Snímek severního pólu Jupiteru během 66. perijovu, který sonda pořídila 23. října 2024. Americký vesmírný úřad NASA na svých stránkách vysvětluje, že „perijov je definován jako bod na oběžné dráze kosmické sondy, kdy je nejblíže Jupiteru. Naopak apojov nastává ve chvíli, kdy je sonda nejdále od Jupiteru.“

Pohled na Jupiter během 29. nejbližšího průletu (září 2020)

Zachycená Kelvinova–Helmholtzova nestabilita v oblasti strmého střihu větru. Ta vzniká v místech, kde se stýkají dvě proudící vrstvy plynu nebo kapaliny. Obě tekutiny se mohou lišit například rychlostí svého pohybu nebo hustotou.

Snímek měsíce Io ze vzdálenosti 2839 km z prosince 2023. Takto blízko žádná sonda u tohoto měsíce nebyla od roku 2001.

Velká rudá skvrna byla na Jupiteru poprvé pozorována v roce 1664 Robertem Hookem. Jde o obrovskou rotující bouři, konkrétně anticyklónu. Rychlost větru uvnitř této anticyklóny dosahuje 120 m/s neboli 432 km/h.

Zajímavou součástí mise Juno je, že neexistuje žádný specializovaný tým vědců zabývajících se zpracováním obrazu. Místo toho si RAW snímky mohou stáhnout různí nadšenci, kteří pak tyto leckdy kreativně upravené snímky nahrávají na web JunoCam.

Tento snímek publikovala NASA 3. listopadu jako Astronomický snímek dne. Je na něm zachycen temný mrak, neformálně nazvaný Propast. Tu obklopují meandrující mraky a další vířící bouřkové systémy. Sonda obrázek pořídila v roce 2019.

Záběr severního pólu Jupiteru při 57. perijovu (prosinec 2023)

Měsíc Io (v pozadí) během oběhu kolem Jupiteru. Na snímku severní mírné pásmo planety

Pohled na povrch měsíce Ganymed. Ten patří společně s Io, Europou a Callisto mezi tzv. Galileovy měsíce. Italský astronom a fyzik poprvé pozoroval Jupiter a jeho měsíce už v roce 1610, a jsou tak pojmenovány na jeho počest.

Na cestě k plynné obří planetě jsou nyní dvě další mise. Podrobná pozorování plynného obra Jupiteru a tří jeho největších měsíců – Ganymedes, Callisto a Europa – bude provádět sonda JUICE Evropské kosmické agentury (ESA), která odstartovala loni a do systému dorazí v roce 2031. Druhá pak bude Europa Clipper od NASA, která k Jupiteru dorazí v roce 2030. Poslouží jako náhrada za Juno.

Kosmická sonda Juno se vydala na svoji misi v srpnu 2011 a na oběžnou dráhu Jupiteru se dostala v červenci 2016. Za dobu své mise poslala na Zemi už tisíce velmi kvalitních snímků atmosféry planety a také některé z jejích měsíců.

Několik tryskových proudů ve vysoké zeměpisné šířce poblíž severního pólu planety doplněných mraky

Jupiter je pátou planetou Sluneční soustavy a zároveň její největší a nejhmotnější planetou. Jde o jednoho z plynných obrů; jeho atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry.

Atmosféra planety Jupiter se skládá především z vodíku (téměř 90 %) a helia. V horních vrstvách atmosféry jsou ještě další chemické sloučeniny, které způsobují pestré zbarvení planety. Červená barva převládá v nejvyšší vrstvě atmosféry, kam se spolu s výstupními proudy dostává fosfor.

Pojmenování sondy Juno v sobě skrývá vědecký vtip, jelikož v římské mytologii byla bohyně Juno manželkou Jupitera, který však měl mnoho milenek. Mezi nimi byly na příklad Io, Europa nebo Metis, což jsou měsíce planety Jupiter.