"Češi jsou skvělý národ. Jsme cestovatelé, v každém koutě světa potkáš Čecha. Na nejnáročnějším treku, na opuštěných plážích, v hospodě a na každém neplaceném parkovišti na Zélandu," myslí si cestovatelka.

"Jsme sounáležití, pomáháme si a dokážeme se společně dobře zasmát. Jsme pracovití a máme veskrze dobrou pověst. Na Zélandu jsou farmáři, co cíleně najímají Čechy, protože s nimi mají dobré zkušenosti. Jsem ráda, že jsem Češka."

"Na Zélandu je obrovská trampingová komunita, lidi tady žijou vícedenními túrami a vybrali 10 nejlepších, které nazvali Great Walks."

"První půlku dne opravdu pršelo, pak už to bylo ale jen lepší. Večer jsme seběhli z chaty k jezírku, co kdyby náhodou, pokecali s jinými Poláky, co čekali, než se mlha rozestoupí, už od dvou hodin odpoledne a brzy začali tančit vítězné tanečky, když se opona mraků roztáhla tak akorát. Byla to čirá radost."

"Příroda je neskutečná."

"Snažíme se balancovat mezi cestováním a prací. Stejně to nakonec vyjde, že strávíme více času v práci než cestováním. Pět měsíců volna za rok je ale stejně něco, o čem si po zbytek života nechám jen zdát," říká Kristýna.

...

"No a byli jsme nahoře. Everest jak na dlani, k tomu Pumori, Čo Oju, Lhotse, Nuptse, jezírka a ledovce. Dojatí, že jsme to dali. Martin nejspíš pod vlivem výškové nemoci začal říkat hezký věci a pak si klekl a bylo hotovo."

"Prstýnek neměl, místo toho mi kolem prstu v rukavici navázal žlutou modlitební vlaječku."

"Opouštíme Asii po necelých šesti měsících. Jak to mohlo tak rychle utéct? Možná nám to ani nestačilo? Martinovi se pryč nechtělo. Já už se těšila na sýr a péřovku, jsem přece jenom z Jizerek. Nějak pořád nemůžu uvěřit, že ten plán, co jsme si doma nakreslili na zeď, víceméně vyšel."

"Těch zážitků je tolik, že bych mohla jet dneska domů a být z nich živa na dost dlouho."

"Martin se ale chce ujistit, že se dosyta "vycestuju" teď a pak dám do smrti pokoj a on si bude moct jezdit na kole po horách. Proto místo Prahy letíme na Nový Zéland. Poprvé budeme na jižní polokouli."

"Dál od domova už to snad ani nejde a já mám strach, jak budu zvládat obvolávat všechny moje dušičky v Česku, když budou spát, když já budu vzhůru. Lidi budou mluvit anglicky lépe než my."

"Všude bude všechno dostupné, ale taky drahé. Lidi se budou chovat logicky a co řeknou, bude snad většinou pravda. V restauraci budou servírovat nejdřív pití a pak jídlo pro oba ve stejnou dobu."

"To nás ale nebude trápit, my vlastně nebudeme mít peníze na chození do restaurace."

"Budou kroutit hlavou a bude to znamenat ne a ne ano. Nebudem snídat rýži. Na záchodech bude toaleťák. Nebudou tam hadi a šváby, co s námi usínali v pokoji."

"Ve zkratce - bude to nuda. Ale já se stejně těším a jsem nervózní ze zařizování všech formalit, auta a zaměstnání v prvních dnech. Protože na Zélandu nebudem cestovat, na Zélandu budeme teď rok žít."

Procházka Mordorem okolo Hory Osudu. "Celou zimu jsme na ni koukali, když jsme občas vypadli z Turoy lyžovat na druhou stranu kopce do Whakapapa. Když pak přišlo jaro, rozhodli jsme se radši udělat méně známý čtyřdenní okruh okolo Mount Ruapehu, který byl famózní," popisuje Kristýna.

"Po napsání příspěvku do komunity Čechů na Novém Zélandu, že jsme kvůli autonehodě přišli o dodávku, začala smršť zpráv, hovorů a nabídek pomoci. Vlastně to bylo neskutečný a jsme za to všem moc vděční. I těm, co neměli co nabídnout, ale stejně napsali pár milých slov."

Ponorka se prý nevyhnula ani jim. Mají ale pocit, že jestli zvládli takové dobrodružství, v životě už je rozhodí máloco.

Fanoušci Pána prstenů si na Zélandu přijdou na své. Poznáte, jaké scény se tu natáčely?

Malé ochlazení.

Když oba coby diplomovaní specialisté školu dokončili, stále se ještě drželi klasického scénáře 'škola, kariéra, rodina', i když už s jasným cílem vydělat si takový finanční obnos, aby si po pár letech mohli začít plnit sny.

"Měli jsme vysněnou práci na záchrance a peníze, které nám několikrát za rok umožnily jet na dovču. Vůbec jsme si nežili špatně. Byli jsme spokojení," vzpomíná Kristýna.

Na otázku, proč se tedy přes to všechno rozhodli do světa vyrazit, odpovídají snoubenci jednohlasně: "Byli jsme zkrátka zvědaví, co na nás tam venku čeká."

"Ačkoliv se nám podařilo našetřit nějaké peníze, abychom si první měsíce na cestách mohli spíš užívat, věděli jsme, že práci stejně potřebovat budeme," popisuje Martin plán cesty, která měla začít v Nepálu a pokračovat přes asijské státy až na Nový Zéland.

"Ono to vypadá, že dneska jezdí na Zéland makat každý, ale získat pracovní víza až tak snadné není," doplňuje Kristýna a vysvětluje, že počet víz je pro občany každé země omezený.

Nestoři kea a kaka jsou typickými zástupci novozélandské fauny. A také jedni z nejdrzejších tvorů, které tu lze potkat.

"Na Zélandu jsme pak rok bydleli v dodávce. Střídavě jsme pracovali a cestovali, podle toho, odkud Týnu zrovna vyhodili za nešetrné trhání kiwi," zakření se Martin.

"Chtěli jsme si na Zélandu pronajmout loď. Nakonec se ale ukázalo, že levnější bude ji rovnou koupit," krčí rameny Martin.

"Na Severním ostrově máme spoustu restů, které snad přijedeme napravit na zélandský podzim. Všichni nám od začátku tvrdí, že oba ostrovy jsou velmi rozdílné a že musíme hlavně na jih, že nám z toho spadne brada, že je ještě hezčí atd. Já se teda do Severního ostrova zamilovala."

"Dva měsíce těchto famózních rán nemohly zůstat bez fotek, a tak jsme si na horní stanici tahali foťák a kolem půl sedé se vždycky ulejvali a mrzli venku."

Srdce každého fanouška tolkienovské ságy Pán prstenů musí při takovém pohledu zaplesat.

A srdce každého dobrodruha plesá i při obyčejnějších scenériích.

Zvířátko na konec.