Nejslavnější vytrvalostní závod na světě slaví stoleté výročí. Poprvé se na start 24 Heures du Mans postavili závodníci 26. května 1923. Na snímku z toho dne a roku závodník a jeho tým u vozu Bentley. Jak připomíná Martin Jánský ze serveru Garáž, právě v prvních ročnících závodu v Le Mans si automobilky Bentley a Alfa Romeo začaly budovat svou pověst. Čtyři triumfy v řadě (1927–30) přinesly slávu neohroženým Bentley Boys za volanty „nejrychlejších náklaďáků světa“, jak vozy Bentley nelichotivě nazval Ettore Bugatti.24 hodin Le Mans přinášelo vítězství i smrt. 11. června 1955 se tu odehrála nejtragičtější nehoda v dějinách motorsportu. V tom roce se trasu vydali nejlepší jezdci té doby - Fangio, Moss, Hawthorne, Levegh, Kling, Fitch a další, čekal se dramatický závod. Kolem okruhu se tlačilo přes 300 tisíc diváků (na snímku).V 35. kole odbočil jezdec Hawthorn na Jaguaru do boxů, Macklin s Austinem Healey se mu snažil vyhnout, ale narazil do Mercedesu 300SLR, který pilotoval Pierre Levegh. Mercedes se vznesl do vzduchu a dopadl mezi diváky, vzňal se a způsobil smrt více než 80 lidí, 200 utrpělo zranění. (Na snímku smrtelná nehoda Pierra Levegha 11. června 1955.)„Pořadatelé nechali závod pokračovat, protože se báli, že diváci opouštějící okruh ucpou silnice a nedovolí průjezd sanitním vozům. Mercedes se ze závodu okamžitě stáhl (a na dlouhou dobu ze závodění vůbec) a mnoho zemí zakázalo závodění kompletně (většinou jen na pár měsíců, ve Švýcarsku však tento zákaz vydržel až do roku 2018). Vedení okruhu La Sarthe v důsledku nehody přikročilo k vytvoření oddělených boxů,“ připomíná Jánský ze serveru Garáž.Vozy stáje Ferrari (na snímku z 19. června roku 1966, jezdec Jean Guichet) vítězily na okruhu v Le Mans nepřetržitě od roku 1960 až do roku 1965. To byla výzva pro Henryho Fonda, který se chtěl pomstít Enzo Ferrarimu za to, že odmítl domlouvané spojení své automobilky s Ford Motor Company. Příběh jejich souboje se dočkal zfilmování, v roce 2019 šel do kin snímek Le Mans '66.Ford se spojil s bývalým vítězem z Le Mans Carollem Shelbym, kterého srdeční vada vyřadila ze závodění. Souhlasil, že pro Forda sestrojí nový typ auta. (Na fotografii začátek závodu Le Mans, 18. 6. 1966.)Carroll Shelby spolupracoval s týmem, do kterého patřil i vynikající zkušební jezdec a britský šampión Ken Miles (na snímku). Miles pak se spolujezdcem Denny Hulmem obsadili v Le Mans druhé místo po kontroverzním závěru závodu, který byl ovlivněn nařízením týmu, aby všechny tři vedoucí vozy Ford GT40 z marketingových důvodů projeli cílem společně. Jury nakonec rozhodla, že vítězem závodu byli Bruce McLaren a Chris Amon, protože vzhledem k jejich horší startovní pozici ujelo jejich vozidlo o pár metrů delší vzdálenost. (Ken Miles umírá pár měsíců po závodu. Testování vozu Ford 17. srpna 1966 se mu stalo osudným, dodnes není známá příčina nehody.)Slavný rok 1966: Vítěze od druhého v pořadí dělil nejtěsnější rozdíl v historii Le Mans – pouhých osm metrů.Start slavného závodu 24 hodin Le Mans z 18. června 1966 s vozy Ford GT40 v čele, ve kterém bral Ford celé podium.Fotografický nálet na amerického podnikatele Henryho Forda II. během sledování závodu 24 hodin Le Mans v roce 1966.Syn Henryho Forda II Edsel Ford II. a hlavní píárista firmy Leo Beebe během sledování závodu 19. června 1966.Ford GT40 byl sportovní vůz s vysokým výkonem. Tento typ prosadil v závodu 24 hodin Le Mans čtyřikrát v řadě, a to v letech 1966–1969. Henry Ford II s řidiči Fordu po jejich úspěchu ve Francii, 19. června 1966. Na stupních vítězů jsou vítězové závodu Bruce McLaren (vlevo) a Chris Amon (zcela vpravo) s Jo Siffert a Colin Davis, vítězové kategorie sportovních prototypů do objemu 2000. Švýcar Jo Siffert drží v ruce přilbu s typickým designem helvétskeho kříže.Další hvězda ze stáje Ford té doby: americký závodník a konstruktér Dan Gurney. 24 hodin Le Mans vyhrál společně s A. J. Foytem v roce 1967. Při oslavách pak začal na stupních vítězů spontánně stříkat šampaňské všude kolem, což se ujalo a dodnes je běžně k vidění na mnoha událostech v motoristickém sportu.Start 24 hodin Le Mans z 29. září 1968.  V nejstarším aktivním vytrvalostním závodě na světě nejde o to, aby řidič urazil určenou vzdálenost za co nejkratší čas. V Le Mans vyhrává vůz, který urazí za 24 hodin největší vzdálenost.Pedro Rodriguez a jeho týmový kolega Lucien Bianchi oslavují vítězství v závodě 24 hodin Le Mans ve voze Ford GT40, 29. září 1968. Moderní Le Mans se jezdí v režimu „sprint na 24 hodin“ a posádku obvykle tvoří tři jezdci, kteří se pravidelně střídají. „Dříve bývalo tempo uvolněnější, ale i tak to v pouze dvoučlenné posádce musel být hrozný zápřah. Co je ale naprosto k neuvěření, byli tu i piloti, kteří celých 24 hodin odjeli prakticky sami!“ připomíná Martin Jánský ze serveru Garáž. (Na snímku Porsche 917K Richarda Attwooda a Hanse Hermanna na cestě za vítězstvím v závodě 24 hodin Le Mans, červen 1970.)
NaN/17