Ani zápraží nepostrádá invenci a pohodu hned u vchodu.
V přízemí s krbovými kamny (podporujícími tepelné čerpadlo) uprostřed je takříkajíc vše v jednom. Za kuchyní je dívčí pokoj, který už je také vlastně ateliér, a koupelna.
Originální hodiny z ruské jaderné ponorky Honza dostal jako dárek.
„Ženě zvlášť vyhovuje, že je vše rychle uklizeno, a já vlastně žádné nároky ohledně životních podmínek nemám,“ říká náš hostitel.
Přes týden je tu úplný klid a můžu se věnovat své práci, pochvaluje si Honza.
Rodák z Vinohrad našel pohodu uprostřed přírody.
„Společenské prostory“ zdobí i Janův obraz (Pocta Jaroslavu Svěcenému), jinak praktický držák na jeho housle, na které se poslední dobou učí hrát.
„Byla to pro nás životní změna i výzva. Ale děti se tu už narodily a zvykly si i dojíždět do školy,“ prozrazuje Honza.
Na místě zahradního domku před třemi lety vyrostla „funkcionalistická“ dřevostavba – studio i ateliér v patře: Jdu do studia, jdu do ateliéru…
Také šestiletý syn proměňuje svůj pokojíček na výtvarný ateliér.
Na mnoho děl ještě čekají volné plochy na stěnách a zdech.
Studio, kde už pořídil i nahrávky pro kapelu. Poslední dobou se ale Jan více soustředí na malování obrazů – i na počítači.
Výtvarný talent zdědila také dcera, která tvoří i takovéto masky.
Honza je zvyklý vstávat brzy, aby tu mohl být odpoledne pro své děti.
„O obrazy se mi poslední dobou stará skvělá kurátorka, a to mi vyhovuje,“ pochvaluje si náš hostitel.
Není to tak dávno, co se zranil motorovou pilou – přeřízl si šlachy na prstě tak, že musel změnit techniku hraní na kytaru.
19/21