Ve venkovní části nové přístavby dominuje dřevo, u kterého tvůrci záměrně nepoužili viditelnou povrchovou úpravu, aby se čas a vliv prostředí na materiálu začal propisovat. Stavba tak získává o to větší charakter a příběh.

Zatímco exteriér je výrazný, v interiéru se rozhodli pro zcela minimalistickou linku.

Stavení s celkovou užitkovou plochou 159 metrů čtverečních se skládá z architektonicky a dispozičně odlišných objektů se stejným filozofickým principem.

Architekti museli řešit komplikace například se vstupem. Ten musel navazovat na původní vchod do domu, který se nachází na západní straně fasády a vede otvorem v kamenné zdi.

Věnovali se třem bodům a stupňům stavby. Konkrétně hradbě, novostavbě a rekonstrukci, přičemž cílili na co nejvěrnější odkrytí jednotlivých artefaktů minulosti.

Barevné schéma se drží v neutrálních tónech a dekorativní prvky tvoří především odkryté zdivo. Nejbarevnějším prvkem interiéru se staly žluté posouvací dveře do kuchyně.

Aby nenarušili plánovaný koncept hledání archeologické hloubky, u přestavby prozkoumali nejrůznější historické vrstvy objektů i okolí a použili především lokální materiály.

Oba objekty spojuje nynější hradba a původní městské opevnění ze začátku 17. století. I to se dostalo do hledáčku památkářů.

Takto objekt vypadal před rekonstrukcí a po povodních.

V původním rodinném domě, u kterého byla řešena rekonstrukce, bylo podle originálu obnoveno tvarosloví jižních a východních fasád, přičemž nová severní fasáda má dvě okna a balkonové dveře.

Stavení s celkovou užitkovou plochou zhruba 159 metrů čtverečních se skládá z architektonicky a dispozičně odlišných objektů se stejným filozofickým principem.