Na pobřeží Bangladéše, kde se mohutné himálajské řeky setkávají s mořem, určuje voda rytmus života. A také každý zápas. (Rybář zatlouká mrtvý strom vedle nefunkční ruční pumpy na břehu řeky Kholpetua v okrese Khulna, vyfoceno 20. října.)

Podle závěrů vládních vědců pohlcuje stoupající hladina moří (způsobená klimatickými změnami) nízko položené oblasti. A stále silnější bouře tlačí slanou vodu hlouběji do vnitrozemí, kde se studny a jezera stávají brakickými. (Osada rybářské komunity, která byla kvůli změně klimatu vysídlena do Jhulonto Para, 13. července.)

Zlom podle agentury AFP nastal v roce 2009 s příchodem cyklonu Aila. Hráze se tehdy prolomily a slaná voda zaplavila vnitrozemí. Poničila nejen domy, ale prosákla i do kdysi úrodné půdy. (Muž stojí nad geotextilními pytli podél erodovaných břehů řeky Kholpetua v obci Sora, která je ohrožena stoupající hladinou moře v okrese Khulna, 20. října.)

Pro miliony lidí, kteří žijí v deltách bahnitých ploch a mangrovových lesů, se hledání čisté pitné vody stává stále větší výzvou.

Voda, která kdysi živila celé komunity, přestala být vhodná ke konzumaci a půda začala pod vrstvami soli praskat.

Aby unikly přílivovým povodním, žije mnoho rodin v domech postavených na bambusových kůlech.

Ženy a děti putují hodiny po vyschlé, popraskané půdě, aby přinesly vodu ze vzdálených rybníků, případně sbírají dešťovou vodu a ukládají ji do nádrží dodaných charitativními organizacemi.

Champa Mondal, vysídlená kvůli změně klimatu, kráčí s nádobami s pitnou vodou po břehu řeky Shibsa. (12. července)

Každá domácnost skladuje několik tisíc litrů životodárné tekutiny. Vše pečlivě dávkují, aby vydržely až do příštího monzunu.

Cesta za pitnou vodou. (13. července)

Každodenní sbírání a skladování vody se stalo tichým rituálem vytrvalosti.

Muž po pás ve vodě řeky Shibsa opravuje rybářské sítě, zatímco jeho žena vaří v jejich domě na kůlech ve vesnici Jhulonto Para. (13. července)