Mezi značkami kilometr 136,8 a 139,2 D1 u Měřína je v Česku asi nejznámější dálniční S-úsek nebo také letištní úsek dálnice, tedy takový, který zároveň v případě potřeby slouží i jako záložní armádní letiště. Letadla na něm přistála všehovšudy třikrát, v 80. letech, a to ještě v rámci cvičení. Z toho v roce 1980 jsou i následující záběry pocházející z dokumentu Dálnice.

Dokumentární film Radka Očenáška byl dlouho utajován, až v 90. letech jej zveřejnil Vojenský historický ústav. Armáda musela při cvičení v 80. letech zajistit, aby letouny mohly přistát na dálnici i v noci, vozovka tedy musela být řádně osvětlená.

Nutností je odstranit svodidla a milníky, dále upravit a opravit celý povrch úseku. Plochu je také potřeba zbavit nečistot, které by případně mohl motor letadla nasát.

Čistění dálnice, aby na ní mohla letadla bez problémů přistát.

Armáda musela také zajistit radiolokátory, zkrátka veškerou potřebnou techniku ke vzletu i přistání a navádění letadel. Proto se při cvičení objevila i na přilehlých odpočívkách, které sloužily jako stojánky letadel, spousta vojenské techniky.

Takto vypadala v 80. letech dálnice u Měřína, připravená na přistání vojenských letadel. Chybí svodidla, naopak přibyly signální znaky nebo označení vytyčující práh dráhy. Vše pro lepší orientaci pilota.

Potřebná světelná naváděcí zařízení.

Aby mohla letadla na dálnici přistát, musel být daný úsek samozřejmě kompletně uzavřený. Povrch je celkově zpevněný, stejně jako krajnice nebo středový pruh, svodidla musí jít lehce odstranit.

Vojenské cvičení na dálnici konané mezi 19. zářím a 3. říjnem 1980 proběhlo i za účasti špiček československé a sovětské armády. Pro ně vznikla i improvizovaná tribuna.

Letadla samotná, šlo o stroje MiG-21 a 23 nebo SU-7, pak na dálnici přistála 24. a 25. září, nebo 25. a 26. září.

V rámci cvičení sehrála část letadel SU-7 roli nepřítele, proti němuž armáda zasahovala.

Aby stíhačky dokázaly rychleji zastavit, používali piloti přistávací padáky. Jinak byla ale rychlost přistávání stejná jako na běžných letištích.

Letadla zaparkovaná na provozní stojánce. U Měřína šlo o odpočívky Kochánov a Stránecká Zhoř. Dnes už jsou obě přepracované s parkovišti a další infrastrukturou, na první jmenované je třeba restaurace McDonald's.

Kolem každého letadla nechyběla skupina techniků a mechaniků, kteří se starali o doplnění paliva, údržbu stroje nebo znovuvyzbrojení.

Vojáci byli v době cvičení ubytovaní v nedalekém autokempu ve Velkém Meziříčí.

Letadla ze stojánky míří na vzletovou a přistávací dráhu.

Start jedné z vojenských stíhaček.

Start jedné z vojenských stíhaček.

Start jedné z vojenských stíhaček.

Ukázka výzbroje československých vojenských letounů.

Přistávání tehdy nových stíhaček MiG-23.

Přistávání tehdy nových stíhaček MiG-23.

Cvičení se zúčastnila řada techniků a mechaniků.

Cvičení se zúčastnila řada techniků a mechaniků.

Poletový rozbor s piloty.

Kromě roku 1980 se cvičení u Měřína odehrálo ještě dvakrát, v letech 1982 (v tomto roce ovšem ŘSD neuvádí přímé přistání na dálnici) a 1985, nikdy ale nebylo tak pompézní a za účasti tolika vysokých armádních činitelů. Po změně režimu zatím letadla na dálnici plánovaně nepřistála.

U Měřína je dálnici na záložní letiště možné přetvořit dodnes, i po nedávné modernizaci splňuje všechny armádní požadavky.

Kromě úseku u Měřína mohou letadla v Česku přistát i na dálnici D46 u Vyškova. Daný úsek zrovna prochází modernizací, nicméně ani cvičně na něj letadla nikdy nedosedla. Záložní letiště z něj ale bude pořád.

Několikrát muselo letadlo v Česku na silnici či dálnici přistát i nouzově. Toto je snímek z listopadu 2011, kdy na silnici mezi Brnem a Svitavami dosedlo jednomotorové letadlo kvůli problémům s palivem. Nikomu se nic nestalo, dokonce přistání nezpůsobilo ani žádnou dopravní nehodu.