„Vzhledem k tomu, že Venezuela byla náš hlavní dodavatel ropy, bude další ekonomická situace (na Kubě) ještě o trochu komplikovanější,“ řekl AFP Axel Alfonso. Třiapadesátiletý řidič žije podobně jako 80 procent Kubánců celý život pod americkými ekonomickými sankcemi, které platí už od roku 1962. (Lidé před obchodem v Havaně, 11. ledna.)

„Nechci znít pesimisticky, jsem ale realista – rok 2026 bude těžký, hodně těžký,“ dodal Alfonso. (Kubánci na snímku sledují v televizi zasedání parlamentu, kde se mluví o tom, že ekonomika země v roce 2026 vzroste o jedno procento. To bylo ještě před americkým zásahem ve Venezuele.)

Americký prezident Donald Trump jen den poté, co nechal zatknout venezuelského diktátora, řekl, že kubánský režim se brzy může zhroutit. (Kubánec Diego Tumbarell (19) si nechává česat vlasy od svého kamaráda, 11. ledna v Havaně.)

Havana čelila tlaku už deseti amerických vlád. Podle Trumpa teď padne bez amerického vojenského zásahu, protože jí bude chybět venezuelská ropa.

Pětapadesátiletá Kubánka Madelin Terrisová, která pracuje jako recepční na ministerstvu, také předpokládá, že ekonomická situace ostrova, už nyní složitá, se může ještě zhoršit.

Kubánští představitelé, včetně prezidenta Miguela Díaze-Canela, ale dali najevo, že nehodlají Američanům ustoupit. Kuba podle nich může nakupovat ropu od kohokoli, kdo je ochoten jí surovinu prodat, tedy i od Venezuely, na kterou Trump tlačí, aby v obchodu nepokračovala. (Veterán projíždí po třídě před americkou ambasádou v Havaně, 11. ledna.)

Tanker Ocean Mariner plující pod liberijskou vlajkou proplouvá havanskou zátokou, Havana, Kuba, 11. ledna.

Kubánský režim má ale s krizemi zkušenosti. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 byl viditelně oslabený, ale podařilo se mu překonat těžkou ekonomickou krizi tím, že se země otevřela turistům a zahraničním investorům. (Havana, 11. ledna.)

Od roku 2000 se mohla Kuba také spolehnout na dohodu o spolupráci, kterou místní vláda podepsala s tehdejším venezuelským prezidentem Hugem Chávezem. Ostrov tak mohl počítat se zásobami ropy výměnou za pracovní posilu kubánských lékařů a profesorů. (Havana, 11. ledna.)

Kvůli tomu, že Spojené státy v předchozích letech zpřísnily sankce vůči Havaně, se příliš nevedlo plánovanému hospodářství, turismus upadal a měnová reforma byla neúspěšná. Ostrov s asi 9,6 milionu obyvatel znovu upadl do nové obzvláště tíživé krize.

Za posledních pět let se kubánský hrubý domácí produkt (HDP) snížil o 11 procent a vláda nemá dost deviz na zajištění základních služeb, včetně provozu zastaralé energetické infrastruktury, zdravotnického systému či poskytování dotovaných potravin.

Právě obtížná ekonomická situace stála za bezprecedentními protivládními protesty z 11. července 2021, kdy tisíce Kubánců vyšly do ulic s hesly Máme hlad nebo Konec s diktaturou. Od té doby výpadky elektřiny a nedostatek základního zboží přispívají k další nespokojenosti a vedou k občasným protestům.

„Žijeme v nejisté době,“ uvedla třicetiletá právnička Daira Pérezová, která se snaží uklidnit tím, že prozatím nenastaly zásadní změny ve venezuelské politice vůči Kubě.

Navzdory obavám však Kubánci pokračují v každodenních povinnostech. Na výhrůžky a velké napětí ve vztahu se svým mocným sousedem si už za více než 60 let zvykli. „Vidíte, 60 let už se nějak protloukáme, musíme i nyní,“ říká Alfonso. (Lidé procházejí kolem plechovek určených k recyklaci na ulici v Havaně, 12. ledna.)

Osmdesátiletý Roberto Brown zažil americkou námořní blokádu Kuby během karibské krize v roce 1962, kdy se svět ocitl na pokraji jaderného konfliktu. „Trump ví, do jaké země vstoupí,“ řekl. „Raketa může dopadnout k nám, ale také k nim,“ dodal.

„(Trumpovy řeči) mě neděsí. Vůbec. Kubánský lid je připravený na všechno,“ řekl agentuře Reuters pouliční obchodník Alberto Jimenez. Mnoho Kubánců si nedokáže představit, že by situace na ostrově vzhledem ke krizím mohla být ještě horší. (Havana, 12. ledna.)

Maria Elena Sabinová, která pracuje na parkovišti, ale říká, že nastal čas, aby se kubánští vůdci odhodlali ke změnám: „Není tu elektřina, není plyn ani zkapalněný plyn. Není tu nic. Takže ano, změna je potřeba, a rychle.“ (Parkoviště s portrétem Che Guevary, 12. ledna v Havaně.)