

Na počátku 20. století byla Kuba formálně nezávislá, ale silně ovlivňovaná Spojenými státy. Američané kontrolovali klíčová hospodářská odvětví. Zemi trápily velké rozdíly mezi bohatými a chudými i korupce. V této situaci se k dostal Fulgenciso Batista.
(Batista promlouvá k vojákům v Camp Columbia během oslav Dne vzpoury seržantů v roce 1952.)


Původem vojáka Batistu vynesla poprvé k moci tzv. vzpoura seržantů v roce 1933, po které se stal šéfem armády a faktickým vládcem Kuby. Jeho vláda byla postupně stále autoritářštější. Po návratu do čela země v roce 1952 zrušil ústavu a omezil občanská práva, režim se opíral o armádu, policii a podporu USA. (Kubánský diktátor Fulgencio Batista, 1959.)


Batistova Kuba hospodářsky rostla, ale to se projevovalo hlavně v Havaně, zatímco venkov trpěl chudobou a nezaměstnaností. Mnoho Kubánců nemělo přístup ke vzdělání ani zdravotní péči. Tyto nerovnosti vytvářely živnou půdu pro komunistické hnutí pod vedením Fidela Castra.
(Kubánský revoluční vůdce Fidel Castro s vojáky povstalecké armády na cestě do Havany.)


Castro byl původně mladý právník, který se politicky angažoval proti Batistovu režimu. Narodil se na východě Kuby a byl synem obchodníka s cukrovou třtinou a jeho služebné. Ovlivněn nacionalismem a sociální spravedlností kritizoval korupci a zahraniční vliv. Věřil, že změna je možná pouze radikálním zásahem. Postupně se stal symbolem odporu proti diktatuře.
(Na snímku Castro poté, co byl zadržen mexickými imigračními úřady za výcvik vojáků pro povstání, 1956.)


Dne 26. července 1953 vedl Fidel Castro útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Akce byla špatně připravená a skončila neúspěchem. Mnoho povstalců bylo zabito nebo zatčeno. Přesto se tento útok stal symbolem začátku revoluce. (Na snímku těla Castrových partyzánů před kasárnou Moncada, 1953.)


Po neúspěchu u Moncady byl Castro zatčen a postaven před soud. Ve své obhajobě pronesl slavný projev „Dějiny mě osvobodí“. Byl odsouzen k dlouhému trestu odnětí svobody. Proces z něj učinil známou politickou osobnost.
(Snímek pořízený ve velitelství kubánské povstalecké propagandy, 1959.)


V roce 1955 Batista vyhlásil amnestii pro politické vězně. Castro byl propuštěn a odešel do mexického exilu. Zde začal organizovat novou revoluční skupinu. Právě zde se seznámil s Ernestem „Che“ Guevarou. V Mexiku vzniklo Hnutí 26. července, pojmenované podle data útoku na Moncadu. Skupina se připravovala na ozbrojený návrat na Kubu. Jejím cílem bylo svržení Batistova režimu. Členové procházeli vojenským výcvikem a ideologickou přípravou.
(Che Guevara na snímku z roku 1959.)


V horách Sierra Maestra zahájili revolucionáři partyzánskou válku. Získávali podporu místních rolníků. Postupně budovali efektivní bojovou sílu. Batista nedokázal partyzány porazit navzdory vojenské převaze.
(Fidel Castro a jeho muži v pohoří Sierra Maestra. Zleva: Guillermo Garcia, Ernesto „Che“ Guevara, Universo Sanchez, Raúl Castro (klečící), Fidel Castro, Crescentio Perez, Jorge Sotu, Juan Almeida, 1956.)


Batistův režim postupně ztrácel podporu obyvatel i Spojených států. Korupce a brutalita armády vyvolávaly odpor. Ekonomická situace se zhoršovala. Morálka vládních jednotek klesala.
(Castro zaučuje partyzánské bojovníky, kteří se připojili k jeho ozbrojeným silám v Sierra Maestra, 1953.)


V roce 1958 zahájili povstalci rozsáhlou ofenzivu. Postupovali z venkova do měst. Získávali strategická území a železniční uzly. Batistova armáda se začala rozpadat.
(Na snímku z konce roku 1958 Castrovi bojovníci útočí na kasárny kubánské armády v Camajuaní.)


Klíčovým momentem revoluce byla bitva o Santa Claru. Che Guevara zde dosáhl na Silvestra 1958 rozhodujícího vítězství. Město padlo do rukou revolucionářů, což jim otevřelo cestu k Havaně.


1. ledna 1959 Fulgencio Batista uprchl z Kuby. Zanechal za sebou zhroucený státní aparát. Revolucionáři převzali kontrolu nad zemí. Konec diktatury byl přijat s nadšením.
(Nákladní automobily přepravují davy oslavující svržení diktátora Fulgencia Batisty a příchod revolucionářů do Havany, 1959.)


Fidel Castro triumfálně vstoupil do Havany 8. ledna 1959. Revoluce byla oficiálně u moci. Nová vláda slibovala demokracii a sociální spravedlnost. Podpora obyvatel byla zpočátku velmi silná. (Lidé slaví svržení Batisty, 1959.)


Nadšení revolucionáři během jednoho z Castrových vítězných projevů na cestě do Havany, 1959.


Lidé pálí stoly a rulety před kasinem Plaza Hotel v Havaně, leden 1959.


Američané a proticastrovští kubánští uprchlíci v USA po vítězství revolucionářů, 1959. Navzdory očekávání Castro nezačal na Kubě ihned budovat komunistický režim, vydal se například na cestu do USA. Prezident Dwight Eisenhower se s ním ale odmítl setkat, místo sebe poslal viceprezidenta Richarda Nixona, se kterým si Castro nepadl do oka.


Brzy ale začal Castro na ostrově budovat takzvaný karibský socialismus. Kromě reforem došlo i na zestátnění zahraničních společností, včetně řady amerických. V roce 1961 pak byly přerušeny diplomatické styky obou zemí.
(Lidé v ulicích slaví vítězství Fidela Castra, 1959.)


Kuchyně zřízené na parkovišti Estacion Terminal Ferroviaria de La Habana (havanského nádraží), kam dorazilo asi půl milionu zemědělců, aby vyjádřili svou podporu agrárním reformám iniciovaným revoluční vládou Fidela Castra, 26. července 1959.


Castro zavedl bezplatné zdravotnictví, zakládal školy a odstranil zhruba 25procentní negramotnost.
(Demonstrace před bývalým prezidentským palácem, 1959.)


V roce 1961 odrazil invazi v zátoce Sviní podporovanou americkou tajnou službou CIA a přežil údajně bezpočet pokusů o atentát. Jeho spojenectví s tehdejším Sovětským svazem přispělo v roce 1962 k odstartování takzvané kubánské krize, kdy kvůli rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě stál svět po několik dnů nejblíže jaderné válce v celé historii.
(Vítězný Castro a povstalecká armáda, 1959.)


Castrovo budování socialismu nakonec přivedlo kubánské hospodářství ke kolapsu. Potlačování svobod na Kubě, včetně svobody slova či svobody vyznání, vyvolalo silnou kritiku a dalo vzniknout disidentskému hnutí a silné komunitě odpůrců soustřeďující se mezi exulanty v Miami, kteří uprchli před kubánskou komunistickou vládou.
(První demonstrace na podporu revoluce v Havaně před starým prezidentským palácem. 1959–1960.)


Fidel Castro vládl na Kubě 47 let. Pro jedny byl totalitní vládce, zatímco pro druhé „garantem důstojnosti a nezávislosti Kuby“. V roce 1972 dostal při návštěvě komunistického Československa nejvyšší vyznamenání - Řád bílého lva. V červenci 2006 předal klíčové vládní pravomoci bratrovi Raúlovi, zemřel v roce 2016.
(Po úspěchu své revoluce Fidel Castro, obklopený svými nejbližšími spolupracovníky, promlouvá k davu v Havaně na Kubě v prosinci 1959.)
21/22

