Každou středu si 89letá Olga Beatriz Gonzalezová dává jednoduchou snídani a vyzvedne darované pečivo a zeleninu pro svou vývařovnu, kterou provozuje ve svém domě na předměstí Buenos Aires. Pak začne vyrábět protestní transparenty na demonstraci, které se účastní každým týdnem v centru města.

Byť je v penzi, neodpočívá. Stejně jako mnoho dalších starších Argentinců se snaží vyjít s penězi. Pomáhá ostatním, kteří se potýkají s obtížemi a usiluje o zlepšení života. (Olga Beatriz Gonzalezová ve své kuchyni, kde připravuje jídlo pro lidi v nouzi, v Buenos Aires v Argentině, 1. května 2025.)

Pro ni a její přátele však není na obzoru mnoho pozitivních zpráv. Argentinský důchodový systém je na pokraji kolapsu.

Vláda prezidenta Javiera Mileiho, jehož strana se v neděli pokusí získat více křesel v kongresu, tvrdí, že jediným řešením je přísná fiskální úprava, která podpoří investice a dlouhodobý růst. Jinými slovy: v krátkodobém horizontu už nejsou žádné peníze. (Gonzalezová podává sendvi ve svém domě v Buenos Aires, 1. května 2025.)

„Jsme lidé, kteří splnili svou povinnost, to znamená, že děláme, co můžeme, a dosahujeme posledního cíle,“ řekla Gonzalezová. „A nechceme se dostat do takové nouze.“

„Opravdu mě rozčiluje, když mi lidé říkají: ‚Nemůžu si koupit léky, protože když si koupím léky, nebudu moct zaplatit nájem a skončím na ulici.‘ Co má taková osoba dělat, když nemá kuchyň? Mnozí mají odpojenou elektřinu. Dávám jim těstoviny, ale oni je nemají jak uvařit.“

V lednu Mileiho vláda oznámila první rozpočtový přebytek Argentiny za 14 let. Má to však svou cenu. Dotace na energii a dopravu byly výrazně sníženy, zatímco kupní síla důchodců klesla od Mileiho nástupu k moci o 23 %, uvedl pro Reuters ekonom Enrique Dentice. (Muž drží argentinskou vlajku během jedné z týdenních demonstrací požadujících vyšší důchody před budovou Národního kongresu v Buenos Aires, Argentina, 15. října.)

Před neoklasicistní budovou Národního kongresu v centru Buenos Aires se každou středu protestující – penzisté a jejich příznivci – staví proti řadám policistů v ochranných přilbách, mávají modrobílými argentinskými vlajkami a transparenty s nápisy „Nikdo se nezachrání sám“ nebo „Dalším starým člověkem budeš ty“.

„Dnes je prioritou důchodců pokrytí nákladů na potraviny a nic jiného,“ řekl Dentice. (75letý Carlos Dawlowfki šplhá na sloup semaforu během týdenních protestů požadujících vyšší důchody, 7. května.)

Na snímku se Gonzalezová stará o plodiny ve své zahradě u domu, 1. května 2025.

„Není jasné, jak se to zlepší. Postoj vlády je ‚počkejme a uvidíme‘, ale čas ubíhá a důchodci nemohou čekat.“ (Olga Beatriz Gonzalezová a Maria Rosa Ojeda se objímají během jednoho z týdenních protestů požadujících, 15. října.)

„Říkám ostatním důchodcům, že není hanba požádat o pomoc, ale aby se dostali z této situace, měli by se připojit k demonstracím. Neměli by zůstávat před televizní obrazovkou,“ míní Olga Beatriz Gonzalezová.

Sama ráda připomíná svou hrdinku Evitu Perónovou, první dámu Argentiny z 50. let 20. století, která je dodnes milována mnoha chudými obyvateli země.

Zástupci Mileiho vlády na žádosti novinářů o komentář nereagovali. V květnu prezidentů mluvčí Manuel Adorni řekl: „Chápeme, co se stalo s důchodci za posledních 20, 30, 40 let, a chápeme, že řešení není kouzelné, ale založené na reálné ekonomice.“

Podle něj se penze mohou zlepšit, pokud se zvýší platy a příspěvky pracovníků.

„Toho lze dosáhnout pouze za jedné podmínky, a tou jsou investice a růst. Jiná cesta neexistuje, protože zdroje jsou omezené,“ řekl Adorni.

Ne všichni starší Argentinci jsou proti vládní politice. Někteří si v průběhu let naspořili a schovávají své úspory pod matracemi a v trezorech. Jiní si myslí, že Milei, který je u moci od prosince 2023, by měl dostat více času.

„V žádném případě nechceme návrat k předchozí vládě,“ řekla 75letá důchodkyně Margarita Ruizová, bývalá učitelka. Mileiho plán byl podle ní „jediným způsobem, jak zachránit naši ekonomiku“. (Olga Beatriz Gonzalezová a Maria Rosa Ojeda odchází po demonstraci, 15. října v Buenos Aires.)

Luis Relinque (75 let) prý ve skutečnosti nepodporuje žádnou politickou stranu, ale středečních protestů se účastní. Stejně jako mnoho dalších pobírá minimální důchod, který v říjnu činil něco přes 396 000 pesos, tedy asi 5575 Kč, což podle něj nestačí na pokrytí životních nákladů.

Před svým domem prodává tradiční argentinské sušenky alfajores, to mu vydělá dost na to, aby si v pondělí mohl koupit potraviny. „Nemám hlad, ale musím se obejít bez některých věcí,“ řekl Reuters.

Už si nemůže dovolit koupit vnučce zmrzlinu nebo ji vzít třeba do divadla, jak to dělával dříve. V pátek se scházel s přáteli, aby si zahráli karty a pochutnali si na jídle, ale i to už skončilo.

„Své přátele jsem neviděl už pět nebo šest měsíců. Dříve jsme v klubu jedli grilované maso,“ posteskl si Relinque. „Teď je všechno pryč.“