Trump hovoří o Grónsku jako o strategickém aktivu, které by mohl Washington zakoupit. Nad ostrovem drží svrchovanost Dánsko, ale ani Inuité, kteří zde žijí po staletí, tuto arktickou půdu „na papíře“ nevlastní. (Grónské děti sáňkují o přestávce před svou školou v Kapisillitu, 20. ledna.)

Ústředním prvkem identity Inuitů je koncepce společného vlastnictví. Přežila 300 let kolonizace a je zakotvena v zákoně: Lidé mohou vlastnit domy, ale ne půdu pod nimi.

„Od dětství jsem zvyklý na myšlenku, že půdu lze pouze pronajímat. Vždy jsme byli zvyklí na myšlenku, že naši půdu vlastníme kolektivně,“ pokračuje Kaaleeraq Ringsted, bývalý rybář a lovec, který se v Kapisillitu narodil. (Čtyřiasedmdesátiletý Kaaleeraq Ringsted zapaluje svíčky v kostele v Kapisillitu, 20. ledna.)

„My si ani nemůžeme koupit vlastní půdu, ale Trump ji chce koupit – to je pro nás tak divné,“ řekl agentuře Reuters 74letý Kaaleeraq Ringsted v Kapisillitu, malé osadě dřevěných domů na břehu fjordu východně od hlavního města Nuuk.

Osada rozprostírající se pod kopcem se může pochlubit školou, obchodem s potravinami a servisním domem, kde se mohou obyvatelé sprchovat a prát prádlo. (Dánská učitelka Vanilla Mathiassen s dětmi ve škole v Kapisillitu, 20. ledna.)

Malá pohotovostní místnost disponuje základním zdravotnickým vybavením. Na dveřích visí inzerát na volné místo v klinice. (Nástěnka v obci Kapisillit, 20. ledna.)

Plynulé zásobování je v Grónsku zásadní. Kapisillit je tak závislý na malém mole, kde můžou přistávat menší lodě. (Letecký pohled na fjord z paluby letadla nad Grónskem, 26. ledna.)

Kapitán lodi Isak Brandt pluje kolem dánské vojenské pobřežní hlídkové lodi P571 HDMS Ejnar Mikkelsen poblíž Kapisillitu na Grónsku, 21. ledna.

K molu každý týden připlouvá loď s dodávkami z Nuuku. (Supermarket v Kapisillitu, 20. ledna.)

Místní rybáří a lovci z něj zase vyrážejí na lov tuleňů, halibutů, tresek a sobů. (Grónský lovec Johannes Hansen, 21. ledna).

Domy v Kapisillitu, Grónsko, 21. ledna.

„Vždy jsme zde žili svobodným životem v přírodě,“ řekla agentuře Reuters starostka vesnice Heidi Lennert Nolso (na snímku). „Můžeme plachtit a plavit se kamkoli bez omezení.“

Grónsko a jeho obyvatelé se dostali do centra světové pozornosti už loni, když Trump obnovil svůj požadavek, aby USA převzaly kontrolu nad ostrovem z důvodu národní bezpečnosti a přístupu k jeho bohatým nerostným zdrojům.

Trump od té doby ustoupil od hrozeb, že USA by mohly ostrov obsadit silou, a prohlásil, že v dohodě s NATO zajistil USA úplný a trvalý přístup k Grónsku, mnoho detailů však zůstává nejasných. (Rybáři na snímku očisťují na své lodi tresky, 20. ledna.)

Lidé v  Kapisillitu říkají, že sledují titulky v novinách, ale není to něco, o čem by hodně mluvili.

„Lidé tady se zajímají o to, co přinese další den. Je v ledničce jídlo? Dobře, tak si můžu ještě trochu pospat. Pokud tam jídlo není, půjdu ven a chytím rybu nebo zastřelím soba,“ popsala každodenní realitu Vanilla Mathiassenová, dánská učitelka v Kapisillitu, která již 13 let pracuje v městech a vesnicích po celém Grónsku.

Nuucký právník Ulrik Blidorf a majitel firmy Inuit Law pro agenturu Reuters potvrdil, že Grónsko, autonomní dánské území, nemá soukromé vlastnické právo k půdě.

„V Grónsku nemůžete vlastnit půdu,“ řekl Blidorf. „Je to tak už od dob, kdy sem přišli naši předkové. Dnes máte právo užívat oblast, kde máte svůj dům.“ (Obyvatelé vesnice jedou na čtyřkolce v Kapisillitu, 20. ledna.)

Téměř 90 % z 57 tisíc obyvatel Grónska tvoří domorodí Inuité, kteří ostrov obývají nepřetržitě již asi tisíc let.

Inuité se považují za dočasné strážce země. (Rybářská loď, Kapisillit, 20. ledna.)

Švadlena Kristiane Josefsen šije z tulení kůže, Kapisillit, 20. ledna.

„Podle našeho chápání je otázka vlastnictví země nesprávná,“ řekla Rakel Kristiansenová, která pochází z rodiny šamanů.

„Otázka by měla znít, kdo je za zemi zodpovědný. Země existovala před námi a bude existovat i po nás,“ dodala Kristiansenová.

Lovců a rybářů v oblasti ale ubývá.

V posledních desetiletích je z Kapisillitu odlákala lepší dostupnost vzdělání, pracovních příležitostí i služeb v jiných místech. (Rybáři v Kapisillitu, 20. ledna.)

Na druhou stranu podél zálivu vznikly nové prázdninové domy pro bohatší obyvatele Nuuku, některé s venkovními vířivkami. V zimě jsou prázdné a zavřené.

Z nedalekého útesu je vidět fjord plný ledovců. Krajina by mohla přilákat turisty, ale vesnici chybí i základní infrastruktura. „Hrozí, že osada zanikne,“ řekla starostka vesnice Nolsová. „Lidé stárnou.“

Kapisillit měl ve své nejslavnější době téměř 500 obyvatel, vzpomíná Kristiane Josefsen, která zde žije celý život. Dnes jich je 37.

„Škrábání tuleních kůží je fyzicky velmi náročné,“ říká Josefsenová, která se narodila v roce 1959. Pracuje s tuleními kůžemi – pere je, zpracovává a škrábe -, aby je mohla prodat v Nuuku na výrobu národních krojů. I když letos plánuje odejít do důchodu, nehodlá se odsud odstěhovat.

„Zůstanu tady. Patřím sem,“ řekla. „Toto je moje země. Grónsko je moje země.“