Jedinečné fotografie Kuby pořídil na jaře 1989 Čech Petr Levínský během svého zájezdu.
Hlavní město Havana na konci 80. let minulého století pro turisty nabízelo luxusní hotely, i když místní obyvatelé často žili ve velmi špatných podmínkách.
Ulice měst a jejich velké promenády ale stále připomínaly koloniální minulost karibského ostrova.
Na ostrově domorodí Taínové žili už od 4. století před naším letopočtem.
V 15. století Kubu dobyli španělští kolonialisté. Na snímku pevnost v hlavním městě, postavená koloniální správou k obraně ostrova.
Španělé ostrov ovládali až do španělsko-americké války v roce 1898, kdy byla Kuba okupována Spojenými státy. Na fotce Havana v roce 1989.
Kuba sice v roce 1902 získala nezávislost a stala se republikou, ale dál fungovala jako de facto americký protektorát.
Podle nové kubánské ústavy si USA ponechaly právo zasahovat do kubánských záležitostí a dohlížet na její finance a zahraniční vztahy.
Právě v té době oba státy podepsaly dohodu o vojenské základně Guantánamo, která se po 11. září 2001 stala nechvalně proslulým vězením.
Kuba nyní dohodu považuje za neplatnou, Američané se ale zatím z Guantánama nestáhli.
"Havana v sobě tehdy měla tu nádhernou omšelost," vzpomíná na svou cestu Petr Levínský a zmiňuje honosné, i když neopečovávané koloniální budovy.
Ostrov od začátku 20. století nezažil klidné ani příliš prosperující období.
Během prvních let republiky se různé skupiny opakovaně pokusily o vzpouru a snažily se získat nezávislost na Spojených státech. Ty ale opakovaně zasáhly, odpor potlačily a do čela země dosadily vlastní lidi.
Ve 20. letech minulého století zažila Kuba ekonomický boom, když na ni přijížděly davy hlavně amerických turistů. Na fotce hotel na karibském pobřeží.
Právě v té době se po celém ostrově začaly budovat luxusní hotely.
Spolu s tím ale na Kubě začaly bujet prostituce i hazard.
Po krachu americké burzy v roce 1929 se situace opět zhoršila. Propadla se cena cukru, který Kuba vyvážela, a došlo k násilným nepokojům, kterých se tentokrát účastnili hlavně studenti.
Období mezi lety 1933 a 1937 bylo charakterizováno nepřetržitým sociálním a politickým bojem. Jen během dvou let se v zemi vystřídali tři prezidenti.
Fulgencio Batista, který stál za vojenským převratem v roce 1933, se nicméně udržel u moci jako hlava armády a neklidné období se snažil překlenout stále silnějšími represemi.
Letovisko Varadero nedaleko Havany.
V roce 1940 byla přijata nová ústava, která prosazovala radikální pokrokové myšlenky, včetně práva na práci a zdravotní péči.
V stejném roce byl Batista zvolen prezidentem a tuto funkci zastával až do roku 1944. Dodnes je jediným Kubáncem jiné než bílé pleti, který získal nejvyšší politický úřad v zemi.
Batista se držel striktních ustanovení ústavy z roku 1940, která mu bránila ve znovuzvolení.
Jeho nástupci ale dál podkopávali křehkou demokracii v zemi, když například oslabili soudy nebo Kongres.
Po skončení svého mandátu v roce 1944 žil Batista na Floridě, v roce 1952 se vrátil na Kubu, aby kandidoval na prezidenta. Jelikož si byl jist, že volby prohraje, provedl těsně před jejich konáním úspěšný vojenský převrat.
Následně zrušil ústavu a mnoho základních práv, včetně práva na stávku, a začal podporovat nejbohatší majitele cukrových plantáží.
I přes politické problémy se do konce 50. let Kuba stala jednou z nejrozvinutějších zemí v Latinské Americe.
Obchodu dominovaly Spojené státy. Kuba měla před komunistickou revolucí jeden z nejvyšších HDP na světě, stejně jako nejdelší průměrnou délku života nebo velký počet lékařů.
Země měla jedny z nejsilnějších odborů v regionu, i kvůli tomu se ale zvětšovaly rozdíly mezi střední a nižší třídou.
Rostly rozdíly mezi městem a venkovem i mezi bílými a černošskými obyvateli.
Stále větším problémem se také stala rostoucí nezaměstnanost. Řada vystudovaných Kubánců nemohla na ostrově najít uplatnění.
Na konci roku 1958 Batista pod tlakem rezignoval a k moci se dostal Fidel Castro, který poslední dva roky v zemi vedl revoluci a vojensky se mu podařilo dobýt většinu ostrova. Na fotce pohoří Vinales.
Podle mezinárodní organizace Amnesty International bylo po kubánské revoluci v letech 1959 až 1987 oficiálně vyneseno 237 rozsudků smrti, z nichž všechny kromě 21 byly skutečně vykonány. Jiné odhady počtu politických poprav jsou mnohem vyšší.
Naprostá většina popravených bezprostředně po revoluci v roce 1959 byli policisté, politici a informátoři Batistova režimu.
Veřejné procesy a popravy měly mezi kubánským obyvatelstvem širokou podporu.
Castrova Kuba se rychle přiklonila k dalším komunistickým režimům včetně Sovětského svazu nebo Československa. Na snímku původně české auto, upravené místními obyvateli.
Jízda kubánským autobusem v roce 1989.
Po kubánské revoluci a před rozpadem Sovětského svazu byla Kuba závislá na Moskvě.
Po revoluci kromě zatýkání a poprav nastala i vlna emigrace, která pokračovala až do 60. let.
Ani Castro se nevyhnul masovým povstáním, která se mu ale podařilo násilně potlačit.
Většina revolucionářů, kteří Fidelovi a Raulovi Castrovi pomohli k moci, sama dopadla špatně. Bratři je buď nechali popravit, nebo skončili ve vězení či exilu.
Krátce po Castrově převzetí moci se Kuba stala ohniskem studené války. Svět byl v roce 1962 na pokraji jaderné války.
Sovětský svaz se ale nakonec se Spojenými státy dohodl, své rakety stáhl a situace se uklidnila. Na fotce pohoří Vinales.
Špatná ekonomická situace země se ještě prohloubila v 70. letech a lidé začali masově žádat o azyl na peruánském velvyslanectví, podobně jako o mnoho let později východní Němci v Praze, tehdy zaplavili ambasádu.
Do října 1980 z Kuby přes přístav Mariel uprchlo více než 125 tisíc obyvatel.
Snímek z hlavního města Havana.
Petr Levínský vzpomíná, že i ve srovnání s komunistickým Československem žili Kubánci v nuzných podmínkách. V obchodech nebylo možné sehnat základní potraviny jako místní exotické ovoce.
Lidé bydleli v budovách, které na první pohled vypadaly jako opuštěné nebo nedostavěné.
Zahraniční turisty, včetně těch amerických, ale země lákala na staré luxusní hotely, letoviska i zážitky jako delfinárium (na snímku).
Po rozpadu SSSR na začátku 90. let a ukončení sponzorování Kuby ze strany Moskvy se země propadla do hluboké ekonomické krize.
Nové partnery musela hledat v Číně nebo ve Venezuele. Na snímku turistický resort nedaleko Havany.
Fidel Castro abdikoval jako starý a nemocný muž v roce 2006. Nahradil ho jeho bratr Raúl. Dnes Kubě vládne prezident Miguel Díaz-Canel.
V roce 2010 kubánská vláda navrhla ekonomické reformy, které mimo jiné umožnily rozšíření soukromého sektoru a oslabení role státu.
Opozice je v zemi stále zakázaná, dnes ji na dálku podporují mimo jiné i české humanitární a lidskoprávní organizace.
1/64