Ukrajinský vojenské zdravotník Roman Zuch (na snímku vpravo) se během ruské invaze naučil tvrdé pravidlo – příliš se nesbližuj s kolegy. Můžou kdykoliv přijít o život. (Roman Zuch a Dmytro Kunytskyj během zvukové terapie v rámci programu RePower, horského pobytu v Zakarpatské oblasti určenému k podpoře psychické regenerace a duševního zdraví ukrajinských vojáků, 23. října 2025.)Strašlivá daň války je každodenní realitou pro stovky vojenských zdravotníků.Od začátku plošné ruské invaze v únoru 2022 ztratil bývalý řidič kamionu příliš mnoho známých, než aby mohl vidět, jak nové přátele zastihne stejný osud. (Vojenští zdravotníci při zdobení vajec, 26. října.)„Pamatujete si každého z nich,“ říká 37letý muž. „Ty, se kterými jste byli zraněni, ty, kteří narukovali ve stejnou dobu – na ty rozhodně nezapomenete. Teď si držím odstup, například při obědě nesedím u stejného stolu.“Více než 1000 kilometrů od bojiště, na desetidenním horském pobytu, který měl pomoci vojákům se zotavit, byla Romanova pravidla podrobena zkoušce.Program RePower, který se konal v dřevěných chatách, připomínal dětský prázdninový tábor s kurzy keramiky, túrami a dokonce i lekcemi přípravy sushi. (Na výletě u jezera Siněvir, 27. října.)Když auto s Dmytrem Kunytským začalo stoupat do hor, které zářily podzimními oranžovými a zelenými stromy, zdravotníka přepadl dávno zapomenutý pocit „Otevřeli jsme okna a vzduch se naplnil vůní borovic,“ popsal. „Byli jsme najednou velmi šťastní, jako malé děti.“Úplně opustit frontovou linii však nebylo snadné. Kunytskyj často telefonoval a delegoval úkoly svému týmu na frontě. (Horská chata v Zakarpatské oblasti, 26. října.)Muž už dva roky zastává roli, která od něj vyžaduje, aby vyzvedával a ohledával mrtvá těla zabitých kolegů. „Mám flashbacky. Chvíle, kdy je pach krve tak sladký, že se cítíte otrávení, kdy nemáte šanci ho okamžitě smýt. S každým nádechem cítíte krev.“Psychologové, kteří se zdravotníky v táboře pracují, říkají, že čelí obtížné výzvě. Jejich svěřenci se brzy vrátí na frontu, což činí hloubkovou terapii riskantní. „Abychom se mohli ponořit do traumatu, potřebujeme čas na stabilizaci lidí,“ řekl agentuře AFP Andrij Anplejev. (Lekce keramiky, 24. října.)„Pracovat s traumatem, když traumatické podmínky stále přetrvávají, je něco jiného.“ Psychologové se snažili předat zdravotníkům konkrétní nástroje k regulaci jejich emocí. Také se snažili vytvořit pro ně prostor, kde by se alespoň jednou mohli cítit bezpečně.Během několika dní se zdravotníci sblížili a vytvořili skupinu na WhatsAppu, aby zůstali v kontaktu, až se vrátí na frontu. Zuch slíbil, že také zůstane v kontaktu, i když se nemohl zbavit obav. „Jak bych se o ně nemohl bát? Samozřejmě, že se bojím, ale budou v pořádku. Doufám.“
NaN/12