Občas se stane, že se prvotní zklamání nečekaně změní v něco neuvěřitelně skvělého. Přesně to se přihodilo českému fotografovi a velkému fanouškovi kapely Pink Floyd Michaelovi Hankemu. Těšil se na podzimní koncert Davida Gilmoura v Londýně, jenže lístky byly vyprodány tak rychle, že na něj žádný nezbyl. Nakonec však viděl všech šest londýnských koncertů a navíc tam ještě nafotil reportáž.

"Bylo to šest koncertů v sedmi dnech. Pink Floyd miluju a londýnskou Royal Albert Hall také. Koncert bývalého člena kapely Davida Gilmoura jsem tam chtěl moc vidět, byl to můj sen, jenže bylo hned vyprodáno," vypráví Hanke.

Každý den se pak díval na oficiální web, jestli se nestane zázrak a nějaká vstupenka se ještě neobjeví. A ten zázrak se stal. "Byl to dost drahý VIP lístek na třetí koncert v pořadí, v jehož ceně byl i raut," popisuje fotograf.

Na koncertech bylo při splnění určitých podmínek povoleno fotografovat, ale Michael Hanke jel do Londýna hlavně užít si hudbu.

S nějakým velkým focením původně nepočítal a oficiální akreditaci pro fotografy nesháněl.

Nakonec se mu podařilo sehnat vstupenky na všech šest koncertů. Umožnilo mu to vystřídat několik míst a každé z nich nabídlo jiný, zajímavý výhled.

"Výborné bylo i to, že už jsem věděl, co během vystoupení přijde, a mohl se na to připravit," říká.

Během koncertů nafotografoval reportáž, která je pro něj naprosto netypicky složená z barevných snímků. Obvykle totiž fotí černobíle.

"Je to jiný žánr, než běžně dělám, ale bez barev by to nebylo ono," říká. Nakonec ani nelituje, že nežádal o akreditaci, která by mu teoreticky mohla zajistit přístup do backstage a ke kapele.

"Nejspíš by to nevyšlo, měli tam svoje fotografy, a to především manželku Davida Gilmoura Polly Samsonovou, která ho fotí už roky. Navíc je i autorkou textů k mnoha skladbám na jeho sólových albech. Kromě ní tam fotila i legendární fotografka hudebníků Jill Furmanovsky, patřící v tomto žánru po desetiletí k absolutní špičce," říká.

To, že se nedostal do backstage, mu nevadilo. "Fotil jsem koncert z pohledu fanoušků a bylo to skvělé," říká. Byl jedním z nich a stejně jako oni si uvědomoval, že hlavní je užít si hudbu a neopakovatelné okamžiky spojené s koncertním turné, které navíc mohlo být poslední.

Behem koncertů se vyskytly i překvapivé okamžiky, na které se nepřipravíte. "Jednou se třeba Davidu Gilmourovi stalo, že omylem sáhl po kytaře, která nebyla naladěna na nadcházející skladbu. Začal hrát a hned to zjistil. Omluvil se s vtipným komentářem, pak si vzal správný nástroj a začal znovu. Lidé v sále krásně zareagovali a odměnili ho potleskem," popisuje Hanke.

"Řídil jsem se pravidlem, že nesmím fotografováním obtěžovat ostatní a nesmím jim kazit zážitek z koncertu, to pro mě bylo velice důležité," vysvětluje Hanke.

"Celkově jsem měl pocit, jako bych byl v ráji. Všechny ty maličké náhody si sedly a bylo to jako sen," říká Michael Hanke.

Původně beznadějná snaha dostat se na zcela vyprodaný koncert se změnila v něco skvělého a nezapomenutelného. "Byla to prostě fantazie, a fotky byly vlastně jen takový vedlejší produkt," dodává fotograf.