Tonya Hardingová byla nadané dítě, které si svou existenci ve světě krasobruslařské elity vydřelo vlastní pílí a tvrdohlavostí. Pocházela z chudých poměrů, vlastní matku později opakovaně nařkla z psychického a fyzického týraní. Už jako malá platila za tréninky tím, že sbírala láhve od alkoholu roztroušené po bytě. Vyrostla z ní divoška, která kouřila jednu cigaretu za druhou, uměla opravovat auta a bruslila nejraději na heavy metal. Vrcholem kariéry se pro Tonyu stal rok 1991 (na snímku): Tehdy se stala vůbec první ženou, která skočila v krátkém programu trojitého axela, první ženou, která kdy úspěšně provedla dva trojité axely v jedné soutěži, a také první, kdo dokázal předvést trojitého axela v kombinaci s jiným skokem.

Na Zimních olympijských hrách v Albertville v roce 1992 skončila Tonya čtvrtá. Pak se jí přestalo dařit. Vinila z toho svou konkurentku - americkou krasobruslařku Nancy Kerriganovou. Jemná Nancy, která se navzdory náročným tréninkům vzorně starala o svou slepou matku, byla miláčkem publika i médií; zosobňovala ideál Ameriky. 6. ledna 1994 napadl tehdy 24letou Nancy po tréninku před mistrovstvím USA tehdy neznámý útočník a několikrát ji udeřil železnou tyčí přes nohy.

Kerriganová skončila v nemocnici, zle zhmožděné měla pravé koleno, ale naštěstí nic zlomeného. Přesto musela vzdát mistrovství USA, které bylo kvalifikací pro olympijské hry v Lillehammeru v roce 1994. Krasobruslařský svaz se rozhodl udělit Nancy výjimku a do Norska ji poslal (na úkor pozdější krasobruslařské hvězdy Michelle Kwanové). A kvalifikovala se i Tonya, byť ostře sledované vyšetřování útoku odhalilo stopy vedoucí právě k ní – reprezentační kolegyni. (Na snímku rodiče Kerriganové během tiskové konference, 7. ledna 1994.)

Krasobruslařka Nancy Kerriganová po boku své matky a otce hovoří s novináři čtyři dny po útoku, snímek z letiště Logan v Detroitu, 10. ledna 1994.

Obvinění Hardingové, že si na svou konkurentku najala útočníka, byla natolik závažná, že krasobruslařský svaz vystavil Tonye pro Lillehammer stopku. Tonya se bránila soudně a vyhrála. V dějišti her v Norsku asi nebylo sledovanější dvojice než ty dvě. (Na snímku z Lillehammeru 1994 se Kerriganová a Hardingová míjejí na ledové ploše během tréninku.)

Halu na ZOH v Lillehammeru střežily desítky policistů ze země i ze vzduchu, samotnou Kerriganovou pak čtyři bodyguardi.

Volné jízdy v Lillehammeru se pak staly třetím nejsledovanějším sportovním přenosem v historii; jen v USA sledovalo soupeření krasobruslařek přes sto milionů diváků.

Tonya Hardingová se ještě před svoji jízdou sesypala. Jak vzpomínal v ČT tehdejší rozhodčí Gerhardt Bubník: „Už po krátkém programu byla až osmá a pak nastoupila k volné jízdě. A až znovu neskočila trojitého axela, ještě chvíli jela, začala kulhat, přestala bruslit, začala plakat a pak jela k nám – dvojici vrchních rozhodčích. Přišla s tím, že nemůže pokračovat, že se jí přetrhla tkanička a abychom jí povolili novou jízdu.“

Rozhodčí Bubník pokračoval: „Dodnes si pamatuji pravidlo číslo 367. Zkoumali jsme ho velmi podrobně. Hardingová byla strašně nepopulární a těch dvanáct tisíc lidí v hledišti na ni pískalo.“ Hardingová se svým protestem uspěla, tkanička byla skutečně přetržená. „Když je vada na výstroji a není prokazatelně vinou závodníka, tak má právo na nový start. Tím jsme se řídili, protože jsme neměli žádný důkaz, že to zavinila.“ Na snímku ukazuje Tonya porotě problém s tkaničkou.

Přestože byla považována za silnou favoritku na zlatou medaili, nakonec skončila Tonya Hardingová v Lillehameru osmá. Nancy Kerriganová získala stříbro. (Na snímku se Hardingová vrací na led po problému s tkaničkou.)

Soudní proces v březnu 1994 následně prokázal, že Tonya o přípravě útoku na Nancy věděla. Byla doživotně vyloučena ze všech krasobruslařských soutěží a odsouzena k tříleté podmínce, 150 tisícům dolarů pokuty a 500 hodinám veřejně prospěšných prací. Nancy Kerriganová se stala celebritou a vydělala miliony dolarů.