Hubbleův teleskop byl vynesen na oběžnou dráhu Země 24. dubna 1990. Od té doby fotografuje blízký i nejvzdálenější viditelný vesmír. Za 30 let své služby zásadně přispěl k mnoha důležitým objevům v oblasti astrofyziky a poznání vesmíru vůbec.
Myšlenka dalekohledu, který by neomezovala zemská atmosféra, se objevila už mezi světovými válkami, reálně se na něm ale začalo pracovat až o půl století později.
Společný projekt Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Evropské vesmírné agentury (ESA) dostal jméno po americkém astronomovi Edwinu Hubbleovi (1889 až 1953).
Ten se jako první věnoval pozorování galaxií a ve 20. letech minulého století 20. století mimo jiné objevil rozpínání vesmíru.
Místo vzniku nových hvězd, mlhovina NGC 3603.
Jádro hvězdokupy Omega Centauri vzdálené 17 tisíc světelných let.
Planetární mlhovina NGC 5189 vzdálená 800 tisíc světelných let od Země.
Hranice kupy Abell 2744 vzdálené tři a půl miliardy světelných let.
Jedna z nejbližších a nejjasnějších spirálních galaxií na obloze viditelná i obyčejným dalekohledem, galaxie M83, vzdálená patnáct milionů světelných let.
Největší planeta sluneční soustavy, Jupiter.
Mlhovina Tarantule je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, vzdálená od Země 170 tisíc světelných let. Záři tvoří několik milionů mladých hvězd.
Prstencová mlhovina je planetární mlhovina rozpínající se rychlostí 20 až 30 kilometrů za sekundu ve vzdálenosti přes dva tisíce světelných let od Země.
Planetární mlhovina NGC 6302 v souhvězdí Štíra, téměř čtyři tisíce světelných let daleko.
Orlí mlhovina, rodiště nových hvězd. Obsahuje asi 55 hvězd, plyny a mezihvězdný prach a od Země je vzdálená přibližně šest a půl tisíce světelných let. Jméno Orlí mlhovina vychází z jejího tvaru.
Krabí mlhovina je vzdálená přes šest a půl tisíce světelných let od Země, měří v průměru 11 světelných let a zvětšuje se rychlostí asi 1500 kilometrů za sekundu.
V838 Monocerotis je jedna z největších známých hvězd ležící v souhvězdí Jednorožce ve vzdálenosti přibližně 20 tisíc světelných let. V roce 2002 se náhle během několika dní 9000krát jasněji rozzářila, aby se stala nejjasnější hvězdou v Mléčné dráze, a po dvou měsících opět pohasla, přesto je stále viditelná pouhým okem. Prach okolo hvězdy létá biliony kilometrů okolo.
Galaxie Sombrero leží asi 29 milionů světelných let daleko v souhvězdí Panny. Je těsně za hranicí viditelnosti pouhým okem, ale už s pomocí obyčejných dalekohledů ji lze zahlédnout. Velmi masivní galaxie, svými rozměry a objemem velká jako 800 miliard Sluncí.
Mlhovina Carina, viditelná pouhým okem, ležící sedm a půl tisíce světelných let od Země.
Stovky milionů let trvající srážka dvou galaxií nazvaná Tykadla, vzdálená 65 milionů světelných let od Země.
Poměrně blízká mlhovina zvaná Koňská hlava (podle svého tvaru připomínající hlavu koně), vzdálená "pouhých" tisíc tři sta světelných let.
Mlhovina Kočičí oko je planetární mlhovina ležící v souhvězdí Draka tři tisíce světelných let daleko. Z hlediska struktury je to nejsložitější známá mlhovina.
Vzájemně se ovlivňující galaxie Arp 273 v souhvězdí Andromeda 350 milionů světelných let daleko. Vědci dosud přesně netuší, jak tyto dvě galaxie drží pohromadě.
Mlhovina Opičí hlava, vzdálená skoro šest a půl tisíce světelných let, nacházející se v souhvězdí Orion.
Stephanův kvintet je sousedství pěti galaxií v souhvězdí Pegase nacházející se 290 milionů světelných let daleko.
Spirální galaxie NGC 1300 je veliká jako dvě třetiny naší Mléčné dráhy a leží 61 milionů světelných let daleko.
Mlhovina Orion ležící ve stejnojmenném souhvězdí. Místo, kde se utváří tisíce hvězd.
Galaxie NGC 2683 přezdívaná "UFO".
Mlhovina Sharpless 2-106.
Následky zrození hvězdy v blízkosti galaxie M83.
Pohled na mlhovinu Carina.
Detail mlhoviny Carina.
Proměnná hvězda Eta Carinae v mlhovině Homunkulus.
Stelární mlhovina v souhvězdí Lodního kýlu.
Planeta Jupiter zachycená Hubbleovým vesmírným dalekohledem.
5/39