Při novoroční audienci u prezidenta Edvarda Beneše 1. ledna roku 1938 se na Pražském hradě sešla elita tehdejší armády. Zleva: náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generál Silvestr Bláha, ministr Národní obrany František Machník, hostitel prezident Beneš, generální inspektor československé branné moci generál Jan Syrový a náčelník Hlavního štábu československé branné moci generál Ludvík Krejčí.

Ludvík Krejčí se narodil 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna, coby nejmladší z osmi dětí sedláka Františka Krejčího a jeho manželky Amálie. Proslavil se jako velitel v řadách československých legií v Rusku během první světové války.

Poté studoval válečné školy ve Francii, v prosinci 1933 byl jmenován náčelníkem Hlavního štábu a posléze patřil mezi hlavní organizátory a propagátory modernizace naší armády. Po vyhlášení mobilizace byl jmenován hlavním velitelem československé branné moci. Po demobilizaci se vrátil na své původní místo na Hlavním štábu, ovšem ihned po začátku okupace musel na nátlak Němců funkci opustit.

Ludvík Krejčí se oženil s Marií Luxovou 17. ledna 1927, povolení ke sňatku muselo tehdejšímu veliteli čtvrté pěší divize vydat Ministerstvo národní obrany. Vztah manželům vydržel po celý život, na snímku z 30. let jsou spolu na procházce po Praze.

Generálova žena Marie Krejčí při předválečném setkání svého muže s generálem Josefem Bílým, pozdějším velitelem odbojové organizace Obrana národa. Po zatčení v listopadu 1940 byl Bílý téměř rok vězněn a hned po nástupu Reinharda Heydricha do Prahy 28. září 1941 zastřelen. Na popravišti hleděl svým vrahům do tváře, pásku přes oči odmítl.

Dokument z prosince 1947, v němž žamberecký Svaz osvobozených politických vězňů dosvědčuje, kdy a kde byl Ludvík Krejčí během německé okupace českých zemí vězněn.