Je před polednem a k překladišti před Děčínem přijíždí můj dopravní prostředek. Tlačný remorkér RIO 2.
Naskočil jsem a lodník zdraví posádku lodi Beskydy, kterou míjíme.
Dnes vrací do přístavu prázdnou nákladní vanu a zítra jedou vyzvednout hausbót, který má namířeno do Německa.
Posádka společně většinou stráví čtyři týdny v kuse…
... takže potřebujete i pračku.
Do obytných prostor lodi se všichni zouvají.
Strojník Kamil je kromě dílny v podpalubí pánem i v kuchyňce.
Ačkoli plují na hladině, hrozí i tu ponorková nemoc…
... a stesk po dceři, kterou mi lodník Lukáš ukazuje na fotkách v mobilu.
Posádka většinu času udržuje na lodi pořádek nebo odpočívá a čeká na signál kapitána…
... až bude potřeba na bocích plavidla.
To je nejen při vyvazování v kotvištích, přístavech nebo plavebních komorách…
... ale třeba i při navigaci v obtížných úsecích toku.
Vana drtí slabou vrstvu ledu v přístavišti.
... a přenést přední stojánek na palubu remorkéru.
Ruku k dílu přidává i kapitán Jaroslav Batista.
Vyrůstal na romantické literatuře a chtěl na vodu od mládí. Už by mohl být dva roky v důchodu, ale z vody se nechce hnout.
Jízda po řece vypadá monotónně, o to složitější může být nepolevit v pozornosti.
Dnes je v Ústí nad Labem hladina vody na dvou metrech, což je při maximálním ponoru tankeru 120 centimetrů slušná rezerva.
Dva motory s výkonem 500 kW i s nákladem si umí vzít při plavbě proti proudu i 2500 litrů nafty na 100 kilometrů.
Teď ale motory netrápíme, proti proudu bez nákladu se přibližujeme k Ústí nad Labem rychlostí 6,4 km/h.
Zimní slunce zachází za horizont a na vodě začíná mít navrch vlhká zima.
Masarykovo zdymadlo pod Ústím nad Labem.
Vidět šíf začíná být výjimečným okamžikem.
Uvazujeme se ve Vaňovském přístavu.
Noha šífaře se dotkla souše. Dnešní plavba končí.
29/29