Gisèle Pelicotová od počátku zaujala svou odvahou. Rozhodla se navzdory návrhu soudu, aby proces probíhal veřejně. Dovolila také, aby na jednání byla přehrávána videa jejího znásilňování. (Gisèle Pelicotová během prvního dne procesu, 2. září 2024 ve francouzském Avignonu.)

„Chtěla jsem, aby všechny ženské oběti znásilnění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejen ty, které byly zdrogované, znásilnění má mnoho úrovní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ chci, aby si ty ženy řekly: paní Pelicotová to udělala, my to dokážeme taky,“ řekla jednou u soudu. Nechtěla prý být ikonou, jen chtěla, aby hanbu cítili obžalovaní, nikoli oběti. (Dominique Pelicot a jeho advokátka Beatrice Zavarrová během procesu, 11. září).

Zpočátku Gisèle Pelicotová chodila k soudu ve slunečních brýlích, podle jejího advokáta se tak chtěla chránit (snímek z 5. září).

Později brýle odložila. I to bylo vnímáno jako výraz jejího narůstajícího sebevědomí ve chvíli, kdy cítila podporu veřejnosti. (Gisèle Pelicotová přichází k soudu 8. října 2024 v Avignonu ve Francii.)

Dominique Pelicot se během procesu k činu přiznal, projevil lítost. Nakonec dostal trest 20 let, což je ve Francii za znásilnění nejvyšší možný trest. (Dominique Pelicot na lavici s dalšími čtyřmi obžalovanými, 6. září).

Nikdo ze zbylé padesátky obžalovaných nebyl zproštěn, dostali tresty od tří do patnácti let. (Svědectví jednoho z obžalovaných Romaina Vandevelda, 13. listopadu).

Pelicot nechával svou manželku znásilňovat další muže téměř deset let. (Gisèle Pelicotová, 17. prosince).

Vždy ji omámil s pomocí předepsaných léků, Pelicotová kvůli tomu trpěla únavou a výpadky paměti. (Gisèle Pelicotová a Dominique Pelicot na jedné z kreseb od avignonského soudu).

Jeho zločiny policie odhalila náhodou. když ho ochranka v září 2020 přistihla, jak tajně natáčel tři ženy pod sukní. O tomto incidentu manželce řekl a ona mu dokonce odpustila. (Dcera Pelicotových Caroline Darianová, její matka Gisèle Pelicotová s právníkem Stephanem Babonneauem, 6. září).

Ale policisté prohledali Dominiqueův telefon a počítač. Našli stovky fotek a videí, na kterých desítky cizích mužů znásilňovaly jeho manželku. Krátce na to se o všem dozvěděla i Gisèle. (Beatrice Zavarro, advokátka Dominiqua Pelicota, 17. prosince).

Někteří obžalovaní se během procesu bránili tím, že netušili, že Pelicotová o sexuálním styku netuší. Pelicot je přesvědčoval, že jde o plnění sexuálních tužeb. (Advokát jednoho z obžalovaných Guillaume De Palma, 6. září).

Z Pelicotové se díky její otevřenosti stala ikona feminismu. K soudní budově v Avignonu ji pravidelně chodily podporovat davy lidí. (Tisíce lidí se shromáždily na podporu Gisele Pelicotové a všech obětí znásilnění, v Paříži, 14. září 2024.)

Stala se hrdinkou pouličního umění. (Streetart s nápisem „Svrhněte patriarchát“ s portréty Giulie Cecchettinové a Giséle Pelicotové. Viale Tunisia, v Miláně (Itálie), 25. listopadu.)

Pelicot podle své právničky zvažuje, že se proti verdiktu odvolá. (Svědectví Dominiqua Pelicota během soudního procesu, 6. září).

Ostatní obžalovaní dostali tresty od tří do patnácti let. Většina z nich dostala o něco nižší tresty, než navrhovala obžaloba. (Soudní síň zaplněna obžalovanými, z nichž někteří byli během procesu na svobodě).

Na podání odvolání mají deset dní (Členové soudního senátu, 17. prosince).

Děti Dominiqua a Gisèle Pelicotových podle francouzských médií nejsou s verdikty spokojení, očekávaly vyšší tresty. (Zástupci médií a veřejnost se shromáždila u soudní budovy před vynesením rozsudku, 19. prosince 2024 v Avignonu ve Francii).

Pelicotová po vynesení verdiktu poděkovala všem, kteří ji podporovali. „Mé první myšlenky směřují k mým třem dětem… a mým vnoučatům, protože ona jsou budoucnost. Kvůli nim jsem se rozhodla projít celým procesem,“ prohlásila. (Giséle Pelicotová před vynesením verdiktu, 19. prosince 2024 v Avignonu ve Francii.)

Podle ní je důležité myslet i na oběti znásilnění, které nikdo nezná a jejichž případy nedostanou takovou pozornost, jako ten její. Vyjádřila přesvědčení, že společnost dokáže vytvořit budoucnost, ve které „muži a ženy dokážou žít vedle sebe v bezpečí a ve vzájemném respektu“. (Skica ze dne vynesení verdiktu, 19. prosince).

Pelicotová prý nikdy nelitovala toho, že se rozhodla k veřejnému procesu, „aby společnost mohla vidět, co se dělo“. Při odjezdu od soudní budovy jí aplaudovaly stovky lidí (Pelicotová během tiskové konference po vynesení verdiktu, 19. prosince).