Spolu s Lajkou se k historickému letu připravovaly ještě dvě další fenky - Albina a Mucha. Historky o tom, proč byla vybrána právě Lajka, se různí: podle některých na ni padl los proto, že byla hezká.

"Chtěl jsem pro ni udělat něco hezkého, zbývalo jí tak málo života," říká Jazdovskij. Již předem se totiž vědělo, že Lajka zahyne. V té době ještě vědci technicky nevyřešili návrat z oběžné dráhy, a proto měla Lajka po pěti dnech výzkumu cíleně zemřít. Až po rozpadu SSSR se objevily informace, že fenka asi zahynula už několik hodin po startu na následky přehřátí organismu a stresu. (Na snímku jsou loutky z filmu Lajka z roku 2017).

Sputnik s jejím mrtvým tělem pak obíhal Zemi ještě pět měsíců, do dubna 1958, kdy ho řídící středisko navedlo do atmosféry, kde shořel. (Na snímku inscenace českobudějovického Malého divadla Lajka vzhůru letí.)

Asi čtyři metry dlouhý Sputnik 2 vážil přes 500 kilogramů, samotná kabina pro Lajku byla dlouhá 80 centimetrů a její průměr činil 64 centimetrů. Počátek jeho letu provázely komplikace, kvůli technickým problémům musela Lajka čekat na start v kabině celé tři dny. Teplota byla nízká a bylo třeba ohřívat kokpit pomocí hadice. Když se dostala na oběžnou dráhu, lékaři s úlevou zjistili, že její srdeční tep, který se při startu zrychlil, i její krevní tlak jsou v normálu. Jako potravu dostala speciálně upravené krmivo z kontejneru. (Na snímku inscenace českobudějovického Malého divadla Lajka vzhůru letí.)

Lajka se původně jmenovala Kudrjavka (Kudrlinka), nakonec dostala jméno po plemenu loveckých a tažných psů severního Ruska a Sibiře. Americká média Lajku pojmenovala Muttnik, což byla složenina slova mutt (kříženec) a koncovky -nik ze slova Sputnik nebo nebo Curly (překlad slova Kudrjavka). Podobně jako všichni ostatní psi využívaní v sovětském vesmírném programu to byl toulavý "voříšek", protože lékaři věřili, že jsou s to se na drsné podmínky nejrychleji adaptovat. (Na snímku inscenace českobudějovického Malého divadla Lajka vzhůru letí.)

Pro vesmírné lety se vybírali dvou- až šestiletí psi menšího vzrůstu, nesměli mít více než 7,5 kilogramu a měřit přes 35 centimetrů na výšku a 43 centimetrů na délku od nosu po ocas. Na palubě totiž nebylo příliš místa, během některých letů se navíc musela do rakety vměstnat dvě zvířata, aby se mohly srovnat jejich reakce. Do letu prvního člověka do vesmíru v dubnu 1961 vypustili Sověti do kosmu asi 50 psů, přibližně dvacítka z nich přitom zahynula. (Na snímku ledová Lajka v Pustevnách v roce 2022).

Kromě Lajky se do dějin kosmonautiky zapsali psi Cigan a Dezik, se kterými v roce 1951 vylétla raketa do zhruba stokilometrové výše, odkud se zase snesla na padáku. Oba vyvázli prakticky bez následků - Dezikovi nebylo vůbec nic, Cigan během přistávání utrpěl jen povrchové oděrky. Oba psí hrdinové se museli vyrovnat nejen se čtyřminutovým stavem beztíže, ale hlavně s pětinásobným přetížením při startu. Nic z toho pro psy, upoutané do speciálních postrojů a sledované řadou přístrojů, ale neznamenalo větší nebezpečí. (Tomáš Lněnička a Veronika Malá 4. března 2019 na zkoušce před premiérou scénického čtení hry Lajka, kterou na své Malé scéně uvedlo Východočeské divadlo v Pardubicích.)