Lidé ze súdánského Dárfúru prchají před bezprecedentně brutálním násilím polovojenských Jednotek rychlé podpory (RSF), které koncem října dobyly město Fášir. (Dívka z Dárfúru nese svého bratra v uprchlickém táboře Iridimi na východě Čadu, 29. listopadu).

RSF se přetahují o kontrolu nad Súdánem s vojenskou vládou země. Jejich základem jsou milice se stejným pozadím, jako byly jednotky, které páchaly na začátku století genocidu černošského obyvatelstva Dárfúru. (Příjezd rodiny z Dárfúru do uprchlického tábora Tine na východě Čadu, 22. listopadu).

Lidé uprchlí z Fáširu hlásili únosy i vraždy. Auta členů RSF přejížděla lidi na ulicích, milicionáři stříleli do svých domnělých nepřátel, bili je. Proud zpráv z oblasti zůstává stále velmi omezený, ale důkazy o masovém vraždění zaznamenaly i analytici satelitních snímků: byly na nich vidět skvrny od krve na různých místech Fáširu. (Súdánská žena v táboře Tine, 22. listopadu).

Dvaašedesátiletá Azíza Mustafová z Fáširu ukazuje svůj rentgenový snímek. Je na něm vidět střelná rána, kterou jí způsobil voják RSF. V uprchlickém táboře Tine ve východním Čadu čekala (snímek je z 22. listopadu) na chirurgický zákrok, který ji bude stát v přepočtu asi 30 tisíc korun.

Po příchodu do Čadu se uprchlíkům z Dárfúru dostává jen velmi omezené pomoci, popisují z místa reportéři agentury Reuters. Nově příchozí se například musí spolehnout na jídlo, o které se s nimi podělí Súdánci, co do země dorazili před nimi. (Súdánská žena připravuje jídlo pro nově příchozí uprchlíky z Fáširu, 22. listopadu).

„Lidé tu nemají co jíst,“ řekla agentuře Nadža Ísa Adamová, která připravuje jídlo pro nově příchozí. „Jediná podpora, kterou dostáváme, je od lidí z Tine,“ dodala. Na místě je jen málo humanitárních pracovníků, na hranicích působí například mobilní klinika Lékařů bez hranic (MSF). (Sirotci ze Súdánu jedí těstoviny připravené dobrovolníky v táboře Tine, 22. listopadu).

Asi každé čtvrté dítě, které pracovníci MSF v táboře viděli, je podvyživené, což se prý s příchodem uprchlíků z Fáširu jen zhoršuje, tvrdí Josh Sim z MSF. (Rodina z Fáširu po příchodu do čadského Tine, 22. listopadu).

Světový potravinový program (WFP) v sobotu obnovil omezenou distribuci potravin alespoň pro těhotné a kojící matky a pro děti do dvou let. Většina pomoci zprostředkované organizacemi OSN se ale soustředí do jiných táborů, dál od súdánské hranice, vysvětlil WFP. (Súdánští uprchlíci přijíždějící do Čadu, 22. listopadu).

„Nemáme nic,“ svěřila se reportérům devětačtyřicetiletá Navál abú Bakr Abdal Wahábová (na snímku), která ve Fáširu pracovala jako učitelka. „Nemáme boty, nic, ani vodu,“ dodala.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) tvrdí, že má jen 38 procent peněz, jež by potřeboval na reakci na súdánskou krizi. (Děti hrající si v čadském táboře Iridimi, 28. listopadu).

Podle UNHCR by normálně uprchlíci v přechodovém táboře, jako je Tine, strávili mnohem méně času, protože by se později přesunuli do jiných táborů ve vnitrozemí. Kvůli omezeným financím ale nezbývá tolik peněz ani na přesun lidí. (Děti z Dárfúru v čadském táboře Iridimi, 27. listopadu).

Nově příchozí tak nedostávají ani dostatečnou ochranu před sluncem. Místo stanů obdrží jen igelitové plachty. „Alespoň něco proti slunci, aby měli malou ochranu,“ vysvětluje zástupce UNHCR pro Čad Magatte Guisse. Reportéři agentury Reuters narazili například na ženu v devátém měsíci těhotenství, která se svými třemi dětmi žila pod stromem před branami uprchlického tábora. Žádné plány na porod nemá: „Co můžu udělat? Nemám nic k snědku, nemám čím si zakrýt tělo.“