Asi není překvapení, že sanitky v dobách před rozšířením automobilů vypadaly zhruba takto. Šlo o kočáry tažené koňmi, případně se k převozu pacientů používala ruční nosítka. To se píše ještě 19. století, respektive přelom 19. a 20. století. Mimochodem pražská záchranná služba, respektive její předchůdce, dobrovolnický Pražský dobrovolný sbor ochranný, vznikla v roce 1857 a patří k nejstarším na světě.

S rozvojem aut na počátku 20. století se ale postupně i sanitky dočkaly motorizace. Třeba Laurin & Klement vyrobil svou první sanitku z typu C1 v roce 1906. Šlo o vojenskou sanitku, kde byla čtvery nosítka umístěná nad sebou.

Z provizorního zastřešení se postupně přešlo k dokonalejšímu a o mnoho komfortnějšímu provedení zadní části, jak ukazuje Laurin & Klement G4 z roku 1911, jinak také vůbec první sanitka v Praze. Nosítka ale byla stále umístěná nad sebou.

Vojenská sanitka na základech automobilu Walter W1Z1 z počátku 20. let. Tvary karoserie se od předválečných dob příliš nezměnily.

Pro změnu sanitka na podvozku Pragy Mignon sloužící v Brně. Obecně na podvozcích Pragy vznikla řada sanitních automobilů různých karosářů.

Ačkoliv sanitní auta převládala, také u pražských záchranářů se v meziválečném období vyskytl neortodoxní sanitní motocykl s nosítky místo sajdkáru pro kratší výjezdy.

Dvacátá léta přinesla nejen politické změny, ale také populární automobily. Třeba Tatru 11, která měla díky konstruktérovi Hansi Ledwinkovi poprvé prvky z kultovní tatrovácké koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami. A na tomto podvozku vznikly i sanitky.

Sanitka odvozená z prvního sériového automobilu značky Wikov, modelu 7/28 z přelomu 20. a 30. let.

Sanitní nástavby na běžné podvozky stavěli v meziválečném období individuálně postupně především renomovaní karosáři. To s sebou přineslo i mnohem atraktivnější tvary. Třeba sanitní Pragu Lady navrhla vysokomýtská Sodomka.

Také sanitky na základech Škody Superb 640 vyráběla specializovaná karosárna, konkrétně Karosa z pražských Holešovic. Ta spolu mimo jiné s karosárnou Uhlík nebo právě Sodomkou patřila v meziválečném období k nejdůležitějším tvůrcům sanitek v Československu.

V době protektorátu sloužily v různých nemocnicích i menší sanitky. Tato je odvozená od Škody Popular 995 a podle nápisu ve dveřích jezdila v Olomouci.

Ještě jedna válečná epizoda. Karosárna Sodomka mezi lety 1944 a 1945 postavila desítku vojenských sanitek na základech nákladní Škody 256 B. Takto to vypadalo uvnitř ve chvíli, kdy nebyla rozdělená provizorní lehátka. Těch se ale dozadu vešlo až šest.

Pohledem na Škodu 1101 a později 1102 alias Tudor, podle dvoudveřové karoserie výchozího provedení, se dostáváme do doby po druhé světové válce. Šlo totiž o první poválečnou novou škodovku, takže odvodit z ní sanitku, navíc pro značně zbídačený poválečný vozový park, bylo jaksi samozřejmostí. Jen o stavbu už se nestaraly samostatné karosárny, ale většinou znárodněné podniky, které karosárnami kdysi bývaly. Třeba právě 1101 se jako sanitka rodila v někdejší karosárně Petera ve Vrchlabí. Jak připomíná Jan Tuček v knize Sanitky v Československu a Česku, s tímto modelem se sanitky začaly v Československu vyrábět sériově.

Technicky vycházelo auto z Popularu, o němž už byla řeč. Dozadu se vešla jen jedna nosítka a sedátko pro doprovod, prostoru navíc nebylo nazbyt. K tomu připočítejte i méně praktické otevírání zadních dveří. Vpředu na místě spolujezdce byla pro změnu rezerva a na ní provizorní sedák. Celkem jich vzniklo přes 4,5 tisíce.

Škoda 1200 a její pozdější modernizace 1201 patří mezi nejznámější československé sanitky vůbec. Proslavila je řada socialistických televizních seriálů, šlo navíc o první škodovku s celokovovou karoserií vůbec. Výroba sanitek odstartovala v pobočném závodu Škody v Kvasinách v červenci 1952.

Právě kvůli sanitce dostala celá řada 1200/1201 rozvor natažený na 2685 milimetrů, oproti klasickému kombi ale měly sanitky i tak ještě prodloužený převis, aby se tam vešla nosítka. Kombík byl schopný přepravit až dvoje (nouzově se místo sedadla dala uvnitř přepravit ještě třetí nosítka), byť v ne zrovna největším komfortu. Oproti předchůdci se ale přesto výrazně zvětšil, nová sanitka navíc měla i boční dveře. Celkem jich vzniklo přes sedm tisíc, 1201 se místo Kvasin vyráběly ve Vrchlabí.

Na rozdíl od škodovek sanitka na základech Tatraplanu se realizace nikdy nedočkala. Tatra 201, jak se prototyp užitkového T600 jmenoval, vznikla kromě pick-upu nebo dodávky také ve dvou navzájem odlišných sanitních kusech. Ty postavila vysokomýtská Karosa ve svých pobočných závodech počátkem 50. let, ovšem prototypovou fázi auto nepřekročilo. Dovnitř se vešla až troje nosítka.

Někteří si byli za socialismu rovní, jiní rovnější. To platilo i pro převoz pacientů. Na konci 50. let si totiž smíchovské státní sanatorium SANOPZ určené politikům a představitelům komunistické strany koupilo sanitku na základech Mercedesu 180, samozřejmě s německým vnitřním zařízením firmy Binz.

Škodu 1201 nahradila počátkem 60. let její důkladná modernizace, která dostala označení 1202. Té se říkalo stejšn, podle zkratky STW u osobní verze. Opět samozřejmě nechyběla sanitka, která ale měla karoserii nově stejně dlouhou jako všechny ostatní karosářské verze. Novinkou bylo i nahoru výklopné víko kufru, dozadu se ale vešla jen jedna nosítka. Přesto jich vzniklo na 12 tisíc.

Rok 1968 přinesl konečně lehké užitkové vozidlo československé výroby, takže asi nikoho nepřekvapí, že jednou z prvních verzí, kterou Škoda 1203 dostala, byla právě sanitka.

Oproti předchůdcům přestavovaným do sanitního provedení znamenala novinka prostorově i komfortem převozu pacienta značný krok dopředu. Také bylo možné dozadu složit hned dvoje nosítka vedle sebe.

Podobně jako předchozí sanitní škodovky, i 1203 proslavily československé televizní seriály, především asi Sanitka. Byl to ve své době také nejrozšířenější sanitní vůz v zemi.

Škoda 1203 byla nesmrtelná v užitkové verzi, podobně na tom byla i sanitka. Vyráběly se dál, i když se výroba kompletně přesunula do Trnavy, a v různých rolích sloužily sanitní 1203 ještě dlouho po sametové revoluci. Však také chromované nárazníky vystřídaly plastové, zmizel přední kšilt. Jen ten dýchavičný motor mezi předními sedadly zůstal.

Ač byly nejrozšířenější, sanitky v Československu - jak jsme už ukázali - zdaleka nebyly jen škodovky. Zmínit můžeme třeba na vojenskou sanitku přestavěnou Tatru 805 alias kačenu, která svou přezdívku dostala podle kývavého pohybu po silnici. Nástavbu vyrobili ve Vysokém Mýtě.

Počátkem 60. let vznikla i osobní sanitka Tatra, konkrétně kombi 603 AS, které bylo součástí projektu na nahrazení původní T603. V plánu bylo, že auto, jehož prototyp vznikl v Bratislavě, nahradí Škody 1201, navíc s osmiválcovým motorem by jej rychlostně výrazně předčil. Nestalo se, dnes je z auta muzejní exponát.

Později v 70. a 80. letech, s přesahem do 90. let, se jako sanitky využívaly i Avie. Toto je konkrétně A21F.

Toto je Avia pro změnu z plzeňské nemocnice, konkrétně mobilní koronární jednotky, která vyjížděla k případům srdečního selhání.

Jugoslávská automobilka IMV určitě nepatří mezi ty nejznámější, na druhou stranu její sanitky byly od poloviny 60. let k vidění poměrně často a hojně. Do Československa totiž doputovalo asi tisíc těchto užitkových automobilů s motorem DKW, necelé čtyři stovky z nich byly využívány právě jako sanitky. Doplňovaly tak běžnější škodovky a zároveň sloužily mnohdy i jako jejich modernější alternativa.

V roce 1973 byla mobilní koronární jednotka zřízena i v Praze. Dostala sanitku vzešlou z východoněmeckého Roburu.

Ano, i Range Rovery se za socialismu v Československu vyskytovaly. Tento konkrétní ve státním podniku Doly Nástup v Tušimicích. Občas bylo potřeba dostat se autem do ne zrovna lehkého terénu hnědouhelného lomu. Britský off-road to zvládl. Celkem prý v Československu sloužilo sedm sanitních Range Roverů, píše Marián Šuman-Hreblay v knize Sanitní vozidla.

Pokud už nešlo o auto československé či socialistické výroby, byly poměrně populární sanitky na základech Mercedes-Benz. Na konci 60. let šlo třeba o typ L408, toto je pro změnu typ L409, který se licenčně vyráběl v Íránu u automobilky Iran Khodro, a v Československu byly ve své době hned čtyři tyto sanitky.

Raritou byl i Mercedes 250 Lang v úpravě firmy Binz. Jak píše Jan Tuček v knize Sanitky v Československu a Česku, ta sloužila k zajištění péče o posledního komunistického prezidenta Československa Gustáva Husáka.

Zatímco Tatra 603 AS byla prototypem, který měl nahradit T603, Tatra 624 RZP vzniknuvší o skoro čtvrt století později využívala ve velkém technické skupiny sériového auta. Sedan se zvýšenou střechou navrhl Václav Král a postavil záchranný tým Narex. Díky vyšší střeše se dovnitř vešlo i lehátko, zdravotnický materiál a nechyběla ani sedačka pro lékaře. Vše navíc za doprovodu osmiválcového motoru.

Tatra 624 RZP z roku 1984 ale nakonec do větší série nepronikla, přesto se u záchranné služby T613 objevovala. Byť v civilní verzi jako rendez-vous auto s lékařem, navíc šlo o vyřazená auta státními orgány. Tady v barvách pražských záchranářů.

Ani na počátku 90. let Tatra nevzdala hledání sanitní T613. Vznikl tak model SV či RZP, který měl podvozek (ovšem prodloužený o 540 mm) a přední část karoserie z T613, ale vzadu byla prostorná nástavba s dvoukřídlými dveřmi. Nakonec těchto sanitek s místem pro jedna nosítka vzniklo 23.

Minibus Neretva vyráběla jugoslávská automobilka TAZ na podvozcích letňanské Avie A21. Jeden z vyrobených kusů byl následně přestavěn právě na sanitku.

Lotyšské užitkové automobily RAF Latvija se v 80. letech objevovaly nejen u pražských záchranářů. Doplňoval je i speciálně upravený vůz GAZ 24 Volha, oba typy sdílely stejný motor. Volhy i latvije do sanitní podoby přestavovala finská firma Tamro, GAZ byl ale v Československu jediný.

U pražských záchranářů se objevila třeba i Lada Niva. Spolu s dalšími auty je možné ji vidět na aktuální výstavě S Houkačkou po Praze aneb automobily zachraňující životy v Národním technickém muzeu.

Zdravotníkům dobře sloužila i Škoda Forman ve verzi Medica či Medtec, stavěná v Kosmonosech. I provizorní lehátko se dozadu vešlo, především ale kombi dokázalo pobrat spoustu zdravotnického materiálu včetně EKG nebo defibrilátoru.

Forman Plus už byl plnohodnotnou sanitkou na základech populárního mladoboleslavského modelu, který vznikal ve spolupráci se specializovanou firmou Regina z Hradce Králové. Dozadu se vešla plnohodnotná nosítka, zůstalo i místo pro dvě další osoby a zdravotnické vybavení. Údajně jich vzniklo 125 kusů, píše novinář a spisovatel Jan Tuček.

Na rozdíl od Formanu Plus další sanitka na základech Favoritu do výroby nepronikla. Škoda 788, což byl užitkový pick-up s pevnou nástavbou, zesíleným podvozkem a rozvorem nataženým na 3100 mm.

A tak se jako sanitky mnohem více než nerealizovaná Škoda 788 nebo morálně i technicky zastaralá Škoda 1203 realizovaly modely nejrůznějších zahraničních výrobců. Třeba už od začátku 90. let Renault Master.

Tradici měly mezi v Česku používanými záchrankami i Mercedesy, modely 308 D a 310 D se začaly objevovat ve druhé polovině 80. let.

Nechyběly ani dodnes populární Fordy Transit různých generací.

Od roku 2006 mají pražští záchranáři k dispozici modul Golem, který se používá při hromadných neštěstích. Ve složeném stavu vypadá jako klasický Mercedes Actros, po rozložení se ale do modulu vejde až 12 těžce zraněných pacientů na lůžkách a další lehce zranění, navíc je k dispozici i zázemí pro záchranáře nebo dispečery. Speciál je postupně modernizován, naposledy v roce 2022.

Mercedes jako základ pro sanitky zůstává oblíbený dodnes, využívají se různé generace Sprinteru.

Tříd sanitních aut je v současnosti hned několik, liší se podle velikosti, vybavení nebo možnosti počtu přepravených ležících a sedících lidí. Sanitky s "bednou" patří nejčastěji do třídy C, což je jinak také mobilní jednotka intenzivní péče, nejrozšířenější je třída B pro rychlou pomoc pacientům. Tam spadá Sprinter na předchozím snímku. Reflexní šachovnici na boku mají všechny sanitky povinně podle vyhlášky od roku 2012.

Jako základ pro sanitky se ale používají i jiná auta než mercedesy, třeba volkswageny. Bílá sanitka pak většinou znamená sanitku převozní, která na rozdíl od žluté sanitky nepřeváží pacienta v ohrožení života. Má také jen modrý maják oproti kombinaci červené a modré u žlutého vozu.

Zvláště oblíbené jsou VW Transportery, takto vypadá prostor pro převoz pacienta v jednom z nich. Ten spadá do nejnižší třídy A, tedy mezi transportní sanitky, kterým se také říká převozky.

Pak existují i speciální sanitní vozy, kam spadá nejen už zmíněný Golem, ale třeba také Fénix, což je další auto pražských záchranářů. Slouží u zásahů s větším počtem pacientů, může ale sloužit i jako dočasné zázemí pro nezraněné osoby. Uvnitř je až dvanáct lůžek, případně tři, ale s plným nemocničním vybavením přístroji. Základem je Mercedes-Benz Atego.