Aby indonéská vláda zabránila ztrátě půdy, rozpadu a potápění se pobřežních vesnic, přišla s projektem na stavbu obrovské hráze. Její stavba by mohla vyjít v přepočtu na více než 1,7 bilionu korun. (Částečně zaplavené domy ve vesnici Bedono v Demaku ve střední Jávě, 30. července.)

Pro obyvatele, kteří pozorují, jak si mořský příliv každým dnem bere víc a víc, zní tento plán jako spása. (Částečně zaplavené domy ve vesnici Bedono v Demaku ve střední Jávě, 30. července.)

Vzhledem k časovému horizontu několika desítek let a nejistému financování se však nezdá nepravděpodobné, že by jim val pomohl dost rychle.

„Důležité je, aby nás to tady nezaplavilo,“ řekla ve vesnici Bedona místní žena Karminah agentuře AFP ve vesnici Bedono. Ukazovala přitom na pobřežní silnici, která se potápí téměř každý den.

„Děti nemohou chodit do školy, nemohou si hrát, mohou jen sedět na chodníku a zírat na vodu,“ dodala. (Sušící se prádlo nad kaluží vody ve vesnici Bedono, 30. července.)

Na severním pobřeží Jávy mizí ročně na různých místech jeden až dvacet centimetrů pobřeží. Podle neziskové organizace Climate Central zabývající se životním prostředím zmizí při současném vývoji klimatických změn do roku 2100 rozsáhlé oblasti.

Obyvatelé vesnice Bedono v současné době zvedají své domy výš, ale tvrdí, že k odvrácení katastrofy způsobené stoupající hladinou moře je pobřežní hráz nezbytná.

Vláda označuje tuto kolosální stavbu za jednu ze svých „nejdůležitějších“ iniciativ na pomoc pobřežním komunitám. Na Jávě žije více než polovina z 280 milionů obyvatel Indonésie.

Financování však zůstává nejisté, prezident Prabowo Subianto požádal o investice z Asie a Blízkého východu. (Starosta vesnice Bedono Muhammad Syarif před částečně potopenou cedulí, 30. července).

Klimatologové nicméně varují, že opevnění pobřeží může mít také negativní důsledky, které by mohly situaci ještě zhoršit.

Je totiž pravděpodobné, že by se erozní procesy přesunuly jinam a tím by se narušily ekosystémy. V místech, jako jsou Portoriko nebo Nová Kaledonie, se valy pod neustálým vlnobitím zhroutily, což vyvolalo zároveň erozi písku pod nimi.

„Mají značné environmentální a sociální náklady,“ uvedla pro agenturu AFP Melanie Bishopová, profesorka na australské Macquarie University. (Částečně potopené domy v jávské vesnici Semonet, 29. července).

„Jejich výstavba vede ke ztrátě pobřežního prostředí a brání pohybu zvířat i lidí mezi pevninou a mořem,“ vysvětlila pobřežní ekoložka. (Částečně potopené domy v jávské vesnici Semonet, 29. července).

Pro řadu Indonésanů ale není eroze pobřeží jen teoretický problém. Například v dnes opuštěné vesnici Semonet kdysi žily stovky lidí, teď tam mořská voda zalévá opuštěné domy. Vesnice je v současnosti 20 minut plavby lodí od pevniny. (Interiér opuštěného a částečně zaplaveného domu, který byl ztracen v důsledku stoupající hladiny, ve vesnici Semonet, 29. července.)

Na snímku opuštěné a částečně zaplavené domy ve vesnici Bedono, 30. července.