence je takový, že máme společnou prádelnu v suterénu domu," vysvětluje veselý rodák ze středních Čech.

Jádrem prosvětleného bytu je prostorná kuchyň s jídelním stolem. Mohutné zdi tu údajně pamatují dobu, kdy v domě bydleli slavní umělci a herci jako byla Stella Zázvorková nebo Vlastimil Brodský.

"O historii místa jsem zpočátku nevěděl vůbec nic, až časem jsem zjistil, že dům kdysi sloužil jako ubytovna pro umělce a herce. Dnes si tu připadám trochu jako Robinson Crusoe," říká a vysvětluje, že v opraveném domě bylo zpočátku živo, časem se z něj ale odstěhovali všichni sousedi a své byty propůjčili ke krátkodobým pronájmům přes Airbnb. "Zůstal jsem tu osamocen, ale nevadí mi to. Užívám si ducha a energii domu, když tu tedy zrovna jsem," dodává.

Kuchyň si Huška zvolil v zelenožluté barvě a během deseti let se stala inspirací pro řadu jeho pokusů a receptů z levných surovin. "Tady vznikly všechny ty legendy a perly," říká autor reportáže o padajícím chlebu a dvou kuchařek.

"Momentálně připravuji třetí kuchařku, která se bude jmenovat Vaříme pro jednoho. Hodně lidí mi říkalo, že je nebaví vařit si pro sebe, protože toho často navaří hodně a pak to musí jíst tři dny. Kniha tak bude zaměřená na tipy, jak si udělat jen jednu nebo dvě porce," říká.

Recepty si český kuchtík hledá na internetu. Zkouší je buď v Praze, nebo u rodičů v Městci Králové. "Udělám svačinu, oběd, večeři a nakonec si to i vyfotím. Vaření jsem měl nejdřív v popisu práce a časem se stalo součástí mého života. Důležité pro mě je, aby byly recepty jednoduché a člověk nestrávil moc času v kuchyni," říká.

Když má volno z práce, obyčejně nevstává před jedenáctou dopoledne. "Dnes je to snad poprvé, co vidím, jak sem ráno krásně svítí slunce," přiznává.

Domácnost v desátém patře bývalé ubytovny je skromná, ale praktická. "Nechci mít byt příliš vybavený, protože nesnáším úklid a mít hodně nábytku přináší provozní komplikace," vysvětluje.

Jestli má známý český kutil pro něco slabost, jsou to dary od fanoušků...

... a pokojové rostliny, které si časem vytvořily vlastní mikroklima a rozlezly se všude tam, kam jen mohly.

"V podstatě je to tak, že víc než nábytku je tu květin," směje se bývalý student chemie a biologie, který v mládí chtěl být botanikem jako Václav Větvička.

Profesní dráha se Hruškovi změnila po povodních v roce 2002, kdy si ho Český rozhlas Regina pozval na přijímací pohovor. "Někde za kopírkou našli můj životopis z doby, kdy jsem se k nim ještě jako student hlásil na brigádu. Přemluvili mě, ať to k nim jdu zkusit jako regionální redaktor. I když jsem znal v Praze jen cestu metrem z Černého Mostu do Karlína, vzal jsem tu příležitost za pačesy a řekl jsem si, že když to nevyjde, k učení se můžu vrátit vždycky," říká pětačtyřicátník s tím, že ke studiu už se samozřejmě nikdy nevrátil.

Dnes je známý hlavně jako autor pořadu Vychytávky Ládi Hrušky, který od roku 2015 vysílá televize Prima. To, co za osm let vyrobil, se postupně proměnilo v doplňky jeho interiéru. Je tu například mandala z čajových sáčků...

... zajíci z polen dřeva nebo hruška z oblázků.

Hruška začínal v žurnalistice jako reportér zpravodajství, do paměti diváků se ale hlouběji zapsal až tehdy, kdy se začal věnovat infotainmentu (skloubení informací a zábavy).

"Když člověk dělá novinařinu x let a ještě k tomu denní, reportérskou, tak se ta témata začnou opakovat. Pár let vás to baví, ale pak musíte někam dál, chcete se posouvat. U mě fungovalo to, že jsem si z práce začal dělat legraci," říká.

Protože v práci tráví i dvanáct hodin denně, bere svůj byt jako útočiště, kam chodí jen spát a odpočívat.

"Nastěhoval jsem se sem už v době, kdy tu byly jen holé stěny. První noc jsem spal jen na svršcích oblečení, které jsem si vyskládal na zem," vzpomíná Hruška a dodává: "I po deseti letech jsou tu dráty ze zdi, na nichž má být světlo, ale není, protože ho tam prostě nepotřebuji."

V ložnici má Hruška postel a sušák, kde se místo prádla zabydlely kšiltovky. "Nevím, proč jsem je tenkrát začal nosit. Nikdy jsem neměl komplex z mála vlasů. Ale v kšiltovce se prostě cítím dobře, když ji nasadím, hned o deset let omládnu," říká.

V obývacím pokoji je kožená sedací souprava, šatní skříň a spousta dalších květin.

"Dávám jim minimální péči. Tím, že mají své vlastní mikroklima, nemusím je ani moc zalévat, ale samozřejmě je přihnojuji," říká.

Rostliny Hruška dostal buď darem, nebo je vzal od lidí, kteří nevěděli, co s nimi.

Rostlinám se v bytě daří díky velkým oknům, která do bytu pouští dostatek přirozeného světla. Hruška si tu ale slunce příliš neužije, když se vrací domů, je už většinou tma.

"Po práci si chodím vyčistit hlavu do okolních podniků, kde nad vínem nasávám inspiraci a hledám respondenty do svých reportáží. Každé pondělí je navíc setkání karlínských rodáků a patriotů v nedaleké vinárně. Už mě tak nějak pasovali mezi sebe. Dá se říct, že jsem také Karlíňák, ale nekorunovaný, protože tady v Praze nemám trvalé bydliště," líčí rodák z Městce Králové.

Když má chuť a čas, jde si zacvičit do suterénu domu, kde je kromě už zmíněné prádelny také recepce a menší fitness.