Z vykopávek, kde vědci hledají stopy lidského osídlení, stoupá oblak prachu. (Pískovcové bloky v Achwili v čadské provincii Ennedi-Ouest, 12. července.)

Pětidenní vědecká mise, která se konala koncem července asi 30 kilometrů od Fady, svedla dohromady čadské archeology a geology z univerzit v N'Djamena a Abéché.

Pětatřicetiletý archeolog Djimet Guemona pečlivě odstraňoval každou vrstvu písku uvnitř největšího skalního úkrytu v lokalitě Gaora Hallagana.

„Je to jako listovat v historické knize a cestovat zpět v čase,“ řekl reportérům agentury AFP. Při objevu každého fragmentu keramiky nebo kousku uhlí se mu rozzářila tvář.

Přírodní a kulturní rezervace Ennedi (RNCE) leží na hranici s Libyí a Súdánem a nachází se v ní bohaté archeologické dědictví.

Rezervace má rozlohu více než 50 tisíc kilometrů čtverečních a na tamních skalnatých stěnách lze najít desítky tisíc rytin a maleb.

V roce 2016, kdy byla RNCE zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, si čadská vláda najala jihoafrickou organizaci African Parks, aby jí po dobu 15 let pomohla s provozem.

„Archeologický potenciál je zde obrovský, ale zůstává špatně zdokumentovaný,“ řekl AFP vedoucí vědecké mise Mahamat Ahmat Oumar.

Dosud podle něj bylo katalogizováno 1686 lokalit.

„Výzkum ovládají zahraniční vědci. Ti čadští do této části země dostatečně neinvestovali,“ dodal.

Oumar podotkl, že k přerušení vědeckého výzkumu došlo v 60. letech, a to kvůli občanské válce. Obnovil se až v 90. letech.

V oblasti se navíc stále nacházejí zbytky granátů a tanků z války mezi Čadem a Libyí v letech 1978 až 1987. (Kozy u napajedla v Guelta d'Archei v provincii Ennedi-Ouest, 14. července 2025.)

Po průzkumech a datování shromážděného materiálu pomocí uhlíkové metody bude dalším krokem organizace rozsáhlých vykopávek, které mají prohloubit porozumění lidem, kteří v Ennedi žili během raného holocénu.

„Je to Lascaux krát 100 tisíc,“ žertovala s odkazem na jeskynní komplex v jihozápadní Francii Frederique Duquesnoy, archeoložka a přidružená členka Středomořské laboratoře prehistorické Evropy a Afriky (LAMPEA).

Pomocí aplikace, která pomáhá lépe detekovat pigmenty, odhaluje v jeskyních malby pouhým okem neviditelné.

„Toto stádo domácího skotu odráží období, kdy zde byly pastviny, lesy a vodní toky,“ řekla a ukázala na písčitou plochu před jeskyní.

„Odpovídá to takzvanému období ‚zelené Sahary‘ mezi 10 000 a 3000 lety před naším letopočtem,“ dodala.

Dalším důkazem vlhkého období jsou vyobrazení hrochů, žiraf a slonů, která vědci objevili v jiných skalních úkrytech.

„Lepší porozumění tomuto dědictví nám umožní představit ho veřejnosti a také to pomůže každoročně přilákat množství návštěvníků,“ doufá Oumar.

Čadské úřady v současné době připravují plán rozvoje cestovního ruchu.

O tom, že právě turisté jsou jediným způsobem, jak samofinancovat zachování tohoto dědictví, je přesvědčený i Hamid Kodi, zástupce ředitele RNCE.