Pětašedesátiletá Marieme Ndiaye před svým domem připomínajícím iglú, jehož estetika ve stylu vesmírného věku 50. let ostře kontrastuje s hranatými vícepodlažními bytovými domy, které rostou v okolí. (31. srpna v Dakaru.)

V 50. letech bylo v několika čtvrtích senegalské metropole asi 1200 těchto úhledných domečků, aby se zmírnila bytová krize po druhé světové válce.

Navrhl je kalifornský architekt Wallace Neff, který byl známý převážně stavbami ve španělském koloniálním stylu a rezidencemi pro hollywoodské hvězdy, jakými byli Judy Garlandová či Groucho Marx.

Domy byly postaveny tak, že se nafoukl obrovský balon, který se nastříkal betonovou směsí zvanou gunite. Poté se balon vyfoukl. Celý proces bylo možné zvládnout za pouhých 48 hodin.

Výstavbu realizovaly francouzské koloniální úřady, u Senegalců však domy zaznamenaly jen mírný úspěch.

Standardní dům má průměr pouhých šest metrů a sestává se z ložnice, obývacího pokoje a koupelny.

Tradičním senegalským rodinám, které spolu žijí v několika generacích, byly zanedlouho kruhové prostory domů malé. Pozemky pod nimi se postupně staly cennějšími než samotné nezvyklé stavby.

Podle dakarské architektky Carole Diop dnes zbývá odhadem jen asi stovka těchto domů. Většina ostatních padla za oběť nekontrolovatelnému rozvoji měst.

Některé domy byly začleněny do dvorů rodinných komplexů.

Například dům Ndiaye, který koupil její otec v 50. letech, je nyní obklopen větším rodinným komplexem, kde žije s asi půl tuctem příbuzných z několika generací.

Jen deset minut chůze od něj postavil Sekouna Yansane nedávno velký dům a „iglú“ se stalo místností vyčnívající z jedné strany.

Yansane nechtěl dopustit, aby se malá kopule dostala do rukou developerů.

„Za 100 let bude tento dům, pokud ještě bude existovat, něčím mimořádným,“ řekl muž agentuře AFP.

...