„Výstava je hodně o paměti, sedimentech a vrstvách, ale především o čase. O tom, kdy se setkává přítomnost, minulost a možná něco, co nás ještě přesahuje – určité bezčasí,“ říká autor výstavy.Cyklus Reinterpretace starých mistrů vznikal postupně v průběhu předchozích třiceti let Háblovy tvorby. Jeho přístup není kopií, ale tvůrčím rozhovorem s minulostí, který zachycuje to, co v nás přetrvává napříč staletími – vzpomínku, pohled, symbol.„Tvůrčí dráha Vincenta van Gogha byla velmi krátká, ale během deseti let dokázal akcelerovat od uhlových kreseb až po dynamické reliéfní malby. A to mě fascinuje,“ říká k tvorbě portrétu.„Pomíjivost, všichni se s tím musíme porvat, vše je dočasné. Dočasné věci ale mají něco do sebe,“ zmiňuje k cyklu obrazů Reinterpretace starých mistrů malíř.„Člověk na výstavě přichází do jakési temnoty, ve které jsou jemně nasvícené obrazy v historických rámech, které samy o sobě dotvářejí vizuální stránku příběhu daného obrazu,“ připomíná k výstavě v Toskánském paláci malíř.Portréty předčasně zemřelých osobností, celkem sto deset tváří, jsou všechny ve stejné velikosti. Cyklus je věnován významným osobnostem.Součástí cyklu Portréty předčasně zemřelých osobností jsou tváře Franze Kafky, Herberta i Jana Masaryka nebo Jacka Kerouaca. Objevují se i Jiří Ornest, František Halas či Egon Schiele.„Portréty vznikaly syrovou, akrylovou černobílou technikou, kdy konkrétní tvář opravdu připomíná vybledlou fotografii, ale v některých fázích je dokonce nerozpoznatelná,“ říká Patrik Hábl.
NaN/8